Václav Bárta

S DIVOKÝM VÍNEM NA VĚČNÉ ČASY

Snad ještě vzpomenou dívky a paní
Že jsem byl hrdinou truvérských klání
Galantní soupeři padali řadem
Tvrdě jsem za svým stál před mnohým hradem

Rozkošný fraucimór- chtiv mého chtíče
Od pásů cudnosti házel mi klíče
Svůj hrad jsem obklopil vínem a zpěvem
Všechny jsem okouzlil šarmem a zjevem

In vino veritas-- vzpomínko bujná
Kde stával mocný hrad- tam leží ruina...
Dál smolím veršíky o dívčím klíně
Já - supr grafoman v Divokém víně

Tak mi hodně dlouho vydrž DV moje!

RECEPTY MAGDALENY DOBROMILY RETTIGOVÉ okořeněné GASTRONOMICKO- MILOSTNÝMI SONETY VAŠKA BÁRTY

DUŠENÍ BAŽANTI

Ober čistě dva nebo tři bažanty, vykuchej je, vyšpikuj čerstvou slaninou a trochu je osol; rozkrájej na koláčky dvě mrkve, dva kořínky petružele, jeden celer, jednu cibuli, dej to na kuthánek, k tomu též hezký kus rozkrájeného hovězího loje, vlož na to bažanty, přilej k tomu lžíci hovězí polívky a půl žejdlíka červeného vína, a nech to přikryté do měkka dusit; potom bažanty vyndej, k těm kořínkům přidej ještě kousek másla a nech je do hněda vysmahnout. Bažanty hezky ouhledně rozkrájej a ty lepší kousky přikrej, aby neoschly; polovičku těch odpadků a několik kousků žemličky vysmaž v přepouštěném másle a pak to utluč v moždíři i s tou druhou polovičkou odpadků. Když jsou kořínky hezky hnědé a začnou se v másle pěnit, tedy k tomu přidej lžíci bílé mouky a nech to na kuthaně hezky do hněda přischnout, pak na to nalej žejdlík dobré polívky a žejdlík červeného vína, přidej k tomu to v moždíři utlučené, a mezi ustavičným mícháním nech to zavařit v hustou kaši, načež to proceď skrze husté sítko a zaceď to šťávou z jednoho citronu. Nyní se dá polovička této kašičky na mísu k tomu ustanovenou, na to se urovnají ty rozkrájené kousky bažantů, a tou ostatní kašičkou se to pěkně přikreje. Půl hodiny předtím, než to přijde na tabuli, postav to do trouby na plech, který se posype na dva prsty tlustě solí nebo popelem, a nech to jako šneky opéct. Když to neseš na tabuli, okrášli to na půlměsíčky rozkrájenou, do zlatova usmaženou žemličkou.

Dva švarní vojáčci znenadání
potkali dvě chutné slečinky.
Dostali pozvání k ochutnání
dušené bažantí pečínky.

Každý náš vojáček má se k panně.
Chutná jsou sousta i zátiší.
V tom náhle do děje nečekaně
vstoupí nám postarší ženiši.

Ve chvíli od pluku grenadýr,
vedle něj dragounský oficír,
cpou si břich dušenou zvěřinou,

aniž nám tuší ti amanti,
že se nám naši dva bažanti
dusí pod nastlanou peřinou.

POLÍVKA S DRŠŤKAMI

Když jsi drštky dobře vyčistila, nech je asi půl hodiny vařit, pak je vyndej na prkénko, každý kus ještě nožem seškrab, všecky okolky odřízni, dršťky hodně vyper, dej je do jiného hrnce, nalej na ně zase čistou vodu, osol je a nech je do měkka uvařit, potom je rozkrájej na nudličky, a jsou-li dost měkké, dej je do hovězí polívky, bílou jíštičkou zapražené, jsou-li však ještě tuhé, tedy je nech v nezapražené polívce tak dlouho vařit, až změknou, pak teprv polívku připraž, okořeň ji tlučeným zázvorem, dej do ní zelenou drobně usekanou petržilku a nes ji na stůl.

