na další stranu
Lumír Slabý
S VÁMI TO ANI NEHNE
Tykám si s ozvěnami
ty zvuky roztržené
ta ozvučená veteš
dnes vloni pořád s námi
do citů se nám plete
s vámi to ani nehne
Mám ty své polostíny
půlnocí nasvícené
a půlnoc nehasící
je přinejmenším divný
náš tanec na měsíci
s vámi to ani nehne
A že se něco může
změnit až napotřetí
to dřív vyletím z kůže
a možná že už letím
možná vám jazyk zlomí
mé verše kostrbaté
sáhněte do svědomí
to je tam pod kabátem
Zastávka na znamení
návěstí rozsvícené
a nikdo nevystoupil
a idylka se mění
na tornáda a kroupy
s vámi to ani nehne
A z nebe doživotí
životem uvláčené
do snů mi ukapává
a z výšky zkázu fotí
a zkáza není hravá
s vámi to ani nehne
DRÁSAT
Místo abys hlídal slova
místo abys vnitřní jekot dusil
místo uzlu na přervané síti
který stejně kolaboval
hned jak prvně obejmul si
měl jsi drásat
jaks to cítil
SCHOVÁNO V HRSTI
Takový přelud
na zdi se mi směje
kdyby ses ptala
budu zapírat
a kdybys přišla
nesundám tu fotku
je plná zámlk výzev snad
i když jen malá áčtyřková
a tak zůstane
kde je
má dívka na ní oči zklamané?
a v hrsti úsměv schová?
tam do hrsti se všechno ztrácí
zklamání ze mne
a možná z odletů
a možná ne
obraz a dívka
s inspirací
OHÝNKY
Ohýnky na tváři
smích jí v očích řádí
prostě to rozjela
a nemá cenu řešit
čím je tak rozhořená
pár kapek vzrušení
zdánlivě nejběžnějších
a pod pláštěnkou mládí
se kolem prošla
žena
|
