Václav Bárta

B Á S N I Č K Y N A T Ě L O
aneb
ŽENSKÉ TĚLO Z POZDNÍ LÁSKY ROZLOŽENÉ NA SOUČÁSTKY

Část druhá
konec června 2015

OBLIČEJ

Nebratřím se s obličejem.
zmalovaným jako Čejen!
Mně se líbí obličej
od všech šminek odlíčen.
Proto rozhodnut jsem cele
slíbat ti šmuk z obličeje.
S péčí medonosné včely
hledat pel v tvém obličeji.

SPÁNKY

Blíží se ráno. A ty spíš.
Řek´ jsem si, že ti kolem spánků
zapletu vlasy do copánků.
To budeš zírat, až se probudíš!

Leč, jsem poněkud zmatený.
Venku už začli zpívat drozdi.
Já googluju a hledám rozdíl
mezi spánky a skráněmi.

MOZEK

Máš mozek jako v monzunu.
Bez trumfu v ruce dáváš: re!
Jsi jako zbavená rozumu
a hlava ti to nebere.
Bývalas v kartách premiant.
Teď máš snad virus na mozku.
Už nemáš, holka, ani fant.
Prohrála jsi i ponožku.

Už spodek svršku dává flek.
A venku voní otavy.
A leze ti to na mozek.
A nejde ti to do hlavy.

OČNÍ BĚLMO

Rohovka, duhovka, zornice...
Pomalu otevírám oči.
Ztěžka se probírám se z opice.

V tvých očích vidím záblesk bělma!
Teď na mě, Lenko, nejspíš skočíš
a budeš řádit jako šelma.

OČNÍ VÍČKA

Tvé pravé oko na mě kouká.
Tokám ti u levého oka.
Odezva zatím nic moc.
Líbám ti levá víčka
už málem celou věčnost...

A to mě čeká ještě pravá polovička!

OBOČÍ

Kdo obočí nepolíbí,
dopouští se velké chyby.
Já mám pusu - agresora,
oblíbá tě zdola, shora.
Nejdřív po krku ti skočí,
pak na uši zaútočí,
nos a uši nevyloučí...

Pak se stočí
na obočí.

ŘASY

Mám vidět, že kapky deště,
(jen ty kapky a ne slzy)
lesknou se ti na řasách.
Neptáš se, co vidím ještě?
Že máš trochu z lásky strach.
Kapky, co ti z očí kanou,
nesou vláhu hořce slanou.

Časem vyčasí se, Leni.
Rosa padne na řasy.
I pod sukní v nařasení
zablýská se na časy.

UŠNÍ BOLTCE

Zatímco králi Lávrovi oslí uši sluší.
Pod tvými vlasy tuším ouška roztomile chutná!
Leč kvůli boltcům nekrmí ti chlapi sliby uši.
Dobře ti radím, zůstaň nepřístupná.

Ty víš, co patří k nepřístupné holce:
Nevstřícná přísnost přístup k uším ztěžující.
Být tebou, nechal bych si laskat ušní boltce
jen od toho, kdo odhrne ti stranou kštici.

Nevím, proč kroutíš hlavou. Holt chci
pohrát si hezky. A sám (!) s tvými boltci.

SKRÁNĚ

Měsíc svítí jako blázen,
hvězdy padají až na zem,
Vesmír září, můj ty světe,
jako živá sopka v Haiti.
A ke všemu policajti
s rozsvíceným světlometem!

Místo chvíle laskání
v tichu noci na stráni
s puncem mých rtů na skráni

máš zážitek astrální.

CHLOUPKY V NOSE

Leckterý nos se nerad s chloupky bratří.
A přece chloupky k našim nosům patří.

Pokavad mezi námi přihodí se cosi
a my dva navzájem se přiblížíme nosy,
pak nastolí se zvláštní pořádky.
Tu ocitne se moje přebujelé chřípí,
co z praprérie trčí jako indiánské týpí
vedle tvé krásně upravené zahrádky.

RTY

I když ti, lásko, je, už kolik ti je,
máš krásnou pusu a máš svěží rty.
Tvůj půvab jistě silně irituje
gerontologické experty.

Mně šalba vědou problém nečiní.
Visím ti na rtech rudých jako maliny.

Líbám tě velejemně, s nadšením a tiše.
Sázím na správné políbení na rty.
Vím, že mi pootevře dvířka tajné skrýše
k sladkým cumlíčkům pro caparty.

