na další stranu
Martin Honzák
DEBATA
Snažili jsme se
popsat
vysvětlit
pochopit
a definovat
co je to
přítomný okamžik
Shodli jsme se
že je to obrovský
prostor
který mysl
nemá ráda
protože pro ni
není možné
se v něm
pohybovat
a řešit
minulost
ani budoucnost
a děsí ji
že by tedy
musela mlčet
Stejně nám ale
unikala podstata
neboť se o přítomnosti
nedá mluvit
je ji zapotřebí
žít
a my nevěděli
jak
V tu chvíli
si k nám přisedl
anděl
a když jsme mu
popisovali
naše závěry
zíral na nás
nechápavě
potom se zasmál
a s lehkostí
sobě vlastní
rozhodil rukama
a řekl:
„Teď!
Teď!
Teď!“
Náhlé procitnutí
nás šokovalo
jenže stejně rychle
odeznělo
Vycítil to
a tak pokrčil
rameny
a dodal:
„Teď!
Prostě nepřemýšlet
a vnímat
jen to
co je.
Všechno ostatní
je konstrukce
mysli
která zkresluje
skutečnost.“
SEBEVRAH
Vážeš si oprátku
z dluhů
lhostejnosti
a násilí
Pověsil jsi ji
už vysoko
soukáš se
na židli
a léta si
utahuješ smyčku
K tomu dobrovolně
polykáš hořké
pilulky
nevědomí
a zmatenosti
a zapíjíš
kyselinou
rozkladu hodnot
až pokřivené
vnímání
svého světa
plného brutalit
uznáš za snesitelné
Jen ve chvíli
prozření
si přiznáš
že se dlouhé roky
nebavíš
odpojený
od sebe
samého
neboť netečně
rány z rukou
nejbližších
nazýváš
pohlazením
Nedávno jsi
na splátky
dokoupil
střelnou zbraň
s ostrými náboji
a po večerech
hraješ ruskou
ruletu
když přiškrcený
balancuješ
na vratké
trojnožce
a odmítáš slyšet
ušima zacpanýma
vším tím
svinstvem
volání příčetnosti
Příteli
zneklidňuje mě
jak moc nechceš
žít
i jak tvrdě
jdeš za svým
cílem
LOUTKOHRA
Zajati
v hradbách slov
nejrůznějších přesvědčení
vystavěných
na pevných základech
programů
naučených
a slepě převzatých
z důvěřivého dětství
i pozdějších let
od všech silnějších
a mocných
Determinace
šlapou jak po drátkách:
akce a reakce
po A je B
Na věčné časy
v kolotoči
myšlenek
a ani krok stranou
z totality
současného věku!
Potřebujeme bič
protože svoboda
vyžaduje odvahu
nevyslovit C
a vidět skutečnost
z níž unikáme
v honbě za čímkoli
co se zdá lepší
V nástrojích iluzí
je tahle
mediální doba
naprosto skvělá
ostatně jako
kterákoli jiná
jestliže věříme
jejímu hlasu
manipulováni
do věčného úprku
za něčím
a od něčeho
A když se poštěstí
jsme to my
kdo tahá
alespoň za slabé
nitky
v téhle podivné
loutkohře
a to nám tak nějak
stačí
ke zdánlivé
plnosti
bytí
PODIVNÁ LOĎ
Pluju po vlnách
zoufalství
mořem slz
z bezmoci
s bandou tupců:
jeden s nožem
v zubech
vskrytu bodá
druhé do zad
a poslední dobou
i veřejně
další číhá
na jinou loď
a na té naší
uzluje lanoví
až plachta
plná děr
zplihle plandá
jiný sobě
pro radost
láme prsty
kormidelníkovi
a tlupa plavčíků
vyžírá zásoby
a těší se na břeh
do bordelu
a do němoty
zatímco jinak
nažvaní nesmyslů
až až
První důstojník
se vysmívá
všem příkazům
a s krysami
plánuje útěk
jen co se mu
podaří
tu díru
v podpalubí
s dalšími kumpány
zvětšit
Bezzubý kapitán
dívá se na obzor
kde odplouvá
flotila
ke které patří
a ztrácí klid
zatímco jeho
bárka
všechno ostatní
SMUTNÝ MUŽ
Jen se naše pohledy
střetly
hned spustil lavinu
neklidných slov
plných obav
z nejrůznějších věcí
a o všechno možné
Poslouchal jsem
ty bezútěšné
řeči
a pak jsem navrhl
ať zkusí přestat
s těmi špatnými
myšlenkami
„Ale jak?
