literární časopis založený v roce 1964

Eva Machalická-Tacchinardi

(Ráno)

Ráno byla ještě bílá obloha;
a mračna zůstala v ostychu —
Jaké je to tam blízko u boha?
— anděla ptám se potichu.

Ráno byla ještě v trávě rosa —
a anděl; když stoupal na nebesa,
mávnutím křídel vyplašil ptáky. —
A už ani jeden nevrátil se zpátky...
— — —
Zas sedím u řeky ———
voda, proud, kamení...
Takhle to půjde na věky,

dále i beze mě; — a nic se, blázne,
nezmění, až v pokoji tě jednou
zahrabou do země.

Steinbrunn

Svatý Jan hlídá řeku
a z mostu vidí kluky, chuligány,
kteří vypichují kaprům oči
a neslyší z opačné strany
ani: „Nechal mě. Skočím!“
— — —
Je mi skoro do breku.
A líto je mně té steinbrunnské panny.

Nakonec

kdo komu dává mat? —
Bůh ďáblu; či on Bohu?
„Já už nemohu!“
volá básník Job. — — —

strhám svůj pozemský šat...
Před Boha předstoupíme nazí...
Červ zatím tělo něžně rozhlodá!...

(Ve smrti — konečně, že je svoboda?)

(Dům smutku)

Chlapeček čte si v slabikáři
— potichu jak v knize boží...
(Dědeček leží na smrtelném loži

a nahlas mluví k mrtvým
cestou z hospody: Pane Vávro,
ty vaše pejzy třeba zas přijdou do módy)...
— — —
Vnoučata chvíli poslouchají,
jak děda vede tajnou řeč;
a mlčí jako nikdy dříve...

— Co když i já zapomenu na živé?! ...

Noční gondoliér

Noc nasadila benátskou masku.—
Gondola měsíce vyplula... Gondoliér
— pastýř Luny... — čeří lásku...
— — —

Ticho je tu. —
Jen racek občas požaluje světu.—
Gondola usnula v benátské laguně,...

cikánské děti vyprávějí
umrlčí zvěsti. —
— Plavčík jim hrozí pěstí...

(současná tvorba)