HORNÍ A SPODNÍ RET

Zbláznily mě tvoje rty.
Jsem paf z jejich oferty.
Když našpulíš horní rtík,
kroutím se jak politik.
Když si koušeš spodní ret,
jsem v tu ránu mimo svět.
Slyšet ANO z obou rtů,
hned bych běžel pro myrtu.

ČELISTI

Den co den rozmarnou One Man Show
vedou tvé výřečné čelisti.
Že mluví slušně a nekoušou?
Tím jsem si poněkud nejistý.

KOUTKY OČÍ A ÚST

Sám nechápu, moje malá,
proč mám pudy kanibala.
Cože to mám za choutky
vrhat se ti na koutky?
Vždycky, když mám delší půst,
tvoje koutky očí, úst
mám za supr pochoutky.

SLINY

Ty sliníš jako slimáček.
Já slintám jako bobtejl.
Přiznejme bez všech vytáček,
že máme v pusách koktejl.

Není jen pouhou floskulí,
že naše sliny splynou.
Tím naše sliny prosluly.
(Básník by řek, že slynou).

VRÁSKY

Tvé vrásky (i když jich moc není),
zaslouží vlídné zacházení.
Každou vrásku ti s chutí polaskám.
Čelo, pak kolem očních víček,
přes krček přejdu na pupíček...
Postupně dolů až k botaskám.

DÁSNĚ

Když mi tvoje dásně brání
pustit mě dál při líbání,
nehoruju pro dásně.

Když mi dásně svoje sliny
dávkujou jak laskominy,
hodí se mi do básně.

DECH

Tvůj dech má nádech po hroznech.
Voní tak, až mi bere dech.
Jsem z tvého dechu bez dechu.
Tropí mi v těle neplechu.
Sotva si přivoním k tvému dechu,
dýchám jak souzenec na útěku.
Voňavá milenko, pro tvůj dech
ležím teď zadýchán na zádech.
Tvůj dech duch obrody z duše mi křeše
vítám ho zvoláním: Ó můj ty deše!
Pokud mi dojde dech, ty lapáš po dechu,
sním (než to rozdýchám) o parku oddechu.
Můj vánku stříbrný, smiř se s mým dechem,
dřív než já - a můj dech - obrostem mechem.

Dýchám a dýchal bych pro tebe každopádně.
A ty jen vydechneš: Dejchni na mě!

TVÁŘE- LÍCE

Líbám ti tváře, obě líčka.
Jaká v tom vězí obezlička?
Ký rarach může za zakletí,
že už ti mohla půl století
hebká a svěží
přežít?
Líbám ti tváře, obě líčka.
Že už je vlastníš odmalička,
dá se jen stěží
věřit.

LÍCNÍ KOSTI

Je kalné ráno. Probírám se stěží.
A ty jsi, děvče, krásně svěží!
Na lícních kostech a dál na líčka
rozlila se ti červeň zdravíčka.
Zdravíčko patří mezi hodné šminky
pro dámy, slečny, pro maminky.
K tobě teď - jak to vidím, Lenko,
přišly s červenou navštívenkou
malíři z kosmetické Ermitáže.
Pozvalas na své popelavé tváře
a unavené lícní kosti
skutečně vzácné hosty.

DŮLKY

Představ si: máš důlek ve tváři,
anebo na bradě.
Důlek je mocný chlapolap.
Někdy se možná najde chlap,
kterému důlek překáží.

Mně v žádném případě.

ZÁTYLEK

Nemyslím teď na přírodu
ani na slavičí trylek.
Pod fousy si žbrblám ódu
na tvůj týl a na zátylek.

Užasli by mladí, starci,
co ti mumlám na zátylku.
Buď ráda, že nemáš šanci
rozluštit mou hatmatilku.

HRDLO

Když během společných dnů obdivujem světy,
linou se z tvého hrdla rozvinuté věty.
Když spolu promlouváme v noci na pohovce,
opouští tvoje hrdlo jenom citoslovce.

KRČNÍ MANDLE

Líbám tě. Kde všude? To Bůh suď!
Můj jazyk zachytil libou chuť
cukrkandle.
Jazyku troufalý,
že by tak chutnaly
krční mandle?