Ta polívka mi voní vskutku skvěle.
Jako bys vyloupila apatyku.
Je plná měkoučkého masa, které
rozplývá se mi samo na jazyku.

Nehodlám ho hned zhltnout jako jiní,
laskám ho v puse jako kočka kůtě.
Tvůj pokrm z drštek prosté hověziny
nabízí mi dnes jedinečné chutě.

S vybranou krmí nezadá si v ničem.
Bezděčně sním a myslím na ústřice,
jazykem vláčný kousek masa obrace.

Když vybavím si rozkoš sání ústřic
a hořkosladkým představám pak jdu vstříc,
dostaví se i jiné asociace.

ZEMČATOVÁ POLÍVKA

Oloupej a rozkrájej čtyři velké zemčata, vyper a dej je do hrnku, nalej na ně dostatečně vody, přidej k nim kávovou lžičku ustrouhaného celeru a též tolik petruželového kořenu, trochu usekané celerové i petruželové nati, osol to patřičně a nech to vařit; když jsou zemčata dost uvařená, tedy vodu slej a zapraž ji pěknou máslovou bledou jíškou, zemčata pak vařečkou v hrnku rozmačkej, nalej na ně opět tu zapraženou vodu, nech to ještě povařit — a polívka je hotová. Chceš-li ji míti ještě lepší, tedy nech na másle dusit drobně nakrájenou mrkev, petružel a celer, usmaž jeden na kostky nakrájený brambor, vraž k němu vejce, a když je i toto usmažené, tedy utluč vše i s tou zeleninou v moždíři na kaši, pak to dej do zapražené již polívky, hodně ji rozmíchej, a když se ještě povaří, proceď ji do mísy na usmaženou žemličku.

K polívce hodné obdivného slova,
zavářka z masa není vždycky nutná.
Ta ze zemčat- nověji bramborová,
je bezmasá a přesto chutná.

Pokud je světlou jíškou zapražená,
navrch zásmažku hutnou v sobě hýčká,
pak lžíce do ní ponořená,
stojí v ní zpříma jako svíčka.

Tvá polívka má vskutku, co jí patří,
v ní všechny dobré substance se bratří.
Co k tomu ještě dodat více?

Jen to, že co se chutné krmě dotýká,
to nemusí být vždycky polívka.
A co v ní krásně stojí, není právě lžíce.

FRANCOUZSKÝ PERNÍK

Nech svařit libru bílého cukrového syrobu, vmíchej do něho znenáhla libru tlučeného cukru, přidej k tomu šest lotů skrájeného citronátu, čtvrt libry oloupaných nakrájených sladkých a lot utlučených hořkých mandlí, dva loty skořice, čtvrt lotu hřebíčku, půl lotu koriandru, vše jemně utlučeno, lot rozpuštěného drasla a trochu silného líhu (Spiritus), dobře to pospolu promíchej a zadělej těsto librou mouky; je-li řídké, přisejpej mouky, až je dosti tuhé, a nech ho půl dne v teplém místě; potom ho dej na vál posypaný moukou, rozválej ho tence a dělej z něho buď podlouhlé čtverhraníčky, nebo něco jiného dle vlastní libosti, klaď to na plechy, na předešlý způsob připravené, a nech to ještě chvíli stát, pak to potři bílým vodním ledem.
(Má-li sníh býti, jak se patří, musí se obzvláště na to hledět, aby byly vejce čerstvé a ve chladu chované. Bílky, od kterých se žloutky i očka opatrně oddělí, dají se buď na cínovou, nebo na jinou mísu a šlehají se buď tenkou loučkou, nebo pěknou březovou oloupanou metličkou, nebo také, je-li naspěch, vidličkou tak dlouho, až se z nich udělá jako sníh bílá a tak hustá pěna, že, když se mísa obrátí, pěna na ni drží. Ve větších kuchyních mívají k tomu zvláštní mosazný kotlíček a drátěnou metlu, v domácnosti se to však všelijak odbude. Sněhu může se mimo jiné věci upotřebit i k okrášlení bílkových koláčů, totiž: dá se na každý koláček kus pevného sněhu, posypou se hodně strouhanými mandlemi a cukrem a nechají se spěšně v troubě péct).

