Dagmar Burianová

Dobrý den Ludvíku,

byla jsem měsíc na čundru v Indii a jsem plná dojmů a zážitků. V nočním spacím vlaku Aurangabad-Mumbay jsem napsala následující kousek. Bylo to vyčerpávající, ne vždy úplně snadné, ale krásné.

Hezký den

Dagmar

INDIE

Indie je jako šperk.
Prsten dlouho nošený.
Se spoustou vrypů v ryzím zlatě
s Taj-Mahalem v kameni.

Indie je jako páv.
Jak paleta malíře.
Než Indové její barvy
prodají na vějíře.

S každým pérem z jeho chvostu
ztrácí další ze svých skvostů.

Indie je jako lampa.
Krásná, ale špinavá.
Utři ji a spatříš ducha,
který kouzla rozdává.

NESMĚLOST

Nakreslit portrét pár čarami
a vystihnout v něm duši
to je umění.
Snažit se řídit radami
co je správné tušit
to tě nezmění.

Máš se znát, zdá se mi.
Jen svému okolí snad smíš něco skrývat,
v sobě si nechávat o čem chceš snít.
Je to jak s houslemi.
Uvnitř je schované, co venku má zpívat
tak pohlaď už struny a nechej je znít.





Blízko i daleko
stále jsem spolu
na koncích světa
u jednoho stolu.

Dáme si navzájem slzy i smích.
Ti, co mě zplodili, kolují ve mně
a já zase v nich.

ZLATÝ SLAVÍK A SMETÁK

aneb proč jsem lepší než Karel a Lucie


Krok-sun-krok otočka
vpravo či vlevo
holka ty nebudeš
tak úplné dřevo.

Bytem zní muzika
a voní saponát
krok-sun-krok otočka
máš talent. Je to znát.

Krok-sun-krok doleva
vyleštit kliky
oprášit obrázky
lidové zvyky……

Napěněnou houbičkou
leštím sprchu s vaničkou.
"…Dóminiku, niku, niku…"
koupelna má akustiku

Krok-sun-krok s výskokem
sousedi šílí
uklízím s nadšením
s nezměrnou pílí.

V rádiu zpívají
"..bez lásky život není.."
já polkovým krokem
spěchám vysát pod topení.

Tanečním partnerem
zametu stopy.
Smeták to vydrží
je z umělé hmoty.

V kýblu to všechno
vynesu ven.
"..už nejsem volná…"
To není sen!

Krok-sun-krok vytřít
a vyždímat hadr
do sucha vysušit
na to jsem kádr.

Umytá okna
jenom se blýskají.
Jsem dobrá.
V rádiu nadšeně pískají.

Krok-sun-krok úklona
polibek publiku
doma mám čisto
a "SLAVÍKA" v šuplíku.

Krok-sun-krok otočka
zasněný pohled
holka ty jsi zralá
na ochranný dohled.

***

Domov je tam, kde máš kytky.
Tak nekoukej jen na vizitky,
když hledáš vlastní adresu.
Je to někde, kde tě hřeje,
ať se děje, co se děje,
i sníh, když ho tam přinesu.

Domov je tam, kde se těšíš
obdivu i vážnosti.
Domov je tam, kam se vracíš
ze smutku i radosti.

Domov je tam, kde máš kytky
a nos je klidně po kapsách,
tam není místo na výčitky.
Domov je tam, kam bojí se strach.

Když ti kytky chřadnou, vadnou,
je to špatné znamení.
Tak je zalij, a když rozkvetou,
je to láska, vážený.

Domov je tam, kde neprosíš o cit.
Není to místo, domov je pocit.

MOŘE

Neumím číst tlusté knihy.
Je v nich moře slov a vět.
Na nich plavou vykřičníky,
v nich slova-ryby tam i zpět.

Hluboko na dně spí staré věty
potichu
klidně
bez hnutí.
Na hladině skotačí jak malé děti
ty nejmladší
s životem dlouhým jak mrknutí.

