Lumír Slabý

Sólo pro přímotopy

Bestie plíživá
ta myšlenka s prošlou lhůtou
se nascanovala a drží
Z opuštěnosti zklamání
ze strachu
vrháme se po nepoznaném
— v tom ještě je fantazie —
ale stejně zasviňujeme si závity
ředěnými takypravdami periodik
Hrabal s Čapkem se k nám nedopíšou
o Kafkovi ani nemluvím
Kundera vychází někde ve Francii
(naši teenageři ho taxují podle jména
na pornoherce)
a v nás zahnívá irácké trauma
a novobolševické prorůsty...
Přímotopy jsou drahé
ale co takhle nitrožilní zahřívání
žádné úniky energie
super ne?
Ale není to jen další
amputace romantiky?
další zánik sdružování u ohňů
v pelíšcích...
Tvoje manželka taky umí chodit po rukou?
Já manželku nemám
váhavě sděluji devítiletému vyzvědači
a přímotopy rozpaků mě barví do ruda
zmatky v dětské hlavě
to mi ještě scházelo
A už jsi v důchodu?
dobíjí mě malý tyranokámoš
a já odkládám návrh tykání
studentce za pultem bufíku
na neurčito
Už žádné násilí!
slibuju svým citům
Zamotáni v sexu
prahnem po intimitách
Topořivé změny skupenství
jsou žahavé na pohled
na dotek na chuť
Nezavírej oči!
křičím do vzpomínek
A tenkrát v Karibiku?
Za rákosovou stěnou chýše
Kubánci stříkali na trávník DDT
Ale její pot na mém těle
nechytil tu kontaminaci
jen jsme se jeden druhému
bořili do vědomí
do tajných skulin
do osudu
A zas něco pro přímotopy
Promiňte slečno že jsem na vás
vybalil tu španělštinu
ale kolem bylo moc uší
a já vám to chtěl tolik říct
takže když jsem zahlíd tu učebnici...
Kde jsme to začali
u bestie plíživé?
Tak skončíme zlehka a nesouvisle
—————
Žádné letadlo pokud vím nespadlo
A venku je fakt nádherně
A v okolí dnes žádný krvák
A za Euro platíme třicet
A svět se koulí kolem mě
A v Singapuru trvá
Ta žvejkačková
prohibice

Zásah

Tak to jsem já
sestra duhy
mé obočí je odraz balistiky
a taky oblouk pochopení
a pod ním oči barvy mění
říkáš mi Slečna Zásah
a zní to něžně
opřu se ti do hrudi
a v rytmu nahmataném
se ze mne píseň stane
taková rozostřená
s náběhem do latiny
do reggae do ploužáku
opřu se ti do rtů
a budeš někdo jiný
tvá ústa na mém těle
do cíle doputují
tvá ústa na mé duši
se prokvetou až ke dnu
tvá ústa na těch mých
v úžasu oněmí
tak to jsem já
tvůj Zásah
do tvých očí rozpouštím si vlasy
do tvých rukou slastně obléknu se
a do tvého dechu
šeptám — já tě spasím

Spodní proud

Chtěl jsem si jen tak pohrát se slovy
trošku je zlámat
zahnout zneužít
a vykřičet je v rýmech světových
Někam to sklouzlo
a teď nemám klid
Chtěl jsem být lepší
lehce vtipně psát
a každou hláskou radost odmávnout
Je to pár let
anebo padesát,
a ve mně pořád straší
spodní proud
A víš co?
Dokud nevrátíš mým dlaním
všechna práva dotýkací —
nepokradu
Dokud zase nezabořím tvář
do tvé tajné srsti —
nezkrásníš
Dokud se ti pod víčky nerozbliká
některý z rytmů našich spojení —
budem jak z náhradních dílů
Chtěl jsem se letmo
s múzou rozesmát
Znáš to
ty jiskry kresby na dlaních
Jenže chtít můžu třeba tisíckrát
Stejně mě najde to mé stmívání...

