Tomáš Kočař

PŘELÉTAVÁ

Křepeličko přelétavá
proč své písně teskně pěješ
není pro tě láska pravá
na mě se již neusměješ

Do krajin bys přeci chtěla
teplým větrem unášená
jako anděl bez půl těla
ztracená a vyděšená

Nenalezneš klidu lásky
v betonovém onom světě
zakusíš jen žal a vrásky
s jedním křídlem v rozepsané větě

UVĚZNĚNÝ

Sténá něžně skřivan v kleci
zmírá hladem jeho hruď
Za branami ráj jest eden přeci
v žilách jeho již jen rtuť

zabarvená modrou tuší
bez šťávy a bez medu
zasažený skřivan kuší
srdce má již u ledu

Doupě jeho z černých kvítí
briskně začne plápolat
tát a sténat jasně svítit
pomateně vrávorat

v naději že uvolní se
vězni trpké mřížoví
a na perutích zatřpytí se
roztrhané okovy

Do noci však bude bušit
marně drásat o mříže
než dá mu osud Jobův tušit
že klíčníkem jest skřivan jen od kříže

MEDÚZA

Jedem posetá jsi jak anurie v květu
jak Medúza v říší hlín
a had mi motá z klubka květů
jedovatý spleen

Kamenný to obraz egidy
jež zamrzl mi v chřtánu
a zaplul v křoví na ídy
v Perseově chrámu

I dnes tu mrazí v zádech
Gorgóny mé vlas
Krakena i otce Háda
potisící zas

ZLATÝ ČASY

Tak řekni že už to stačí
že všechny zbytečnosti cos viděl a prožil
všechny ty hloupý slova cos řek
Ať černí táhnou a bílá vládne světem
sluneční soustavou a dalšíma dráhama z mlíka

Přiznej


byl sem parchant
Kouřil
Šlukoval
Snad i spatřil osmýho avatara z Indu
Krišna mu snad říkaj
A ten druhej
vlastně první
asi popil trochu vína
jako já kdysi
Snad
Kdyby jen trochu vína a světlýho moku
z Budvaru


říkávali mi
že boží voda je boží krev
že není z chmelu
Si ještě pamatuju
jak Karel s Hynkem psali Máj
to zatraceně vím učíval nás tehdá Mácha
a já míval spleeny
Ten dědek věděl že to nebylo z bezovýho sirupu
a strašil mě že se nepostavím na svý pahýly
až mně bude jako jemu


zlatý nožičky to bejvávaly
normálně
fakt
z vopravdovýho zlata

Takový bych chtěl mít
klepeta
až mě vodvedou

Ostatní tvorba Tomáše Kočaře publikovaná v Divokém víně:
DV 93/2018: Barevný to úděl smrti a další