RUCE

Když máš mé ruce ve svých rukách
a já tvé ruce po ruce,
mám ve dne energii střapatého kluka.
A v noci nemám poluce.

Chci hýčkat tvoje ruce v jednom kuse
a s mnohaletou zárukou.
Dokud jsme spolu ruku v ruce,
budu tvé ruce nosit na rukou.

ZÁDA

Čím to bude (to Bůh suď!),
že se nám hned zrychli dech,
když mi dráždíš nehty hruď,
já tě šimrám na zádech.

Je to radost bezpochyby
pro hrudník i pro záda.
Oběma se nám to líbí.
Obojí je paráda.

KŘÍŽ

Zdá se, že máš s křížem kříž.
To člověka neblaží.
Dobrý masér - to si piš -
uleví ti masáží.

Při masáži křížem krážem,
nějak se ti zrychlil dech.
Už vím, že jsem uspěl. A že
nemáš kříž jen na zádech.

LOPATKY

Lopatky ti, moje mladá,
drží krásně v cajku záda,
ať jsi jen tak nebo v plavkách.

K chvále svých mám taky důvod.
Takže je prašť nebo uhoď,
kdo z nás leží na lopatkách.

OBRATLE

Jezdím ti po obratlích vsedě, vleže.
Ne všechny najdu u páteře.

Všechny jsem ti už políbil.
Teď už si klidně usni.
Já dohýčkám ten, který jsem si oblíbil.
Máš pravdu. Je to prsní !

BEDRA

Tak se, holka, trošku pobav.
Přestaň si krýt záda.
Odkopej se z marných obav.
Řekni, co bys ráda.

Shoď už z beder temné stíny.
musí ti být vedro.
Vystrč na mě z pod peřiny
aspoň jedno bedro.

KOSTRČ

Vzalo to kalup. Teď se na prdelce hladíš.
Máš kostrč otlačenou, že se na ni neposadíš.
Původně měl jsem v plánu
strčit ti pod zadeček polštář z molitanu.
Pokud bych zadnici ti nepodložil měkkou pěnou,
viděl jsem panímandu pěkně namoženou.

Chápu, že modřina, co vykvetla ti na kostrči,
tvé ženské touhy k nové akci nepostrčí.

NOHY

Máš nohy nádherné až hříšně.
Když se mi projdeš po pokoji
ležím a koukám jako bych spad z višně.
Ten pohled normální chlap neustojí.
Jsem z tebe vedle jako malej Véna.
Nedbaje o čest ani o postoje
zlotřile beru nohy na ramena...

Ty ramena jsou, samozřejmě, moje.
No a ty boží nohy, ty jsou tvoje.

ŠLACHY

Šlachy - ač pod kůží - máš tak krásné!
Třeba ty okolo kotníků.
Zaslouží obdiv a oslavné básně
z pera těch největších básníků.

Sám Jiří Žáček by po nich sáh.
Stvořil by sonet na tvé šlachy!
Nalezli bychom je v poémách
i Karla Erbena či Hynka Máchy.

Obdivu k tvým šlachám není dost,
ať drží paty, či nárty
Jak vidíš, přitáhly pozornost
básníka z největších- Václava Bárty.

TRUP

Který chlap si nepotrpí
na výstavní ženské trupy?
Když už je řeč o výstavě,
nosím jeden nápad v hlavě.
Delegoval bych tvůj trup
na výstavu do Kralup.
Pro ten účel bezesporu
vtesal bych ho do mramoru.
Pak by ale dozajista
nebyl to trup, nýbrž busta.

PIHY

Slunce juklo do postele,
krásko moje odkopaná.
Objevil jsem brzy zrána
čtyři pihy na tvém těle.
První běžně schová tričko.
Je pod krkem na rameni.
Druhá piha je a není,
krčí se ti pod kozičkou.
Třetí u pupíčku v centru.
(Spíš než piha je to pižka).
Ke čtvrté je dolů z bříška
asi deset centimetrů.

DEKOLT

Zase máš dres - čert tě vem -
s pohádkovým výstřihem.
V něm se v járku silnou mocí
tisknou k sobě ňadra dmoucí
nažhavená ke sportu..!

Jdu se zchladit do chládku.
Tam si dosním pohádku
o tvém skvostném dekoltu.

KOZIČKY

Prsíčka moje, ještě dvě tři sklenky
a vyklouznete z podprsenky.
Kozičky moje, už vás vidím venku.
Už rozepínám podkolenku.

