literární časopis založený v roce 1964

Eva Machalická-Tacchinardi

Večer

Na rameni řeka nese
suchý klacek.
Tma se rozpřáhla...
Mrzutě zařval racek. –

Mrtvé ryby jdou břichem
napřed k Bohu. —
Nahý strom v cestě
nastavil mi nohu.

Masopust

Bláznů loď
po řece se plaví.
Je noc. –
A blázni slaví
masopust. – Milostná tma...

Jen na hladinu
měsíc vrhá matné světlo.
Láska až za hrob
skončila za hodinu
a ďábel už roztápí peklo!

***

(pro V.)

Ruka po srdci ti sahá,
až nabere
plnou náruč blaha;

hladí, spěchá; až je chvíle
krátká...
Bez šatů i bez rozumu,
milenka i matka...

Stín

Bloudili jsme v ranní mlze.
Havrani řvali,
výsměšně a drze.
A město ještě spalo. —

V oknech
šedé tváře zbledly. –
Šli jsme tam, kam nás
nohy samy vedly...

Plavoucí ryby zmrzly v ledu.
On kráčel za mnou.
Já o krok vpředu. —

On znal mé neduhy a viny.
(Křičím to já; nebo někdo jiný?)
Padouchu, vrať se mezi stíny! —

***

Jde blázen –
Viktorka... cestou z lesa,
cestou k sedmi západům,

kudy chodí ovce bludná,
kudy přišla o rozum..

Láska je vypít až do dna!

***

Jabloň visí
větví do řeky; a řeka šustí
sukní splavu. Jabloň tu a tam
jablko do té vody pustí...

Nějaký rybář je tu sám¨
se sebou a se vším,
když už je po všem; i po lásce.—

Jak starci náhle zhrubly rysy!
Do vody hroužím hlavu;
a vyprávím všechno splavu....

— A v nitru se mi procházejí krysy.

***

Na komíně
čáp si hnízdo staví. –
Bijí zvony. –
Z orloje visí čas.

Hlavou blízko u tvé hlavy —
Bijí zvony; ty zvony
někde v nás...
— — —
Srdce nahlas buší;
a láska, den co den
nám opotřebovává duši.—

(současná tvorba)