na další stranu
Petr Musílek
SLOVA
Slova jsou nebezpeční hadi
a to ať syčí nebo hladí
Snadno tě uštknou do hlavy
Vnutíš-li jim své představy
Všechno se Babylonem stane
a rozum zvolna plesniví
Do vlastní sítě zamotané
nevyjmeš pravdu z chumlu lží
A nikde neuvidíš dítě
co křikne král je nahatý
jen mudruješ a mudrujeme
a čas nám šlape na paty
NOČNÍ TRAMVAJ
To hlomození v dálce
Jazyky blesků
dlouhé čekání
Tolik příslibů
a všechny mířily jinam
Teď ale nastupuji
elektrizovaný údivem
jako by všechny cesty
byly otevřené
a žádná nebyla jistá
Až pojedu kolem
možná zamávám
Krajino za oknem
nastup si k nám
Už nevyhlížím konečnou
Sedí s námi
ve stejném voze
ZEMĚ
Do země co jsme zalidnili
usedly tiché šlápoty
Ta jedna křehká druhá hrubá
Tudy jsme prošli já a ty
Spěch chůze stíny jiskry přání
Vítr z hvězd časem usmýká
A jen náš otisk Hlína v hlíně
zapadne do ticha
Potom i on se celkem stane
a vysvlečený z tíhy dní
vyrovná všechno zacuchané
v to podstatné a prvotní
|