Ta kuchařka je milé děvče
má krásně našpulenou pusu.
Láká tě do kuchyně, pěvče,
vítá tě stopkou špiritusu.

Sotva by asi připustila,
aby ti hladem břicho splasklo.
Podívej, pec už roztopila.
Připravuje ti krmi s láskou.

Nestůj opodál, člověče.
Nežli dá perník do pece,
poválí zručně těsto na klíně,

ty prolij hrdlem horký krém.
Láska prochází žaludkem...
A přihřívá ji černá kuchyně!

VEPŘOVÁ KÝTA, KNEDLÍK, ZELÍ

Jak se obyčejně vepřová kýta peče, ví zajisté každá jen poněkud zběhlá kuchařka. Než bude kýta dopečena, rozkverluj čtyři žloutky v žejdlíku vody až do zpěnění, osol to a zadělej tím dva žejdlíky pěkné mouky na misce; nakrájej na drobné kostky dvě žemličky, vlož je na vrch na těsto, nech rozpustit čtvrt libry čerstvého másla, polej ním opatrně ty žemličkové kostky a nech tak těsto dvě hodiny stát. Když je čas k zaváření, zamíchej vařečkou žemličku do těsta, hodně ho ještě protluč, pak dělej hezky velké knedlíky, klaď je do vařící slané vody a nech je nepřikryté hodně provařit; potom je vyndej, rozpůl každý, posyp strouhanou žemličkovou kůrkou a polej rozpáleným máslem. Tyto knedlíky jsou též výborné. Před tím připrav salát ze syrového zelí, a to tak, že rozeber zelnou hlávku, vykrájej všechny košťály a listy rozkrájej na nudličky co možná tenounké; potom usekej na drobounko okrouhlým nožem jednu velkou cibuli, dej oboje na misku, promíchej to náležitě, osol, polej dobrým vinním octem a brabancovým olejem, posyp tlučeným pepřem, přilož k masu a knedlíkům a dej to na stůl.

Šest dní máš, kuchařko, migrénu.
Jak by ne, když jako šumař poutný
chodíš jen odnikud k ničemu.
Nešťastná obcházíš kolem plotny.
Sedmý den v řadě je poslední.
Dlouhý tok času nás od něj dělí.
Jak plynou pomalu všední dny,
velmi se těšíme na neděli.

Kdyby pak nepřišel na řadu
největší z nedělních obřadů,
to by nás, ženuško, zamrzelo.

Po ránu děláme Kubíčka,
pak si dám na chvilku šlofíčka...
K obědu je vepřo, knedlo, zelo!

JABLKA V ŽUPANU

Oloupej čistě pěkná míšenská jablka, ohryzek opatrně vykroj, aby šťopka zůstala při jablku, pak udělej z máslového těsta kulaté placky, pomaž je rozkloktaným vejcem, do každé pěkně zaobal jedno oloupané jablko, okolo šťopky je zadělej, pak je dej na papír a nech je zpovolna hezky do zlatova upéct.

Dostalas, ženo, zvláštní chutě po ránu.
Vidím tě z okna, kterak míříš k jabloni.
Jak tě znám, myslíš na jablko v županu.
Já bych bral trošku jinou snídani.

Míšenské jablíčko už leží ve tvém klíně.
Vajíčka najdeš. Jistě zručně uhněteš
i hrouda těsta. Potom, ženo, uvidíme
jak dál je třeba pospíchati fest.
I když snad pícka ještě rozpálená není,
tvůj ranní nápad nedočká se zavržení.
Usměj se, má ženuško činaná.

Oba dva se ctí dostojíme svého plánu.
Ty oblíkati budeš jabko do županu,
já tebe budu svlíkat z pyžama.