PRSNÍ DVORCE

Máš prsní dvorce jako v plameni,
co je to za podivné znamení?
Před chvílí byly jedno ejchuchu...
Že by snad přišla náhlá změna skrz počasí?
Seismograf z rozhleden tvých dvorců mi teď hlásí,
že něco visí ve vzduchu.
Že ti proud žhavé lávy rozechvívá dvorce.
Z podloží hlubin, že to probublává horce.

Za chvíli dojde k výbuchu.

SRDCE

Srdce a láska... co kdo ví?
Věčný spor milenců a odborníků.
Mě zaujalo úsloví
Co na srdci, to na jazyku.

Ty máš na srdci odkaz snílků,
chtěla bys zlíbat celý svět.
Co já bych měl rád na jazyku?
O tom je lepší pomlčet!

SVALY

Ač nemáš svalstvo jako medvěd Balú,
řeknu ti, že máš tělo těl.
Jestli má běžná dívka řadu svalů,
dík sportu máš jich přehršel.

Jsou muži, kteří radši tělo něžné.
Nesnesou svaly na ženě.
Já prohlašuju místospřežně,
že jsem je přijal nadšeně.

Hlavně ty dva, co pod jupku se halí.
Jen na ně juknu, přechází mě zrak.
Jen vlastně nevím, jestli jsou to svaly.
Jsou ale parádní už na omak.

KÝLA

Tvoje bříško, to je síla!
Kůže hladká, nikde kýla.

Jsi můj anděl, človíčku,
bez křídel a bez kýly.
Připíjím ti z pupíčku
štamprličkou tekily.

BOKY

Vidím tě v plavkách na plovárně.
Stačí ti, Lenko, dva tři kroky,
svět upře zraky na tvé boky,
když zavlní se plavně.

Básník to říká správně:

Přeplavně se ti zavlní,
jak klásky vzácných plavuní.

PAS

Pátrám ti rukou pod halenkou
To jsou mi věci, milá Lenko!
Můj pilný průzkumník mi hlásí,
že máš dva pasy!
Jak právě v tuhle chvíli našinec se doví,
jeden je štíhlý, druhý podvazkový.
Laskavý čtenář jistě tuší, že bych si teď přál
zvládnout to překvapení a postoupit dál.
Opásán gumou podprsenky zvěd můj zmaten šátrá...
Nemůžu spatra
najít slova,
abych svou snahu na správnou řeč napasoval.

Možná to bude taky tím, že spekuluju,
jak se teď s těmi dvěma pasy popasuju.

JIZVY

Nikde jizva,
krásná paní?
To je výzva
k ohledání...
Našel jsem ji v kalhotkách
z bříška jeden slušný sáh.
Ač tu jizvu léčím,
s maximální péčí,
pořád není
k zacelení.

HÝŽDĚ

Jím božskou manu nebo suši
(stejně tak můžu srkat hlemýždě).
I kdybych začal básnit o tvé duši,
v duchu ti zírám na hýždě.

Načnu básničku u tvé šíje,
A stejně skončím u hýždí.
Můj bujný Pegas v bryčce poezie
na tvých hýždích mi ujíždí.

KYČLE

Když se ladným krokem blížíš,
pánům oči svítí.
Jsou to kyčle božské Isis,
nebo Afrodity?

Milí páni, šišli pišli...
Elastičnost jejích kyčlí

je tak zjevná díky sportu.
(tak jest, krásky dotyčné),
Kouření a hora dortů
přináší zmar pro kyčle.

PÁNEV

Jsi dáma dam.
Máš skvělou figuru, ducha a šarm.
Jak v botkách na šteklích uděláš krok
(ač jsi už dospělá nějaký rok)
nejeden pán
rozpálen je a šokován,
jak máslo roztaje nad tvou pánví.
Možná je možné, že dáma dobrých mravů
neví, že její pánev nese světu zprávu.

Pán ví.

PŮLKY

Určitý čas jsem na prdelku
nahlížel globálně. Tak nějak vcelku.
Když jsem pak spatřil nádheru tvých půlek,
můj mozek prožil ischemický úlek.
Dál už to, Lenčo, neustojím při nejlepší vůlí.
Dospěl jsem k místům, kde se tvoje půlky půlí.

