na další stranu
Petr Chmel
POLOČAS ŽITÍ
Do vlasů do očí
na hebké ruce
zlatavě proskočí
hřejivé slunce
Rty rudě semknuté
polibek cítí
šíji má labutě
poločas žití
Čas je jen doména
oděná v trapnosti
touha je vzájemná
chvíle ta věčností
Okamžik souznění
spřízněných duší
srdcem tak vysněný
čas nepřeruší
Poločas pro život
vzpomínka na věky
není už truchlivo
ve sladkém objetí
Zdála se maličká
mě ale objal svět
stojící na špičkách
jenž uměl zavonět
HŘÍČKA
Zavřela jsi víčka
smyslně
tajou jako svíčka
smysly mé
tenký vlasů pramínek
přes oči
po něm z hvězdy plamínek
přeskočí
úsměvem mě na rtech
pohladíš
sjel mi po tvých vlasech
pohled níž
opálená šíje
rozkošná
s čerty se mnou šije
rozkoš má
pod ní se pak vzdouvá
kus látky
jak k mazlení touha
s kůzlatky
prsty přešly k laskání
po bříšku
ucítí pak šimrání
v podbřišku
píšu ji tu hříčku
ku spaní
ona sfoukla svíčku
ku psaní
do vlasů mi vnořila
své dlaně
s veršem nějak ožila
svedla mě
PŘEDSTAVY
Čteš si moji básničku
veselé máš oči
připomínáš holčičku
co korálky jí sluší
do vlasů ti hvězda spadla
pak ji vánek pohladil
rozpustilá byla celá
tak se s ní hned pomazlil
na rtech se ti zablýsklo
neposedné slunce
do karmínu otisklo
své třpytivé ruce
v tváři lehký ruměnec
rozpaky ti vmalovaly
jak na plátno umělec
v něžnosti se pousmály
čteš si moje básně
však nevidím tvou tvář
chvěješ se jak třásně
ale jen v mých představách
|
