na další stranu
Michal Dunda
POSUNUTÉ RÁNO
Stoupenec chalífátu popadne pravoslavný samopal,
nabije náboji vyrobenými bezvěrci,
znásilní kurdskou otrokyni vyměněnou za rezavý kvér
a jak zklamaní muslimové s oblibou konstatují:
on není opravdový muslim, tedy provede se svou AK-47
pouhý proktologický poklek směrem k Mekce,
mobilním telefonem domluví termín návratu ke kořenům,
křesťanským buldozerem zahrne těla jezídů,
hrdinně přesedne do šintoistického pikapu
s vymodleným kulometem na korbě,
sponzorovaného zeměmi Perského zálivu
a spolu se sunnitskými bratry odjede postřílet dalších 250 ks
neloajálních šíitů včetně žen, dětí a batolat...
Celý je to jako z plátna idiotskýho snu,
ze slepé uličky hoolywoodských zoufalců.
Nic zhovadilejšího skutečnosti smrtelník nevymyslí.
Doba kráčet musí,
když ne dopředu,
tak zpátky.
Ležíme tiše, tělo vedle těla a jak se říká, je po všem.
Ještě před chvílí jsme se milovali v nebeským azuru
čistě povlečeného damašku,
teď slyším tichý dech uprostřed slunovratu
a vidím vedle sebe jedno chabě zakryté ňadro.
Pomalu nabírám ztracenou sílu,
a přemýšlím, co se stane,
až posunu čas
o hodinu
zpátky.
|