KAPR SMAŽENÝ

Oškrab a trhni kapra, rozsekej ho na kusy, přemej a nasol ho, a nech ho asi půl hodiny v soli ležet; potom každý kus vytři čistým šatem, obal ho nejdříve v mouce, pak ve vejci a konečně ve strouhané žemličce, a nech ho v horkém másle pěkně do červena usmažit. Takto připravenou rybu můžeš potřebovat na zelí nebo na rozličné zeleniny, anebo k ní můžeš dát do nádobky smetanový křen nebo hořčici, anebo také hlávkový nebo polní salát. — Takto se smaží také štika, okoun a rozličné jiné ryby.

Ten pokrm, paní, buď vyvážen zlatem.
Váš kapřík k smažení seslaný byl jest z hůry.
Každičký kousíček pod čistým šatem
ošetřen dle dávné receptury.

Před časem - co ryba vytažen z tůně,
byl zatím uchován zamražený.
Už jsem ho objevil (poznám ho podle vůně).
Dávám se s radostí do smažení.

Pustila jste mě před chvilinkou
do své kuchyně, kuchařinko.
(Co se to se mnou děje- safra!)

Proč hlídám kalhotky batistové,
když podle M. D. Rettigové
původně jsem chtěl trhat kapra!?

Ostatní tvorba Václava Bárty publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Dechajzničky z plzeňska
DV 95/2018: Svatojánská noc a další
DV 94/2018: Václav Bárta a přátelé
DV 93/2018: Holubí pošta a další
DV 92/2017: Básničky na hlavu
DV 91/2017: Jak se chodí za holkama - 1968 a další
DV 90/2017: Malý atlas hub
DV 89/2017: Výlet na planetu Eros
DV 88/2017: Jitrocel, Mateřídouška a další
DV 87/2017: Tři texty z programu Zelený strom
DV 86/2016: Listy z herbáře
DV 85/2016: Zvířata v ZOO
DV 82/2016: SPORTY, SPORTOVÁNÍ A SPORTOVCI
DV 81/2016: Nepokořená, Ó můj Bože a další
DV 79/2015: Obličej, Spánky a další
DV 78/2015: Básničky na tělo
DV 77/2015: Žemličky se sekaninou a další
DV 76/2015: BÁSNIČKY NA HOVNO anebo NAHOVNO?
DV 75/2015: Zmrzlina z malin a další
DV 74/2014: Pečený ouhoř a další
DV 72/2014: Recepty Magdalény Dobromily Rettigové
DV 71/2014: Recepty Magdaleny Dobromily Rettigové okořeněné gastronomickomilostnými sonety Vaška Bárty
DV 70/2014: Jablkové koblížky, Černá zvěřina a další
DV 69/2014: Svíčková pečeně s omáčkou a další
DV 68/2013: Růžena, Žaneta a další
DV 67/2013: ***
DV 66/2013: Teda kačenko, ty mě přivádíš na myšleky! Představa je to sice trošku nereálná, ale úžasná a vzrušuje mě náramně. Doufám že oceníš, že je nabitá něžnou poezií. a další
DV 65/2013: Tak z toho nočního čekání povstala nová básnička a další
DV 64/2013: ***
DV 62/2012: Ó jak těžké múzy lidstvo zkusit musí! a další
DV 60/2012: Otec Václav Bárta píše texty svému synovi Noidovi a ten je ilustruje
DV 55/2011: To je ale blbá básnička,... a další
DV 54/2011: Budu ti říkat Kateřino, Paměti vrby
DV 52/2011: Reminiscence na popravu a další
DV 51/2011: Moták o motání a další
DV 50/2010: Básnička v rokokové náladě a další
DV 48/2010: Kozí válka
DV 47/2010: Jak jsem byl tenkrát u moře v Bulharsku a další
DV 25/2006: Jak se chodí za holkama
DV 104/2019: Džakomo
DV 103/2019: Texty písniček pro nový pořad a CD „Životaběh“
DV 102/2019: Oranžová barva a další
DV 101/2019: Když se srazí dvě zemský kry a další
DV 100/2019: Dechajzničky
DV 2/2003: Poem