Jan Bernard

Všudypřítomná když přichází...

Ten podivný dům na výšině
zahrada podobná lesu
divoká a krásná
Pukliny ve starých zdech
v nichž hnízdí ptáci —
stačí uhodit holí do zdi
a i v té nejlítější zimě
když sníh poslušen větru
vniká do všech štěrbin
a kupí závěje
i tehdy vylétne jich celé hejno
a zmateně poletujíce hlasitě se táží
na příčinu vyrušování tak nezvyklého
Ale
potom vracejí se opět od svých hnízd
a dům je přijímá vlídně
jako matka zbloudilé děti
Avšak stařec který se pomocí hole
prodírá vánicí ke dveřím
táže se
Jak dlouho ještě?

(publikováno v Divokém víně 5 / 1969)