literární časopis založený v roce 1964

Eduard Světlík

Němečtí epigramatici o umělecké tvorbě

O AUTORSKÉ PRODUKCI

ANDREAS GRYPHIUS (1616 – 1664)

Než já stvořím jednu báseň,
on jich má dvě bichle.
Čím to? Vavřín roste dlouho –
ale plevel rychle.

O EPIGRAMU

GOTTHOLD EPHRAIM LESSING (1729 – 1781)

Prý je slabou střelou v boji lítém.
Omyl, který nepochopím.
Viděl někdo, aby místo šípem
střílelo se z luku kopím?

O KRITIKOVI

JOHANN CHRISTOPH SCHWAB (1743 – 1821)

Vznešený plurál „my“ vždy nasadí,
když knihu odsoudit se snaží.
Fikaný člověk! Dobře ví,
jak málo on sám váží.

O DRAMATIKOVI

LEOPOLD FRIEDRICH GÜNTHER VON GÖCKINGK (1748 – 1828)

Jeho drama nikdo nevypískal,
diváci prý byli uznalí.
Jak by také mohli pískat,
když celý čas zívali!

O ZRODU BÁSNICKÉ FORMY

IGNAZ FRANZ CASTELLI (1781 – 1862)

Monsieur Vtip vzal kdysi ruče
madame Drzost do náruče –
vysvětluje jedna z fám,
jak se zrodil epigram.

O EPIGRAMU

LUDWIG FEUERBACH (1804 -1872)

Krátký, stručný, přesto vyhrává.
Čím je vlastně nebezpečný?
Jeho forma, ta je těkavá,
ale obsah bývá věčný.

O PLAGIÁTOROVI

OSCAR BLUMENTHAL (1852 – 1917)

Na rozdíl od kukačky
když chce vyvést mladé,
do vlastního hnízdečka
cizí vejce klade.