na další stranu
Adam Táborský
SPECIFICKÝ BŮH
katolický básník si vzal boty na Boha
literatury
osiřelých dětí
kdysi kopal v NFL
dnes kope knihy
marně
PŘECHOD
Na botách trochu bílé slídy
kapičky slz dělnické třídy
důl se vyprazdňuje
slast stoupá
tvé kůže dal bych si čouda
i když nejsi v kuchyni
máš kouzlo
durex prázdné pouzdro
MÍSTO
poezie pro koho?
jaká?
poezie
sbírka
řeka
výkladní skříně reflektují
literáti?
kousek mléčných Sudet spolklo Německo
zpět srpem Beneš vykřesal vodu
hranice republiky zhltla unie
proudy by byly
hranice
nějaké
MASLOWOVA DYÁDA
pětilitrový džbán plný mrtvých cigaret
vysílá holubici porážky
pivo
na druhém místě
NÁZEV
čtu
čtu slova jiných
necítím je
krumpáč
tolik slov
jsou mi čínskou zdí
HRDINA
diví se že ho ještě nikdo nezabil
chodí oděný v poezii
každé slovo uměleckým dílem
spojené s tichem
o každé půlnoci vyleze na hospodský stůl
a spustí jednu z novinek
aktuálností jepice přežívá
do prvního půllitru roztříštěného o zeď
minul
diví se že nikdo nezabil
na násilí je zvyklý jek od mužů zákona
extremistů příslušníků menšin i štamgastů od vedlejšího stolu
věří v poezii
v její smysl
chce provokovat k překročení disputaci tvorbě
mužů zákona extremistů příslušníků menšin štamgastů
třeba i od vedlejšího stolu
i násilí je odpověď
jak na Ikarově letadle padá nad vodou
tak se diví
že ho ještě nikdo nezabil
ví
přijde
SNAD
rozjitřené šlépěje stopy světla
zaryly se do třídy
do té třídy
ve které s potomky dělníků
čekali na červánky
pohled jednoho
jedné třídy skrze hradbu dějin třešňového hřbitova
SEXY CHVÍLE V HLASE
s každým nádechem upadá v zapomnění
i kdyby měla penis
nevryla by se do hlavy hudbě
HORKO MĚSTA
srdce bije jak křidélka slunéčka sedmitečného
svíjí se
žár asfaltu
smaží vajíčka
pod letlampou
vteřinku
GYMSTALGIE
po třech letech se ohlížíš
poslední zvonění
ta blitka
která zašpinila tátovy nové montérky
převleky
byly typické pro tvou jedinečnou osobnost
až do dnešního dne
kvádro bc
OBŠÍRNĚ
čtu
čtu slova
necítím
(je)
krumpáč
tolik slov
jsou čínskou zdí
SLUNEČNÍ BRÝLE
chodí
v nejlepším kape
jako celá rodina
i ona si drží tvář
vytoužené milenky
pouze hrdličky znají její šíji
a tatér
URBANLEGEND
Ztracen v opilosti pouště
Se supem v kleče
Kačera k vodě vleče
Provázek je metaforou spouště
břečťan vytéká malému chlapci z tepen
každým lístečkem jako by se zadrhával
výdech zpomaluje
nádech mizí
pohlcen
elektrickým tónem kořene kytary na níž hrával
sucho vody a déšť slunce
vytrhávají chlapci hřebíky
otevřít
rakev
rozemnout zrníčka prachu v ruce
usychají neopylované šeříky
zavřít
rakev
břečťan vytéká malému chlapci z tepen
každým lístečkem jakoby se zadrhával
výdech zpomaluje
nádech mizí
pohlcen
elektrickým tónem kořene kytary na níž hrával
KDE
to je tak
lidi dělí blána
černý mor
slov
racio
neuchopí
ze svatebního dortu
nejsou nikdy postavičky
snědeny naráz
to je tak
lesy pusté
nářek hor
milenci
ruce
on-line
neuchopí
KNIŽNÍ POKUTA
skála železné rudy
připomíná klitoris
roztoužené těžiště
profilu
profilu
holky
kterou miluje
i když neví
jestli existuje
VE SVÉM ČASE
od doby
co bydlí
stojí to za hovno
sedí v koutě
pod slabou žárovkou
čte poezii
hlava bolí
chtěl by se někomu svěřit
potkal včera kurvu
koupil jí panáka
poslal ji večeru
od doby
co žije
sám
nezažívá adrenalin
ONA VÍ
píšu pro ni
i když spím
hlava stéká z listu břečťanu
otevírám ústa
snažím se polykat myšlenky
její
jsou pro mne
nestravitelná
krychli
neprotlačíš trojúhelníkovým otvorem
píšu o ní
i když jí hlavu nevysaji
ona ví
ví že je kdesi ten
vysavač jejích myšlenek
ví že když mu je nepůjde trávit
že je rozmělnění
ona ví že má jistotu
v textu
v básníkovi
píše pro ni
píše pro ni
do té doby
než bude hlava stékat z listu břečťanu
a než spolyká myšlenky
jiné
RYBY
posedáváš v kavárnách u počítače za čtecím stolem
každý den nahazuješ
vzduch je těžký
přesto stoupá k hladině
nahazuješ básně
ryby nemluví
o návnadu nezavadí
ryby už si nechtějí hrát
sedíš na břehu
na čtení
pod pokličkou zoufalství
ryby neberou
každý den nahazuješ
víš
budeš nahazovat den co den
ale
ryby nemluví
pokud nejsi malá mořská víla
NADANÉ DÍTĚ TRPÍCÍ POZORNOSTÍ
kobercovým ochlupení se propadá genetický fond
rodu tulipánů
zaniká
zaniká
zaniká
svět v člověku
mimo něj
skrze neexistující jednotku vteřinové chlopně
TEĎ A TAM TAM A TEĎ
bílého havrana cval
černého jednorožce let
pohyb pánve vzad
vpřed
kuchařku imaginaci miloval
v letech
kdy mu pekla koláče
miluje nyní
kdy syn po posteli skáče
pusu od povidel
|