FIBULA

Pro pár květů pampelišky
máš teď, holka, dost.
Dopadla jsi pěkně z výšky
na lýtkovou kost.

Roztrhla sis kalhoty,
narazila fibuli.
Jenom holka jako ty
nefňuká a nebulí.

BÉRCE

K podlaze a bércem k bérci,
tisknu tě a šeptám: merci
za zážitek z alabastru,
prostý obvazů a flastrů.
Jak tě tisknu, máš teď bérce
otlačené od koberce.

HLEZNA

Když část tvojí končetiny
jukne na mě z pod peřiny,
vzrušením jen polknu.
Já se z tebe zcvoknu!

Mně i tvoje hlezna
přijdou sladce něžná!

VŠECHNY KLOUBY TĚLA

Nejsem z těch, co neví coby.
Já mám vizi vymyšlenou:
Plná vana s hebkou pěnou.
Polaskám ti všechny klouby.

Sladká voda - mořské houby
budeš vrnět jako mrně.
Budu konat opatrně,
žádný kloub ti nevykloubím.

PLOCHÉ NOHY

K tomu bych poznamenal (pokud mohu),
že u nás není problém potkat plochou nohu.
Slušná část naší populace
nosí svá těla na placaté placce.

Vím, co si řekneš. Řekneš: proč to říká,
když mě se tenhle problém nedotýká?!
Anebo: proč bych měla komentovat klenby zborcené?
Tohle je problém pro ty lidi. Pro mě ne!

PATNÍ OSTRUHY

Tvoje paty - zaplaťbůh! -
jsou hladké a bez ostruh.
Někdy ovšem zvrhlé krásky
trápí paty nekřesťansky.
Chodíc se zatvrdlou koží
ostruhy si nevyslouží.
Zaslouží si na holou...

Pešek chodí okolo.
S ostruhami na patách.
jde mu v patách Al-Fatáh.

CHLOUPKY

Jistě, děvče, snadné není,
zbavit tělo ochlupení.
Musí to dát spoustu práce.
Holení i depilace.
Leccos platí na chloupky,
lejzr, masti různé ráže...
Nic je ale nedokáže
zlikvidovat do hloubky.

KOLENNÍ ČÉŠKA

Při hlazení na patelle
bylo by ti nejspíš skvěle.
Co ti hladím? O tom je tu
informace z internetu.
Mám v tom jasno ode dneška.
Patella je česky čéška.
Koukám na ni na obrázku.
Že bych téhle vyznal lásku?
Je jak houba - jako hlíva,
není nijak přitažlivá.

Jak to vidím, milá Leni,
bezpečně máš na koleni
nejkrásnější čéšku.
A to nejen v Česku.

JABLKO KOLENE

Jablko tvého kolene
je zrovna k nakousnutí.
Pro jiné buď čéška. Pro mě ne.
Mě nikdo nepřinutí

říkat jablku patella.
To by se stalo rázem
z jablíčka na koleni anděla
jablko spadlé na zem.

Ať tu hlouposti neplká,
kdo o tom nemá páru.
Jinak z kolenního jablka
bude jablko sváru.

LESÍK CHLOUPKŮ NAD KUNDIČKOU

Mně teď v hlavě šumí břízky.
V duchu ťapu přes pařízky.
Moje představivost vchází
ke studánce vprostřed mlází.
U cesty mě, krásná paní,
čeká plácek k ohledání.
Ano, mluvím o lesíčku,
kde se stavím na chviličku.

Sem chodíval za svou pannou
mysliveček na číhanou.

KUNDIČKA

Zachumlám si tvou rozmarýnku
pod peřinku.
Ať se mi vyspinká
kosočtveřinka...
Schovám si její tváře
do herbáře,
spočtu ji prsty počítadla,
aby mi neuvadla.
Uložím si ji do písanky.
Budou mi vonět její stráňky
a každé její ouško
mateřídouškou.

BRÁNA VAGINY

Nikdy jsem nelenil - nedržel prázdniny.
Vždycky jsem upřímně usiloval,
abych se přičinil o slávu vaginy,
u brány života na stráži stál.

Jsem jako lososi - jak tažní ptáci,
volání přírody nechci se vzdát.
Do brány vaginy s láskou se vracím
Tam jsem se narodil - tam to mám rád.

