Martin Honzák

DEBATA

Snažili jsme se
popsat

vysvětlit
pochopit

a definovat

co je to
přítomný okamžik

Shodli jsme se
že je to obrovský

prostor

který mysl
nemá ráda

protože pro ni
není možné

se v něm
pohybovat

a řešit
minulost
ani budoucnost

a děsí ji

že by tedy
musela mlčet

Stejně nám ale
unikala podstata

neboť se o přítomnosti
nedá mluvit

je ji zapotřebí
žít

a my nevěděli
jak

V tu chvíli
si k nám přisedl

anděl

a když jsme mu
popisovali

naše závěry

zíral na nás
nechápavě

potom se zasmál

a s lehkostí
sobě vlastní

rozhodil rukama
a řekl:

„Teď!

Teď!

Teď!“

Náhlé procitnutí
nás šokovalo

jenže stejně rychle
odeznělo

Vycítil to

a tak pokrčil
rameny

a dodal:

„Teď!

Prostě nepřemýšlet

a vnímat
jen to
co je.

Všechno ostatní

je konstrukce
mysli

která zkresluje
skutečnost.“

SEBEVRAH

Vážeš si oprátku

z dluhů
lhostejnosti
a násilí

Pověsil jsi ji
už vysoko

soukáš se
na židli

a léta si
utahuješ smyčku

K tomu dobrovolně
polykáš hořké
pilulky

nevědomí
a zmatenosti

a zapíjíš
kyselinou

rozkladu hodnot

až pokřivené
vnímání

svého světa
plného brutalit

uznáš za snesitelné

Jen ve chvíli
prozření

si přiznáš

že se dlouhé roky
nebavíš

odpojený
od sebe
samého

neboť netečně

rány z rukou
nejbližších

nazýváš
pohlazením

Nedávno jsi
na splátky

dokoupil
střelnou zbraň

s ostrými náboji

a po večerech
hraješ ruskou
ruletu

když přiškrcený

balancuješ
na vratké
trojnožce

a odmítáš slyšet

ušima zacpanýma
vším tím
svinstvem

volání příčetnosti

Příteli

zneklidňuje mě
jak moc nechceš

žít

i jak tvrdě
jdeš za svým
cílem

LOUTKOHRA

Zajati
v hradbách slov
nejrůznějších přesvědčení

vystavěných
na pevných základech

programů

naučených
a slepě převzatých

z důvěřivého dětství
i pozdějších let

od všech silnějších
a mocných

Determinace
šlapou jak po drátkách:

akce a reakce

po A je B

Na věčné časy
v kolotoči
myšlenek

a ani krok stranou

z totality
současného věku!

Potřebujeme bič

protože svoboda
vyžaduje odvahu
nevyslovit C

a vidět skutečnost

z níž unikáme
v honbě za čímkoli
co se zdá lepší

V nástrojích iluzí

je tahle
mediální doba
naprosto skvělá

ostatně jako
kterákoli jiná

jestliže věříme
jejímu hlasu

manipulováni
do věčného úprku

za něčím
a od něčeho

A když se poštěstí

jsme to my
kdo tahá

alespoň za slabé
nitky

v téhle podivné
loutkohře

a to nám tak nějak
stačí

ke zdánlivé
plnosti
bytí

PODIVNÁ LOĎ

Pluju po vlnách
zoufalství

mořem slz
z bezmoci

s bandou tupců:

jeden s nožem
v zubech
vskrytu bodá
druhé do zad

a poslední dobou
i veřejně

další číhá
na jinou loď

a na té naší
uzluje lanoví

až plachta
plná děr
zplihle plandá

jiný sobě
pro radost
láme prsty
kormidelníkovi

a tlupa plavčíků
vyžírá zásoby
a těší se na břeh
do bordelu

a do němoty

zatímco jinak
nažvaní nesmyslů
až až

První důstojník
se vysmívá
všem příkazům

a s krysami
plánuje útěk

jen co se mu
podaří

tu díru
v podpalubí
s dalšími kumpány

zvětšit

Bezzubý kapitán
dívá se na obzor

kde odplouvá
flotila
ke které patří

a ztrácí klid

zatímco jeho
bárka

všechno ostatní

SMUTNÝ MUŽ

Jen se naše pohledy
střetly

hned spustil lavinu
neklidných slov

plných obav
z nejrůznějších věcí
a o všechno možné

Poslouchal jsem
ty bezútěšné
řeči

a pak jsem navrhl

ať zkusí přestat
s těmi špatnými
myšlenkami

„Ale jak?

Vždyť
se na mě valí
ze všech stran!

Od rána nám doma
běží televize

máme dvě

a ty furt chrlí
kýble sraček

o násilí
válkách
nenávisti
zlu
podvodech
korupci,
a rozkrádání –

a tím se teprve
zahřívají!

A k tomu ty
absurdní změny

v zákonech

ze kterých těží
někteří

a tím vším
odvádějí pozornost
od nich samých…

Vždyť z nás dělají
loutky a oběti

tupá stáda
plná strachu!“

rozohnil se

a pak se na mě
zkoumavě podíval:

„Asi to brzy
vypnu…“

Zasmál jsem se:

„Vždyť víš
co máš dělat

a někdy stačí
začít prvním
krokem“

Pokýval hlavou:

„Ale je toho víc!“

Vyprávěl mi pak
další nepříjemnosti

které zakončil
tím

že na sobě
cítí jakési
nezvyklé

podráždění

Potom se odmlčel

a nakonec si
povzdechl:

„A to jsem ještě
nedávno
radil lidem

aby žili teď

a ne v myšlenkách
a obavách z nich…“

Pokrčil jsem
rameny:

„Negace

silně rezonují
celým tělem

a ovlivňují jej
v každé vteřině

Také k sobě
přivolávají další

a když se sejdou

rozloží každého
kdo jim uvěří

Opravdu
potřebuješ

tyhle pocity?“

KLAMAVÉ ZDÁNÍ

„Hlavně aby
všechno
probíhalo v klidu

pozvolna

a přicházelo to
postupně!

