na další stranu
David Horn
ZVÍTĚZIL JSEM
Ježíš proměnil vodu ve víno.
Slabý.
Já proměnil víno ve výčitky
a ty vydržej dýl otevřený.
Nalejváš mi
ještě jednu skleničku,
podáváš mi brčko
a já se propíjim
do svýho svědomí.
Tvoje
se zkazilo,
tak ses rozhodla
upíjet ostatním,
což je v pořádku.
Nebo je aspoň v pořádku
to předstírat.
Piju dál.
Už jsem na dně,
ale necítím se tak.
Zdá se,
že zítra kocovina nebude.
Zvítězil jsem.
KVÍLENÍ OD PÓLU
Měl jsem v mozku otisklou
nohu číslo třicet sedum
a v plátěnejch botách běžel jsem
dál naproti tvejm ledům.
Viděl jsem několik ledoborců
napůl pod vodou, plovoucích chatrně,
viděl jsem stopy končící ve vlnách
a několik borců pod vodou úplně.
S myšlenkou na to, že tě svedou,
že na tobě vztyčej svoji vlajku,
běželi s ledovým klidem a dechem,
rychle a marně celou tu dálku.
Viděl jsem chlapy bez nápadu,
nápadníky bez náznaků chlapa,
trapáky bez chuti, zato s hrdostí,
ze který nakonec zbyla jen atrapa.
Míjel jsem milence, co už nemohli,
hudební umělce, co špatně hráli,
hipstry a hastroše s flaškama od vína,
i normální kluky, co prostě to vzdali.
Z tohohle davu slepejch šílenců
byl jsem to já, kdo našel tě ve sněhu,
lapil tě, pil tě a tebou se opíjel
a něžně si s tebou zahrál hru na něhu.
Bylo to fajn chvíli se zastavit
a ohřát si ruce v tvejch polárních teplotách,
bylo to fajn a nikdy bych neměnil
pocity bezpečí za tvůj otisk na botách.
Bylo to – a to je ten problém.
Teď sedim v hospodě za stolem
a říkám sám sobě při dennim snění
čest poraženým – vítěz není.
CO MĚ NEZABILO
Dobrá, dobrá…
Nejspíš jsem to potřeboval vidět,
abych uvěřil jalovým znamením.
Nejspíš to tentokrát bylo naposled,
co jsem svý plíce zasypal kamením.
Ve slabym světle s úsměvem na tváři
po takový době
Přiznal jsem veškerý chyby svý povahy
a přiznal jsem je tobě.
Měl jsem s tebou pětiletý plány,
ze kterejch zbyl jen dušenej smích
a tři páry bot ve dvou směrech
brouzdaly tu noc napadlej sníh.
DOBROU NOC
Předhoď mě psům a ztracenejm snům
a vzpomínej při tom na chladný rána,
kdy světlo tě bodá a rezavá voda
ti stéká do koutků úst.
Uprav si sukni a v klidu se koukni,
jak moje kroky míří do kouta,
veškerá snaha člověka zmáhá,
kromě tý snahy o žití života.
K mojí radosti jde maso od kosti
zubem času dost dobře oddělit,
jinak bych křičel a jak jen bych přišel
k pověsti sraba, co nechal se pohltit.
K pověsti toho, co nedával mnoho
a ještě míň si od dalších bral,
a když přišel sníh, tak veškerej smích
pro trochu klidu a vážnosti vzdal.
Narovnej záda a hlavně buď ráda,
že nepraskly stehy tvejm sešitejm švům,
po ňákym čase sejdem se zase,
tváří v tvář psům a ztracenejm snům.
NABÍDKA PRO SPECIÁLNÍHO HOSTA
Moje krev má čtyřicet procent
a jestli chceš, naliju ti panáka.
Ročník devadesát čtyři,
tak řekni,
copak tě to neláká?
Ztráta zraku nehrozí,
jen chvilkový zaslepení.
A to se dá.
Teda když to člověk nepodcení.
Jestli moje krev
má někoho opít,
ať opije tebe.
Co vypiješ, to zatáhnu.
Útratu platím.
Tak na ex a do dna, lahev je plná,
alespoň zatím.
|
