na další stranu
Petr Chmel
ANDĚLÉ VE VLASECH
Možná jsou a třeba ne
ty bytosti tajemné
co říkáme jim andělé
budeme li tiše
můžeme uslyšet
křídla jejich z plyše
někdy dá se tušit
to cosi na duši
co nám spánek ruší
občas naše kroky
vyvedou ze stoky
což dělají už roky
pohrají si ve vlasech
v rozpustilých radostech
něžně až se tají dech
nebudou nám tajit
kde můžeme je najít
v pekle nebo v ráji
na duši pak záleží
zda nebudou ji přítěží
až se zlem bude soupeřit
možná jsou a třeba ne
třeba se ti do dlaně
schoulili teď oddaně
AMULET NĚŽNOSTI
Ve staré pevnosti
aby jej nenašli
amulet něžnosti
ukryli raraši
dubové trámy
došková střecha
krysy a vrány
čas co nespěchá
na dveřích kování
železná petlice
kvílí pod ranami
hladové vichřice
Říkal mi anděl
hlavně se nebát
to abych věděl
až půjdu ho hledat
ráno si v půjčovně
jako ten pocestný
vypůjčím koně
vydám se na cesty
prý se to nemá
hlásali proroci
že chytnu revma
a divné nemoci
nechci však otálet
jsem trochu poeta
něžnosti amulet
vrátím do života
KRÁSNÁ ŽENA
Krásná žena
na divanu
položena
před tím vanu
obléhala
bez županu
zavoněla
nebezpečně
tohle chtěla
hledám spěšně
k tomu slova
neúspěšně
Casanova
ve mně dřímá
zase znova
vlhké klima
rozprostřeno
kolem klína
s krásnou ženou
líbání
a neskutečno
dál ku psaní
mi milé dámy
cudnost brání
jsou jen fámy
že básníci jsou
nespoutání
DEJ MI...
Dej mi jeden
ze svých světů
víno s jedem
neodmítnu
budu snídat
tvrdé vafle
pít od Žida
hořké kafe
dej mi napit
ze tvých rtů
půjdu hladit
Valkýru
dej mi srdce
na hraní
běsnit sopce
zabráním
svěď mě k hříchu
za soumraku
já svou pýchu
pošlu mraku
dej mi ústa
jejich třpyt
stvořím z pusta
blahobyt
dej mi tělo
co ti sluší
já ti celou
dám svou duši
PLAMEN SVÍCE
Neposedný plamen svíce
v očích se ti odráží
jak tajemná Večernice
jako sklíčka vitráži
přeskočí i na rty
ty se v mžiku promění
ve dvě žhnoucí varty
lesknoucí se červeni
ukryje se ve vlasech
v miliónech rubínů
jako rosa v květech
běloskvoucích leknínů
políbí tě na líci
horký ve své něžnosti
zlatavě se třpytící
ten plamínek ve svíci
oheň předal plameni
svobodu a žár
chci mít ve svém znamení
taky tenhle dar
MYSLÍŠ ŽE JSEM LUMP
jaký já jsem lump?
Jenom snílek jsem
co v duši denně
splínům se jen směje
když ódy lásky pěje
slova lepí na řádky
pro tebe
do kratičké pohádky
nezbedné
trubadúrem tužeb
citů nadějí
obyčejným mužem
nesmělým
básník dvorní
co tě v rýmech opěvuje
tvůj poddaný
a vůbec toho nelituje
skřítek kapesní
jenž k úsměvu tě svede
můžeš se mnou snít
nebo koukat na nebe
tak blázínku můj
jaký já jsem to lump?
|