BOD GÉ

Každý jeden hltá story
hemžící se Gé faktory,
zvědavostí veden.
S povzdechem: Ó věčná škoda
(jednomu to v hlavě hlodá,
koneckonců je to zvláštní),
že je pro slast velkých vášní
v těle jenom jeden.

Nechme jiným tajná přání.
Ty máš, Lenko, k milování
mimořádné vlohy.
V tobě tisíc zázraků je.
Tvoje tělo pulzující
sčítá rozkoš po polibcích.
Každý z nich je umocňuje
o mocninu touhy...

BOD GÉ 2

Bod Gé- to snad všichni víme,
sídlí kdesi ve vagině.
Často není k nalezení.
Kde má být, tam často není.
Přesto všechno - marná sláva -
koho láska požehnává,
ten spočine na bodu Gé...

Nejspíš na tom něco bude.

Gé bod, který tělu sluší,
tobě zabydlel se v duši.
A já s něhou, moje paní,
smím ho laskat svojí dlani.

DUŠE

Tvé ženské tělo, Lenko, chytlo grify člověčí.
No, a tvá duše..? Tam, kam má představivost zatkne otku,
kam se jen kouknu, kde se dotknu.
Tam se tvá duše pouští se mnou do řeči.

Že sotvakoho tahle vymyšlenost vzruší?
Lež. Nemluv. Nebo klidně spi si, spíš-li.
Já zatím každým kouskem svého těla, všemi smysly,
přitakám ve všem všudy tvé rozmarné duši...

K tomu chci dodat závěrem a jednoduše:
Tvá duše promlouvá mi, Lenko, z duše.

Ostatní tvorba Václava Bárty publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Dechajzničky z plzeňska
DV 95/2018: Svatojánská noc a další
DV 94/2018: Václav Bárta a přátelé
DV 93/2018: Holubí pošta a další
DV 92/2017: Básničky na hlavu
DV 91/2017: Jak se chodí za holkama - 1968 a další
DV 90/2017: Malý atlas hub
DV 89/2017: Výlet na planetu Eros
DV 88/2017: Jitrocel, Mateřídouška a další
DV 87/2017: Tři texty z programu Zelený strom
DV 86/2016: Listy z herbáře
DV 85/2016: Zvířata v ZOO
DV 82/2016: SPORTY, SPORTOVÁNÍ A SPORTOVCI
DV 81/2016: Nepokořená, Ó můj Bože a další
DV 78/2015: Básničky na tělo
DV 77/2015: Žemličky se sekaninou a další
DV 76/2015: BÁSNIČKY NA HOVNO anebo NAHOVNO?
DV 75/2015: Zmrzlina z malin a další
DV 74/2014: Pečený ouhoř a další
DV 73/2014: S Divokým vínem na věčné časy a další
DV 72/2014: Recepty Magdalény Dobromily Rettigové
DV 71/2014: Recepty Magdaleny Dobromily Rettigové okořeněné gastronomickomilostnými sonety Vaška Bárty
DV 70/2014: Jablkové koblížky, Černá zvěřina a další
DV 69/2014: Svíčková pečeně s omáčkou a další
DV 68/2013: Růžena, Žaneta a další
DV 67/2013: ***
DV 66/2013: Teda kačenko, ty mě přivádíš na myšleky! Představa je to sice trošku nereálná, ale úžasná a vzrušuje mě náramně. Doufám že oceníš, že je nabitá něžnou poezií. a další
DV 65/2013: Tak z toho nočního čekání povstala nová básnička a další
DV 64/2013: ***
DV 62/2012: Ó jak těžké múzy lidstvo zkusit musí! a další
DV 60/2012: Otec Václav Bárta píše texty svému synovi Noidovi a ten je ilustruje
DV 55/2011: To je ale blbá básnička,... a další
DV 54/2011: Budu ti říkat Kateřino, Paměti vrby
DV 52/2011: Reminiscence na popravu a další
DV 51/2011: Moták o motání a další
DV 50/2010: Básnička v rokokové náladě a další
DV 48/2010: Kozí válka
DV 47/2010: Jak jsem byl tenkrát u moře v Bulharsku a další
DV 25/2006: Jak se chodí za holkama
DV 102/2019: Oranžová barva a další
DV 101/2019: Když se srazí dvě zemský kry a další
DV 100/2019: Dechajzničky
DV 2/2003: Poem