literární časopis založený v roce 1964

Lukáš Marek

S Terezkou

Netřeba slov, když za nás budou mluvit naše city,
nejšťastnější budu, když mě Tvá ruka pevně chytí.

Netřeba již básní, já chci jen Tebe,
pak pro mě Země, stane se nebem!

Déšť spláchl všechen pel,
po svěžím větru volám, jak moc bych Tě chtěl!

V teplé jarní pršce bychom mohly nazí stát,
jen laskat se a horké kapky z kůže sát.

Třem dívkám A.K.T.

Ahoj.........
Lásko má jediná
bez Tebe je každá vteřina tak smutná.
Však s Tebou je život krásný
a já, prokletý básník, se zpovídám,
jak moc rád Tě mám.

Myslím na Tebe, Slunce pálí
a přemýšlím, jak někde v dáli
jsi Ty, krásná žena plna nemravných myšlenek.
Čekám na ten den,
kdy splní se můj tajný sen
a my spočinem v tělech svých,
Lásce naprosto oddaných.

Kačence

Až v noci budeš tiše snít,
až srdce Tvé bude bít v jiném světě,
budu si přát přestat bdít.

a pak Ve chvíli kdy usnu, moje srdce odlétá
do míst, kde nachází se Tvoje planeta.
Tam šeptáš mi, „ty bláhový vždyť jen sníš.“
Mé srdce do dlaní svých uchopíš.
Pohlédneš naň a jen dvě možnosti máš.

Buď ho ke svému srdci přiložíš,
nebo jedním stiskem bez milosti rozdrtíš.

Tak řekni, co uděláš?

(současná tvorba)