na další stranu
Dagmar Burianová
Není nápad, není rým,
není oheň, není dým.
KRÁTKOZRAKÁ KRÁSKA
Mám dlouhé blond vlasy
bez jediné vlnky,
mám úsměv plachý
jak pohled srnky,
mám modré oči,
co všechno slíbí,
mám zkrátka vše,
co mužům se líbí.
Mám ladné křivky
a chůzi gazely,
smím nosit šaty,
co jiné by neměly.
Je to věc jasná,
asi jsem krásná.
Něco se změnilo?
Něco se stalo?
Obdivných pohledů
sklízím tak málo!
Bohyně Héra
dosáhla cíle,
navlékla červené korálky.
Krása?
To bylo včera.
Dneska mám brýle
a tlačí mě páskové sandálky.
***
Múzo, kde se touláš?
Líbáš někde básníky?
Nebo mícháš barvy mistrům
moderny či klasiky?
Možná hledáš slova, věty
na sbalení svých myšlenek.
Nebo vkládáš tajně talent
malým dětem do plenek?
Možná radíš stavitelům
či vedeš ruku sochařům.
Jeden čas jsi slibovala
suché boty stavbařům…
Ošetřuješ tanečnicím
vyvrknuté kotníky?
Šperkařům snad dáváš tipy
na dokonalé knoflíky?
Tu posvítíš, tu poradíš,
tu přidáš trochu odvahy,
máš práce jako na kostele
a bereš to od podlahy.
Asi se zas někde touláš,
než potkáš někde někoho
komu se na chvilku rozdáš.
Pak hledáš zase nanovo.
Tak se třeba někdy zastav.
Kdyby se ti chtělo
můžem spolknout, probrat život.
Pak nastavím ti čelo.
|
