na další stranu
Dagmar Burianová
PROMĚNĚNÁ
Nevěřila,
prostě žila,
nepátrala,
nehledala.
Pak potkala ho,
pochopila,
že to možná brzo vzdala.
Usmála se,
rozhodla se
trochu méně přemýšlet.
Víc se smát
a více doufat
a víc se kolem rozhlížet.
Tu odpustit,
tu popostrčit,
tu se nechat hýčkat.
Tu pohladit,
tu trochu zvlčit.
Už hlavně žádné „vyčkat“!
DALEKO A STÁLE TAK BLÍZKO
Sklopené oči,
úsměv plný ostychu,
dotek je zakázán.
Zákaz života v přepychu.
Ještě se to nestalo
a už je to pryč.
Škoda všech nedoteků.
Zamknout to a zahodit klíč.
Co se nestalo, není.
Zase začni létat nízko.
Už je daleko.
Daleko a stále tak blízko.
DIVNOLÁSKA
Na slepou bábu hraje ráda,
oslňuje, plete, láká,
nutí koktat, kazí spaní,
mění tě zas ve školáka.
Když tě chytí do svých sítí,
když převezme taktovku,
uplete bič ze snových sítí,
chce s tebou hrát na schovku.
Nelze ji porazit, nelze s ní vyhrát,
Lze na ni jedině společně vyzrát.
Nic tě pak víc neláká
než s ním na chodník kreslit panáka.
|
