na další stranu
Leopold F. Němec
BÍLÉ KARPATY
matku v kárované peřince
vystrašené batole k sobě silou tiskne
jak hadrovou panenku
před žadonícím větrem
jako vlasec udice do kořenů v podemletém břehu
mezi zpřetrhaná pouta
nevědomý cit se vplétá
a přesto na věčnost
sluncem obnažený vinohrad
pro nemluvně s matkou nemá stín
jak šňůru perel po větvích oskeruše
bloudivý vítr je rozvěsil
NARUŠENÁ ROVNOVÁHA
neřest se kupí k vrcholkům hor
svět ztrácí rovnováhu
a tíhou hříchů
nebesa jako slon převrací se na bok
andělům pyžama až pod bradu se vyhrnula
jednomu z nich vidět zvadlá prsa
a pod pažemi
už zrezivělé chloupky
z košile čisté jak tající ledovec
neholené nohy trčí
na nich šněrovací boty pro step
lesknou se jak vyleštěné příbory
ROZERVANEC
límec zvednutý nahoru a rozcuchané vlasy
pod nimi oči jako lemur
po nocích pekelným ozývá se křikem
do veršů když přetavuje
nářek bolavé duše
to nebude zombie
ani básník
ani M. T. neví kdo to je
že by?
PLES V OPEŘE
bez ponožek v zablácených polobotkách
bez epolet
s plechovými cingrlátky na roztrhaném saku
jsem víc než generál
jak vyplašený motýl třepetám se po ulici
a tančím waltz
místo šerpy plné řádů
šála se skvrnami od hořčice sahá mi až ke kolenům
už to bude rok
co na prestižním plese v opeře
tančili jsme spolu waltz
hudba v tříčtvrtečním taktu z parteru ještě nedohrála
ty pracuješ v Paříži
a já - Tschechische Obdachlose
na ulici tančím waltz
PAHÝLY
zlomený bambus ostrý jak pilník na nehty
kolem něj
tráva podupaná sluncem
brouk co po ní leze
marně se snaží kuličku v ústech udržet
protože vítr lechtá ho v podpaží
požárem vymýcený les
přes vypůjčený šnorchl těžce dýchá
proud vzduchu
klopýtá o klávesy zčernalého pahýlu
včera stoletá jedle padá na znak
a ve větrný smích se láme
u zbořené hráze mlýnského rybníka
bahno vězní rákos
všude kolem pracovitý hmyz
bzučí jako větrák na záchodě
jako na Kubě
cukrovou třtinu když macheteros kácí
|
