na další stranu
Adam Táborský
O ČEM BY TO MOHLO BÝT
"Keramické děti stojí u poštovních schránek."
Začíná první strofu.
Ale bude se jí líbit?
Má ráda panenky?
Smutné konce?
Jen blázen je básník.
Do doby
než na verš,
čirý jak rosa mechu,
posadí laň.
Ztratila se stádu.
Kvintesence potu písmen
pro měkkost lůna
a chvějící se hrudník.
NÁVRAT Z VEČERA
Ta chvíle,
kdy nemá chuť
na masturbaci.
Sedí v zaplněné hospodě.
Sám.
Jak kameny za polárním kruhem,
čekající na úsvit.
Taviče mrazu.
Přemílá
o puklinách.
Umožňující
čekání na úsvit.
Na práci.
Bezmezně milovanou.
Jinými.
Jeho rodu.
Doteky chladného skla
řežou do jizev.
Krůpějí prostěradlo
téže výpravy.
DOB-A
DO-BA
D-OBA
DOBA VE ZVUČNÝCH PROSTORÁCH
rytmus
bič
r
ytmus
pedál
plyn
ry
tmus
vařečka
ryt
mus
taktovka
rytm
us
ukazováček
rytmu
s
bankovní konto
a co gregoriánský chorál?
STATUS S PŘÍRODOU
Při potřebě
Drozda
Prsícího se
Na hraně kýble
Nejčastěji využíván ke zvracení
Vyměšovat
Cítíš se trapně
Záhyby přírody
Soudí tvou minulost
Což takhle umýt schody?
OTEVŘENÉ OBALY PŘÍBĚHU
O vánocích slova překapávají.
Snadněji.
Jsou čistší?
Prostší?
Naučenější?
Snadnější?
Nemyslitelná?
znám jednu plíseň na játrech
abstinenty nemilosrdně skládá
znám hroby v jemném rozkladu
kuchaře který sní i starý chleba
znám dívku s nosem
i záletnici z pavího pera
otevřená klec hrob vrata hlava i nohy
představa chmurná
když něco chybí
něco přebývá
VE JMÉNU ZKAMENĚLÉ RŮŽE
Co je to s tímto místem?
Po návratu se ztrácíš uprostřed slova sex
extáze
excitace
ejakulace
při pohledu výkladních skříní
s výkladním dekoltem
Co je to s tímto místem?
S brýlemi a sváděním
bez brýlí a s nahotou
nerozpoznáváš křivky sváteční nálady
orgasmů televize
Co je to s tímto místem?
Klecí přeplněnou krysami
jež nepamatuje ptáka
peří řídne jak modřín opadává
Co je to s tímto místem?
Úsměv přisedá na sociální status
a žádoucnost
situace
nikoli na lásku
skomírá kytice
po okvětí v ropě
odříznutá místa stěn
zachovávají totalitu ztracené knihy
otevřme okno
HUDEBNÍ STROP
zavři oči a podívej
se na kroky
dívky hořejšího poschodí
s těmi kroky usínáš
s těmi kroky se probouzíš
tak proč nezaklepat?!
DÁLNICE LEMOVANÁ PODZIMEM
musí vyjet z Londýna
k zachycení podzimní melancholie
the bubble
velkých měst
s ohraničujícím klimatem
a malých
se známými tvářemi
pěstuje klapky na očích
ŽENSKÉ
mění tvář
schránku
ráda se obnažuje
vystavuje své přednosti
svádí obrazy
touží obdivovat
chce proudit
když je v ní velký celek
chvěje se
je promiskuitní
rod
galerie
OBSAZENO
byla bílá
jak plíseň na jabloni
označena
k vymýcení
i přesto četla knihu
sní o muži
autorovi?
sní o zelené pěšině betakarotenu
slunečních brýlích
a denně smějící se dětské kouli
na cestě za mužem
autorem
VĚDOMÍ
skrze autorův pohled na smrt
na své poslední řádky
uzavírá se v náhrobní věži
epitafu čtenářů
SVĚDOMITOST
vždy jsem chtěl psát
tak jak bych chtěl
psát tak jak musím
jsem nikdy nechtěl
v nočních tmách
s jedoucími továrnami
a úsměvem marnosti
zadostiučinění
NEKONEČNÁ MARNOST ROZUMĚNÍ
"mrtvé básníky je lepší vzývat než číst"
"dá ti to víc hlasu
respektu
a ani nemusíš citovat"
"můžeš víc pít"
dozvěděl jsem se
stejně jako nesmělá dívka
u protějšího stolu
položil jsem Hrabětovo Blues na stůl
aby i již tak překrytými oči
mohl hledět k stropu
pomocí elektroniky vyvěsil
fotografii na sociální síť
a objednal si další pivo
MLŽNÁ CESTA DO DOLNÍHO ALBIONU
Zahájil odyseu
Za záznamem
Poslední
Co jsem z krajiny viděl
Byly Dukovany
Okouzlující pařáty
Nedobité hrdosti
Zkoumal vrtěním ocasu
Dosud neporažené
Mech prostoupil dlaněmi
Hvězdné naděje
Jelení hlava
Kopala hrob
Strčila mu jazyk do oka
Opravdová láska je slepá
To jsem já
Hrdina
Namlouval
Když si brala peníze
Z konferenčního stolku
NA VÝSLUNÍ
jsi křivá čára
i když nekulháš
a i když si kráčíš pro státní cenu
tak jak odpadávají podzimní listy
důchodci pracovního poměru
nenaděláš nic
při přímém přenosu
za zurčení neuspokojitelných spouští
zrcadlovek
se odráží nerovnost
i píseň složená pro neslyšící holčičku
má smysl
stejně jako kurzíva
textu w(or)dovského dokumentu
pravítko je pomůcka
nikoli nařízení
proto svou tužku opečovávám v kapse manžestráků
dvě křivé čáry se vždy střetnou
NARCISTNÍ TÓNY
na trubku nemusí hrát Miles Davis
ani Dizzy Gillespie
aby černá Anglie
se světélkujícím srdcem
pohlcena mlhou jazzu
rozkrojila šílenství
v soukolí divokého vína
divoce pěje
jazz
polštářky dlaní prstů
jazz
piano
saxofon
jazz
černé róby
ověnčeny červenou šálou
jazz
úst
líbajících láhev
jazz
bezsoutoký proud
jazz
slunce odskakujícího
z kloubů vln
jazz
našeho vztahu
kdekoliv
|
