na další stranu
Petr Chmel
FEMINISTKA
V obleku a kravatě
vypadala upjatě
Jen dva klíčky prosa
tam kde mají býti prsa
Vlasy barvy avokáda
sestřižené do mikáda
holičova vkusu zrada
Hlas posazen v barytonu
roztřesen už chci jít domů
Hledí na mne s úkosem
s černým knírkem pod nosem
Nejsem žádná holka mrzká
já jsem totiž feministka
Po tomhle sdělení
stále žiju v domnění
že se tyhle feministky
rozmnožujou dělením
TULAČKA
Oheň slabě plápolá
den už svoje sbohem dal
Jako hříbek dřepíš v mechu
v ruce svíráš hrnek z plechu
Rozcuchaná, schoulená
objímáš si kolena
Nastavuješ tváře větru
ve vytahaném starém svetru
jsi zálesácká princezna
Rozpustíš si dlouhé vlasy
hlavou svůdné pohodíš
plamínek ti v očích hraje
Indiánka z knížek Maye
Unavená z těžkých bot
rty rudé snad od jahod
co sbírala jsi podél cest
Usmíváš se v záři hvězd
Nechal bych se tebou svést
Ty však oči přivíráš
Dobrá víla toho lesa
V roztrhaných bledých džínách
krásnější než komtesa
tiše sladce usínáš
|
