Miloň Čepelka

Sonet o velkém třesku na konci cesty

Jen jako bod, z něhož snad vesmír vznikl,
a tváří vtvář všem dalším záhadám
snad ještě menší vždy si připadám,
když uslyším, jak tiká perpendykl.

Navzdory svůdným pozlátkům a lesku,
přes žár a něhu, cos mi rozdala,
s posvátnou hrůzou tuším odmala:
i ve mně dojde k velikému třesku.

Pak z pouhé scvrklé singularity
rozepnu se k všeobsáhlému jasu
a pochopím ty nejtajnější divy.

Rouhám se, čtu-li Bohu levity,
pátraje po smyslu promarněného času,
proč, proč, ach proč jen nemohu to živý?

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Miloně Čepelky publikovaná v Divokém víně:
DV 100/2019: Sonet se zesnulým dědečkem a další
DV 51/2011: PF 2111
DV 43/2009: Haiku
DV 41/2009: Ú S M Ě V
DV 40/2009: *** a další
DV 33/2008: Monolog k noži
DV 32/2007: Nděje
DV 31/2007: Sonet o tobě a o starých slovech
DV 30/2007: Sonet o tobě jako o inspiraci
DV 29/2007: Sonet o podzimní skepsi
DV 28/2007: Sonet o tobě a o našem milování
DV 24/2006: Sonet o konci všeho převtělování
DV 22/2006: Sonet s vážnou prosbou
DV 19/2005: Sonet o nespočetnosti tvých krás, Sonet o věčné pošetilosti
DV 18/2005: Sonet o touze a s blatouchy, Sonet o pokorném štěstí a s ozvěnou
DV 17/2005: Sonet o básnění pro tebe, Sonet o milostném rýmování
DV 16/2005: Sonet o hrůze z toho, jak jsi daleko, Sonet o starém dilematu v novém rouše
DV 14/2005: Sonet s vážnou prosbou
DV 11/2004: Ticho, Noc a další
DV 8/2004: PF 2004
DV 2/2003: Červené jablko, PF 2003