Po měsíci
zvratů

posledních pár dní
takových je:

zmizela dramata

a já přijímám
cokoli.

Změny jsou to
obrovské

ale přitom
většina kulis
zůstala

jak byly

tak nač to
hrotit

prostě co přijde
to přijde

Jen to nesmí
bolet!

Bolest totiž

devastuje tělo
je nepříjemná
a zlá!“

promluvil muž

který rád klouzal
po povrchu

prázdných
slov

Ten druhý
pokrčil rameny:

„Často si chceme
myslet
to či ono

a proto onomu
zdání

věříme

Tím si snadno
v hlavě

vybudujeme
pohodlné zámky

iluzí

s labyrinty lží
v zahradách

a celami
uvnitř

vypolstrovanými
blaženou nevědomostí

V nich se držíme
mříží

zíráme skrze ně

na všechno to
co tam venku

odporuje
našim představám

a pochvalujeme si

jak se k nám
nedostane

ta bolest

ze střetu
s pravdou:

Umlčíme ji
zamaskujeme
ignorujeme

mávneme nad ní
rukou…

A přitom
právě ona

vede nejrychleji
a neomylně

k probuzení“

SVOLENÍ

Vyprávěl jsem
Mistrovi

smutný příběh
o nemožnosti

opustit nekonečný
proud myšlenek

a cítil se zajatý
v jejich slovech

Pousmál se
a řekl:

„Všechno
co opravdu
potřebujeme

už je tady

Přesto se ale
zběsile

ženeme
za čímsi

znepokojení

z termínů
vzdálených cílů
množství překážek

a proměnlivosti

v níž se bortí
obrysy našich
představ

a domníváme se
že je nezbytné

právě to cosi
tam někde

Bráníme se tím
spokojenosti

ze strachu

že ztratíme hnací
motor

pro všechny ty
zbytečnosti
o kterých nás
přesvědčili druzí
nebo my sami

že bez nich

nejsme úplní
ani dokonalí“

Pak se odmlčel

pokrčil rameny
a dodal:

„Jde o to

kam zaměřujeme
svou pozornost

Raději tedy

dovolme
sami sobě

být

a dejme prostor
tomu

co nás činí
radostnými

přítomnými,
bdělými
a zářivými

v jediném skutečném
okamžiku žití:

právě teď“

Ostatní tvorba Martina Honzáka publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Medúza, Časový pres a další
DV 97/2018: Krok do neznáma a další
DV 96/2018: Roztančený, Uragán a další
DV 95/2018: Pravda z nitra a další
DV 94/2018: Samožer, V první řadě já a další
DV 93/2018: Po bouři, Trosečník a další
DV 92/2017: Zloděj, Protiklady a další
DV 91/2017: Poušť, Mapa a další
DV 90/2017: Hráz, Vrah a další
DV 88/2017: Střední věk, Včely a další
DV 87/2017: Přátelské nakopnutí a další
DV 86/2016: Vzkaz, Zloděj klidu a další
DV 85/2016: Průjmy, Zabiják a další
DV 84/2016: Na molu, Telefonát a další
DV 83/2016: Jarní míza a další
DV 82/2016: Šála Šílená a další
DV 81/2016: Rozhoupat se a další
DV 80/2015: Rytířský sál a další
DV 78/2015: Telefonát, O myších a další
DV 77/2015: Hrabě Ego a další
DV 76/2015: Realita, Odpuštění a další
DV 75/2015: Klepání, Žít v budoucnosti a další
DV 74/2014: Dramata, Rozseknutí a další
DV 73/2014: O rebelce, Démoni a další
DV 72/2014: Láska, Spisovatelka a další
DV 71/2014: Oslava, Zajatec a další
DV 70/2014: Napětí, Podivné poselstvi a další
DV 69/2014: Diagnóza, Vzácný přítel a další
DV 68/2013: O strachu, Ego a další
DV 67/2013: Výjimečný, Černé myšlenky a další
DV 66/2013: Mocná čarodějka a další
DV 65/2013: Neklidné vody, Krásný život a další
DV 64/2013: Rybolov, Šťastlivec a další
DV 63/2013: Plískanice, Rentgen a další
DV 62/2012: Bratři, Procházky a další
DV 61/2012: Mé múze, Přízraky a další
DV 60/2012: Houbař, Kámoška a další
DV 59/2012: Quijote, Síť a další
DV 58/2012: Odpočívadlo, S přáteli a další
DV 57/2012: Jiné barvy, Čokl a další
DV 56/2011: První jízdy, Křižovatky a další
DV 54/2011: Nahý, Verše v míse a další
DV 51/2011: Dravá řeka života, Přítel
DV 50/2010: Dospívání a další
DV 49/2010: Strach, Balada o pánu z Vídně, Ztráta
DV 45/2010: Po třicítce, Můj čas a další
DV 36/2008: Dědeček, Potkal jsem anděla
DV 103/2019: V atriu hotelu a další
DV 102/2019: Piš si, Sopečné lidstvo a další
DV 101/2019: Vlak do nikam a další
DV 100/2019: Rytmy nitra a další