na další stranu
Zdeněk Sosna
Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
Vlaštovky na drátě:
Jaro už opratě
snad pevně třímá.
Na plotě přou se vrabci:
Zima jen dřímá
a ještě zvedne hlavu.
Ti neposední rádci
slyší růst trávu asi
- vše mají v merku.
I na počasí měrku
pod křídlem nosí.
Z haluzí v kalužích
se prohlížejí kosi
a hlasitě se diví:
Už zase řeže dříví
- z komína kouří se.
Na římse sýkorky
humorné historky
si štěbetají s drozdy.
- Ale z té tříště
zase až příště.
Šumí tu na mě hvozdy..
HOLD POETŮM
Kde chybí skromnost,
pokora okorá
a tam, kde strom rost
- teď holá pustina.
(a mám tu Puškina)
Svět rázem šediví.
Dost o té šedi ví
hrdina příběhu.
A ještě diví se,
(máme tu Diviše)
proč, že i při běhu
on, hlavní postava
dál v rohu postává.
Já zase na mysli
mám ale poetu.
- (A už i Poe tu)..
S ČISTÝM ŠTÍTEM
Před lidskou záští
uchýlit se za štít
klidu a rozvahy.
To chce víc odvahy,
než jak to vypadá.
Ať si to vykládá
ten vzteky bez sebe,
jak uzná za vhodné.
Psovi kost neber.
Dloubni se do žeber
- prý do všeho vidí.
Však ani za plot ne.
Jen kolem boudy slídí..
JAK BÝT SPOKOJEN
Pod jednou střechou
všichni tu bydlíme.
Namísto dobrých vztahů
schody si mydlíme
a druhé berem na hůl.
Jen vlastní prospěch známe.
Závistí bledne ihned,
kdo nemá zrovna výhled
- tak ať si nohu zláme
ten s okny do parku.
Myšince do párku
- do bytu štěnice.
Vidět ho křenit se..
V PASTI
To spíš pryž plyš
začne mít v oblibě,
než by se česká myš,
zvlášť, jde-li do tuhého,
snažila vstřícně chovat.
Podrazit druhého
- to přece vrchol slasti.
Potom se rychle schovat.
I tak je ale v pasti
pro svoji náturu.
Zpocené čelo vraští
andělé na kůru..
…JEJICH JE KRÁLOVSTVÍ..
Blázen je nejspíš hlazen
andělem slétlým na zem
a má tak blízko k Bohu.
Před lidmi pak se krčí v rohu.
Těm bude vždycky pro smích,
že nestará se jenom o břich
a o svůj vlastní prospěch.
Třeba na úkor bližního.
Kopance, ústrky a posměch
- to bývá jejich nadílka.
I za bezelstnost plísní ho.
Má jenom toho andílka..
OHLÉDNUTÍ
Zápory a klady.
Závory a klády
na klikaté cestě.
Hudba sfér i žestě.
Státy a hranice.
Konečná stanice,
prosíme, vystupte.
Odsudku stranit se.
- Andělé, vy trubte..
ODLET
Až stlučou máry,
obláček páry
po mně tu zbude.
Na funus půjde
jenom pár kamarádů.
Budu tam taky,
ale až vzadu
a nikým nepoznán.
Odletím s hejnem vran..
|
