na další stranu
Miloň Čepelka
Achich ouvej, milý Ludvíku,
má přítomnost 19. 9. se nepovede, jsemť ten den v Nymburce coby babička
Bož.Němcové. Ale ke všem Tvým výročím blahopřeju. A do dalšího jubilejního
DV posílám okamžitě něco řádek ze své nové knížky Deník haiku. (Mimochodem,
někdy po 13. - ale nejdřív 18. - bych Ti ji rád dal celou, nemohl by ses pro
ni zastavit? Zavolej prosím někdy po ránu mezi 8. a 9.hodinou. Ale 16. a 17.
jsem mimo - jo, je to se mnou složité.) Přesto Tě usilovně zdravím. Miloň Č.
A tady jsou ty trojřádky:
***
Po ránu slzy?
To prý pláčou ledviny.
Zákeřné víno!
***
Na Mléčné dráze
je velká tlačenice,
tak se tam necpu.
***
Dám si panáka.
V dětství se panák skákal,
teď se polyká.
***
Proboha prosím,
jenom nechtěj spasit svět!
Těch už tu bylo...
***
Nevíš, kam skočit?
Co si v tom spěchu počít?
Zkus se posadit.
***
Učili nás číst,
učili nás psát. Což tak
učit nás myslet?
***
Když vidím rosu,
říkám si: hle, i trávě
je nás už líto.
***
Pivoňky, růže,
mečíky, hnůj a floxy.
Ty paradoxy!
***
Dobrák mravenec
pohladil chovnou mšici:
Umřeme všici.
***
Záchranná propast?
Jistěže, lásko moje:
Tvé tiché oči.
|
