na další stranu
Lumír Slabý
POD KŮŽI
To je ta lehkonohá víla
prosviští nadchne nejde z hlavy
a nejspíš se pak dobře baví
tím co zas ve mně roztančila
A někdy hvězda zavadí
o auru když ji zrovna mám
pod kůži k duši kdovíkam
pošle mi krásné bezvládí
V TOBĚ SE ZTRÁCÍM
Ke klanu hledačů
mám nejblíž
to ano
a bloudění není program
ale když se ztrácím v tobě
je v tom náhle všechno
O hroty prsů lehce zavadím
hřbetem ruky
dlaním nechám
všechna zakřivení
a řeč tvého těla
A některé tajné záhyby
svěřím svým rtům
Pokud se ovšem budou chtít
vzdálit od těch tvých
pokud se jim zrovna nebude chtít
ochutnávat všechna hnutí
všechna chvění tvé tváře
pokud si mé oči na chvíli přestanou
užívat pátrání
po všem nepředstíraném
zrychleném a odevzdávaném
Když s tebou zažívám
to slastné propadání
k výtryskům
na něž slova nestačí
k vůním vnímaným všemi póry
a k únavám tak něžným
že popírání se zdá být zločinem
tak do všech stran se smíme rozletět
i do nirván i do explozí
do nejistot všech rozervaných
ten pocit zažili už mnozí
na to jsou těsné všechny klany
ZA OPONOU
Třeba tam něco uvízlo
nořím se do své vlastní lebky
naslepo
těsně před usnutím
nečekám že objevím zlo
snad drsný sen
ve vrstvách hebkých
Ponor
na jedno nadechnutí?
Mě přece nesmí otrávit
že jen třetina vlků ve mně
zavyje se mnou
unisono
A kvůli tomu nemám klid
že o dalších jsem páru neměl
a že tam někde
za oponou
ten svět sloganů bez vtipu
všedních
trapných a monofonních
snídá své trojrozměrné jedy
Neukápne tu ani půl
slzy
z těch co se běžně roní
poprvé
vždycky
naposledy
Jen molekuly sajrajtů
tak odpudivě zmutovaných
do vlezlých veršů procpaly se
proti nim šanci nemá tu
nic
žádné nabroušené hrany
jediné co mám
je ta píseň
|