Chiromantikum

Máš ráda moje dlaně
divné oznámení
ale vzpomeň si
to jsou ty horké
co tě našly
když jsi myslela
že objevy máš za sebou
to jsou ty zasněné
ty bloumající i drzé
interaktivní receptory
(program dávej-ber)
před hodinou (nebo včera?)
jsem na nich ušel
svou pětadvacítku kolem bazénu
u kořenů prostředníku a prsteníku
najdeš mozoly od hrazdy
ale někde tam kolem čáry života
neviditelná okem smrtelníka
a nevypočitatelná
osciluje zážehová zóna
umí rozechvět hroty tvých prsů
je hravá v tvém klíně
když si s chloupky šeptá
o závratích a třeštění
když vyšlehává do prstů
tak sladce ponořených
když mapuje tvé svíjení
když dychtí a léčí
když zve mé rty
ať se připojí
ať se učí nořit bořit tvořit...
prostě máš ráda moje dlaně
snad někde jsi
a čekáš právě na ně

Irish Cream

zvolna se namotáváš
do vřesovišť a skal
a do zelených svahů
a do mých probuzení
proč bych to zapíral
to mě moc baví
když se vynoříš
a irské slunce
zosobněná závist
si hraje ve tvé hřívě
v té auře nacuchané
jsem dávno zapletený
na první pokus bez váhání
a ve tvých očích
čtu své tajné scény
a melodii snivou tak
jak z přídi Titaniku
a stejně utajenou
a bez nároku na zázrak...
zvolna se namotáváš
do nálad útesových
zvolna mě namotáváš
a já tě hladím
slovy

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Lumíra Slabého publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Fotografie - West Bengal a další
DV 98/2018: Vizionář, Z rozpaků a další
DV 97/2018: Odlesky beztíže, Vratkost
DV 96/2018: A to je tak všechno, Transfer
DV 95/2018: Metafora, Heartbeat
DV 94/2018: Pod kůži a další
DV 93/2018: San Salvádor a Nikaragua
DV 92/2017: Oko Irmy a další
DV 91/2017: V prostoru nad hvězdami a další
DV 90/2017: Daleko od extází a další
DV 89/2017: Naostřeným výškám a další
DV 88/2017: Maella, Space a další
DV 88/2017: Vietnam - Kambodža 2016
DV 81/2016: Mexiko - říjen 2015
DV 79/2015: No řekni lásko a další
DV 77/2015: Levitace, Nadoraz
DV 75/2015: Japonsko - říjen 2014
DV 73/2014: Chvění, Návyky a další
DV 69/2014: Kolumbie 2013 (září - říjen)
DV 66/2013: S vámi to ani nehne a další
DV 63/2013: Srí Lanka, říjen - listopad 2012
DV 61/2012: Zkouška sirén, Pírko pro pěší
DV 56/2011: Perseidy, Pohladit, Zlatovlásce a další
DV 55/2011: Škrtání o hladinu a další
DV 50/2010: Netradičně, Budova 101 a další
DV 48/2010: Miráž
DV 45/2010: Bez nádechu
DV 41/2009: Nanovlákna
DV 38/2008: Indonésie (září - říjen 2008)
DV 32/2007: Čenichem vpřed, Ještě kousek Mexika a další
DV 31/2007: Litanie
DV 25/2006: Vůně Indie?, Třešničky na dortu. a další
DV 24/2006: Monolog s Bukowským
DV 22/2006: V každém tvém záhybu, Střemhlav
DV 20/2006: Mitad del Mundo (Střed světa), Zprávy od rovníku a další
DV 15/2005: Skřípot v mezivrství, Něco divokého
DV 12/2004: Faethón
DV 10/2011: Neslyšná i páchnoucí a další
DV 10/2004: Yamdrok-tse, Tikot molekuly a další
DV 10/2001: Hola hej a další