na další stranu
Martin Honzák
JINÉ BARVY
Halí mě
Než odstíny černi
Až do krajnosti
Ukřičených
Pochmurných nálad
Které se tváří
Jinak
Ale nejsou než
Rubášem pro duši
Potemnělou
Zběsilými čelistmi
Vzteku a slepoty
Říkáš Není tak zle
Ještě z tebe čouhají
Jiné barvy
Natahuješ ruku Ukazuješ
Musím se smát:
Ještě nemám
Černý kapesník
Taky ten nápis Sport forever
Malými písmeny
Jako by se bál
Skví se stříbrem
I v barvách noci
Je víc odstínů
Zábavnějších
Asi máš pravdu
Měl bych se dívat
Tvýma očima
To mě beztak
Baví nejvíc
ČOKL
Závrať
z tušených propastí
Bílou holí
mlátím psa
v záchvatech vzteku
Navenek
kamenný výraz
Stéká po něm
déšť
absurdních požadavků
Hele jsi potřebnej
jak mobil v rakvi
Namačkat číslo
civím ale
nechápavě
Radši ještě kopnu
zakňučí
Divím se mu
že se lísá
Asi mu
utáhnu obojek
HUDBA
Bojuju
za nádech
Umožní mi
reálné zítřky
ne iluze:
‚co kdyby‘
Dnešek mi šlape
na krk
a křičí
že jedině on!
a v tom hluku
neslyším zpěv
dalších dní
a někdy ani nevěřím
že přijdou
Ještě že mám
svá dvě slunce
anděly
jejichž hudba
je silnější
a půvabnější
než hlas
možná podobně ukřičeného
zítřka
Takže má touha
slyšet ji dál
vyhrává
HRY
Nakláníš raketu
Odpaluješ
Úspěšnost hry
Záleží v tom
Udržet míček ve hře
A způsobit aby
Se stal hůře dostupným
Pro soupeře
Existuje řada technik
Musíš se jich
Pár naučit
V jejich úspěšnosti
Spočívá štěstí
Z různých tajemných her
A že jich tu je!
A taky jde o to
Jak čestně hraješ
DENNÍ BOJ
V jednu chvíli
v pralese myšlenek:
Hlava jde kolem
co všechno dere se
na místo na slunci
Mačetou utínám
co tu nechci
Zálibně hledím
na květy vonící
štěstím a nápady
na kmeny mohutné
z nichž byl by důstojný
nábytek v mé chýši
kde cvrkot všeho tu
je silný natolik
že vidím smysl
i v pouhém nádechu
Hejna papoušků
proletí aby mi
udělala radost
Vzápětí stojím
na okraji propasti
Kolem než bloky skal
ostré a studené
jak slunko podzimní
nežli se rozpije
v mlhavém oparu
Stačí krok
a spadnu
Závrať z té výšky
ochromuje
a marně vzpomínám
co že to – a kde vlastně
bylo tak hezké
Tváří v tvář hlubinám
blednou jakékoli
verze reality
RÁJ NA ZEMI
V jednu chvíli
v ráji pršelo
a malá jepice
v dešti prožila
celý svůj život
a na jeho konci
řekla:
Ráj není vůbec hezké místo
je tu pošmourno
mokro a lezavo
není o co stát
Nechtěl bych být jepicí
protože tu
prší jen chvílemi
a většinu života
je nádherně
|