Vždyť
se na mě valí
ze všech stran!
Od rána nám doma
běží televize
máme dvě
a ty furt chrlí
kýble sraček
o násilí
válkách
nenávisti
zlu
podvodech
korupci,
a rozkrádání –
a tím se teprve
zahřívají!
A k tomu ty
absurdní změny
v zákonech
ze kterých těží
někteří
a tím vším
odvádějí pozornost
od nich samých…
Vždyť z nás dělají
loutky a oběti
tupá stáda
plná strachu!“
rozohnil se
a pak se na mě
zkoumavě podíval:
„Asi to brzy
vypnu…“
Zasmál jsem se:
„Vždyť víš
co máš dělat
a někdy stačí
začít prvním
krokem“
Pokýval hlavou:
„Ale je toho víc!“
Vyprávěl mi pak
další nepříjemnosti
které zakončil
tím
že na sobě
cítí jakési
nezvyklé
podráždění
Potom se odmlčel
a nakonec si
povzdechl:
„A to jsem ještě
nedávno
radil lidem
aby žili teď
a ne v myšlenkách
a obavách z nich…“
Pokrčil jsem
rameny:
„Negace
silně rezonují
celým tělem
a ovlivňují jej
v každé vteřině
Také k sobě
přivolávají další
a když se sejdou
rozloží každého
kdo jim uvěří
Opravdu
potřebuješ
tyhle pocity?“
KLAMAVÉ ZDÁNÍ
„Hlavně aby
všechno
probíhalo v klidu
pozvolna
a přicházelo to
postupně!
Po měsíci
zvratů
posledních pár dní
takových je:
zmizela dramata
a já přijímám
cokoli.
Změny jsou to
obrovské
ale přitom
většina kulis
zůstala
jak byly
tak nač to
hrotit
prostě co přijde
to přijde
Jen to nesmí
bolet!
Bolest totiž
devastuje tělo
je nepříjemná
a zlá!“
promluvil muž
který rád klouzal
po povrchu
prázdných
slov
Ten druhý
pokrčil rameny:
„Často si chceme
myslet
to či ono
a proto onomu
zdání
věříme
Tím si snadno
v hlavě
vybudujeme
pohodlné zámky
iluzí
s labyrinty lží
v zahradách
a celami
uvnitř
vypolstrovanými
blaženou nevědomostí
V nich se držíme
mříží
zíráme skrze ně
na všechno to
co tam venku
odporuje
našim představám
a pochvalujeme si
jak se k nám
nedostane
ta bolest
ze střetu
s pravdou:
Umlčíme ji
zamaskujeme
ignorujeme
mávneme nad ní
rukou…
A přitom
právě ona
vede nejrychleji
a neomylně
k probuzení“
SVOLENÍ
Vyprávěl jsem
Mistrovi
smutný příběh
o nemožnosti
opustit nekonečný
proud myšlenek
a cítil se zajatý
v jejich slovech
Pousmál se
a řekl:
„Všechno
co opravdu
potřebujeme
už je tady
Přesto se ale
zběsile
ženeme
za čímsi
znepokojení
z termínů
vzdálených cílů
množství překážek
a proměnlivosti
v níž se bortí
obrysy našich
představ
a domníváme se
že je nezbytné
právě to cosi
tam někde
Bráníme se tím
spokojenosti
ze strachu
že ztratíme hnací
motor
pro všechny ty
zbytečnosti
o kterých nás
přesvědčili druzí
nebo my sami
že bez nich
nejsme úplní
ani dokonalí“
Pak se odmlčel
pokrčil rameny
a dodal:
„Jde o to
kam zaměřujeme
svou pozornost
Raději tedy
dovolme
sami sobě
být
a dejme prostor
tomu
co nás činí
radostnými
přítomnými,
bdělými
a zářivými
v jediném skutečném
okamžiku žití:
právě teď“
|
