na další stranu
Martin Honzák
PO TŘICÍTCE
Snad jsem to ztratil někde cestou,
nebo to leží v odpadcích
hned před domem pod starou vestou
(tu špínu vbrzku skryje sníh)…
Listím se brodím poloztlelým,
s temnými mraky nad hlavou
cosi dál hledám srdcem celým…
Brzy už bude tma. Lezavo.
MŮJ ČAS
Tluču tě co to dá
Jsi prázdnej a pitomej
Co s tebou
Ale zároveň
Nemám než tebe
Někdy si to uvědomím
A rozhodnu se
Že tě neutluču
Že spolu budeme mít
Spoustu hezkých zážitků
A že budeme rozdávat radost
Protože sami budeme šťastní
Jenže mě přivádíš k šílenství!
Jak se vlečeš i prcháš zároveň
Jak semeleš to hezký s ošklivým
Všechno do jedné roviny
Kolik nabízíš možností
Ale stejně tolik bereš sil
Že nakonec neudělám nic
Ztracen v šedi tvých dětí:
Našich dnů
PŘÍRUČKA SEBEVRAHA
Dostal jsem (v rukou lehký třes)
Příručku jak se zabít:
Zápěstím kterak mám vést řez
A pistol správně nabít
Kde pověsit se (na větvích)
A s sebou ku mé ctnosti
Na rozloučenou pár vět svých
A doklad totožnosti
Však ovace ať nečekám
Stejně to bylo jasné
Beztak prý každý jdeme tam
Svíce jen dřív mi zhasne
Tak spěchám bude poledne
Ať čas je zajímavý
Způsoby všechny nevzhledné
Jen jeden je ten pravý
S ním jsem tak trochu počítal
Už při prvotním čtení
Když hlouběji jsem pročítal
Vidím, že lepší není
Je zlomyslný, krutý je
(Je těžké se odvážit!)
S ním mizí všechny naděje
A sny též: Budu dál žít
|
