na další stranu
Tomáš Kočař
PŘELÉTAVÁ
Křepeličko přelétavá
proč své písně teskně pěješ
není pro tě láska pravá
na mě se již neusměješ
Do krajin bys přeci chtěla
teplým větrem unášená
jako anděl bez půl těla
ztracená a vyděšená
Nenalezneš klidu lásky
v betonovém onom světě
zakusíš jen žal a vrásky
s jedním křídlem v rozepsané větě
UVĚZNĚNÝ
Sténá něžně skřivan v kleci
zmírá hladem jeho hruď
Za branami ráj jest eden přeci
v žilách jeho již jen rtuť
zabarvená modrou tuší
bez šťávy a bez medu
zasažený skřivan kuší
srdce má již u ledu
Doupě jeho z černých kvítí
briskně začne plápolat
tát a sténat jasně svítit
pomateně vrávorat
v naději že uvolní se
vězni trpké mřížoví
a na perutích zatřpytí se
roztrhané okovy
Do noci však bude bušit
marně drásat o mříže
než dá mu osud Jobův tušit
že klíčníkem jest skřivan jen od kříže
MEDÚZA
Jedem posetá jsi jak anurie v květu
jak Medúza v říší hlín
a had mi motá z klubka květů
jedovatý spleen
Kamenný to obraz egidy
jež zamrzl mi v chřtánu
a zaplul v křoví na ídy
v Perseově chrámu
I dnes tu mrazí v zádech
Gorgóny mé vlas
Krakena i otce Háda
potisící zas
ZLATÝ ČASY
Tak řekni že už to stačí
že všechny zbytečnosti cos viděl a prožil
všechny ty hloupý slova cos řek
Ať černí táhnou a bílá vládne světem
sluneční soustavou a dalšíma dráhama z mlíka
Přiznej
Jó
byl sem parchant
Kouřil
Šlukoval
Snad i spatřil osmýho avatara z Indu
Krišna mu snad říkaj
A ten druhej
vlastně první
asi popil trochu vína
jako já kdysi
Snad
Kdyby jen trochu vína a světlýho moku
z Budvaru
Jó
říkávali mi
že boží voda je boží krev
že není z chmelu
Si ještě pamatuju
jak Karel s Hynkem psali Máj
to zatraceně vím učíval nás tehdá Mácha
a já míval spleeny
Ten dědek věděl že to nebylo z bezovýho sirupu
a strašil mě že se nepostavím na svý pahýly
až mně bude jako jemu
Jó
zlatý nožičky to bejvávaly
normálně
fakt
z vopravdovýho zlata
Takový bych chtěl mít
klepeta
až mě vodvedou
|