Neumím číst tlusté knihy.
Je v nich všeho příliš.
Příliš lásky
nenávisti
často se v nich mýlíš.

Je v nich moře silných slov.
Jsou krásná
útočná
i tklivá.
Objímají celý svět.
Je v nich o čem každý snívá.

S vlnami emocí vzbudí se bouře,
na moři ztroskotá kdejaká bárka,
obzor je zahalen do černého kouře,
zklidní ho uprostřed souvětí čárka.

Jindy je klidné a jakoby omládlo,
mlhavý opar zvlhčuje vzduch,
dojatá písmena nastaví zrcadlo,
slzička na něm vytvoří kruh.

S odlivem přichází podivné kouzlo,
slabiky válí se po pláži,
přiliv je roztrhá a zase je spojí
a míchá je,
když do skal naráží.

Písmena
slabiky
slova a věty
souvětí
odstavce
kapitoly
se promění v momentě na mořské květy
na vlny v přílivu
na cokoli.

Chci umět číst ty tlusté knihy
se všemi těmi pocity.
Je v nich moře všeho kolem,
taky já a taky ty.

VZKAZ V LÁHVI

Posílám po řece do moře flašku.
Dřív byla plná, pak prázdná a teď,
teď hned z ní udělám cestovní tašku
pro svůj vzkaz. Ještě špunt
a už holka leť.

Ten vzkaz bude krátký,
hned vám ho přednesu
"Platím své splátky
zpívám si
zkrátka su."

PŘÍMOŘSKÉ PÍSÁNÍ

Napíšu prstem do mořské pěny,
že vím kdo byl Andersen,
jenž odsoudil vílu,
co neměla pro prince valnější ceny
k věčném bloudění u lodních kýlů.

Načmárám do písku u mořských břehů
"Jsem stařec a moře mi nabízí něhu
pohladí
ochladí
oplachne zrníčka
písku co řežou
i když jsou tak maličká."

Načtrnu do soli na kamenech Motto
"Na moři vždycky je nejlepší toto:
Je chladné - příjemně chladí
Je slané - každého nadnáší
Je modré - k očím mi ladí
Je krásné - duševně povznáší.

A navíc poklady přináší,
což občas někteří odnáší."

Nakreslím na záda
krémem svůj vzkaz:
"Neboj se mořečko
já přijdu zas

Ostatní tvorba Dagmar Burianové publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: Duševní rezerva a další
DV 97/2018: Pryč s povrchností a další
DV 96/2018: Maková
DV 90/2017: Nepravý, Mužská duše a další
DV 88/2017: Polibek, Dobré ráno hezký den
DV 87/2017: Zklamání, Skutečná láska
DV 84/2016: Trápení cimbalistovy obuvi a další
DV 78/2015: Proměněná a další
DV 75/2015: Nepravidla, Kulatý život
DV 74/2014: Osud
DV 73/2014: Uzdravení
DV 72/2014: Mocní nemocní a další
DV 71/2014: East egg story a další
DV 64/2013: Strání 12. 2. 2013
DV 60/2012: Ztracena v čase, Muži a rtěnky
DV 59/2012: Zvláštní, Srdce je pumpa
DV 58/2012: Pryč s povrchností a další
DV 55/2011: Pohané, Exkluzivně inclusive a další
DV 53/2011: Jedna z mnoha, Padlý anděl a další
DV 51/2011: Válečníkovy ruce, Brno a další
DV 49/2010: Ona, Milovat a další
DV 48/2010: Podivná láska, Touha, Miluji
DV 47/2010: Jaké jsou, Novináři a další
DV 46/2010: Andělská pošta, Víra a další
DV 43/2009: Krátkozraká kráska
DV 42/2009: Já, Křtiny, Pro pana politika a další
DV 12/2004: Jak to asi je, Omyly