na další stranu
Václav Bárta
Fotografie Dalibor Gregor
***
Kobylka by tuze ráda
přeskočila kamaráda.
Zdá se, že má velké oči,
kamaráda nepřeskočí.
***
Hříbátko je ještě mrně,
musí chodit opatrně.
Škole ještě nedorostlo,
do školky by sotva došlo.
Pospíchalo domů z jeslí,
nožičky ho neunesly.
***
Koníček řehtá.
Nebo se řechtá?
Dost možná, dámy,
možná že, páni,
někdo ho lechtá.
A on se řechtá
při řehtání.
***
Ty jsi ale Mates!
Jsi hříbátko, chápeš?
Ty musíš mít dost!
Ty nám, milý Matýsku,
strkáš hlavu do písku.
Copak jsi snad pštros?
***
Kobylka se smutně kouká.
Jako každá mladá holka,
když - nucena rodiči -
má jít s hárem k holiči.
***
Napadl sníh, zmrzly louže,
kobylce to pěkně klouže.
Chtělo by to - řekla Jitka -
přidělat jí na kopýtka
brusli nebo lyži.
Jednu? Kdepak! Čtyři!
***
Jednou ta a jednou ta…
Hříbě nohy počítá.
Dobře ví, co by se stalo,
kdyby špatně počítalo.
Kdyby došlo k chybě,
čekala by hříbě
velká pohana.
Nemohlo by běžet,
zůstalo by ležet
vzhůru nohama.
***
Lola s křehkou koňskou duší
chová se vždy, jak se sluší.
Je to její zásada…
A takhle to vypadá,
když si malá Lolitka
vyhazuje z kopýtka.
***
Nedávno se narodilo.
I kdyby to včera bylo,
doroste nám zakrátko.
Než se léta k létům skloní,
než z něj bude velký koník,
říkejme mu hříbátko.
***
Na palouku s jatelinkou
chtělo hříbě za maminkou.
A teď vlezlo do tunelu,
nemůže dál, na mou věru,
souká se jak do vrátek.
Doveda všech dovedů
teď nemůže dopředu
a nemůže nazpátek!
***
Koník Toník šel už spát.
Na trávě jak na peřince
o mlíčku a o mamince
bude se mu jistě zdát.
Koník Toník tiše spí.
Pohlaďte ho s lidskou něhou,
pak usněte vedle něho
v koníčkovském království…
***
Bílé stromy, ohrada,
bílá je má máma.
Já vím, co vás napadá:
Tak proč šedou já mám?
Pošeptám vám do oušek,
v čem je celá věda:
Někdo je holt běloušek
a mně sluší šedá.
***
Mámy s dětmi na place
užijí si legrace!
I potomci hraběcí
znají kousky hříběcí.
Ještě jedna šarapatka…
A je matka
na lopatkách.
***
V krásné obci Slatiňany
narodil se koník vraný.
Pokud je to to holčička,
pak to bude klisnička.
Pokud je to chlapeček,
pak to bude hřebeček.
***
Ještě se ti nožky třesou,
zdá se, že tě neunesou.
Jedna vstane, klesne druhá,
můj koníčku, jde to ztuha.
Brzy ale přijde doba
(dočkáme se toho oba),
že tě nohy ponesou:
báječně a s noblesou!
***
Koníci jsou jako lidi.
To snad každý jeden vidí.
Lid i koně v rozpuku
jdou si často po krku.
Už se ale někdo dočet,
že má koník něco z koček..?
Tady máme, dámy, páni,
koníčkovské kočkování.
***
Kam se chystám, kdo to ví?
Nečekejte zprávu.
Necháme to koňovi.
Ten má větší hlavu.
***
Koukněte se na hříbata,
spřátelí se natotata.
Jako malé děti řádí.
Ať se mládí vydovádí!
***
Když jednoho bolí hlava,
koníček ví, co to chce.
Pomůže vám hebká tráva,
proběhnout se po louce.
***
Jedna klisna druhé říká:
Žasne, paní, kdo to vidí.
Podívejte, uličníka,
snad mu přeskočilo v hlavě!
On to zkouší jako lidi
postavit se na dvě!
***
My se máme rádi.
My jsme kamarádi.
My jsme hříbě s hříbětem,
písničku si nepletem.
Krásně nám to ladí.
***
Jak se mi zdá, mnozí známí
nosí hlavu před nohami.
Já teď nevím, sestry, bratři,
kam ty přední nohy patří!
***
S velkou slávou před chvílí
vítali mě na tom světě.
Je mi skvěle, mí milí,
to se tedy spolehněte.
Má to jenom jeden háček,
že jsem hříbě jedináček…
(Pokud by snad někdo z vás
napočítal do tří,
odpovím hned na dotaz):
Ti dva jsou mí kmotři.
***
Povídala naše Kačka,
že potkala kladrubáčka.
Hned jí padl do oka.
Ptala se ho, odkud přišel,
jestli z Prahy, nebo z Pyšel?
A on řekl: z baroka.
***
Po nebi se mráčky honí.
Hlásíme se ze dne koní.
Je tu sláva plnokrevná,
důstojná a nijak levná.
Ovládá ji fakticky
plnokrevník anglický.
Světu - aby každý věděl -
hlásíme se z Napajedel.
***
S koníky to, páni, dámy,
máte jako s ovečkami.
Jednou jeden na druhého
dívá se s beránčí něhou.
Jindy popadne je truc,
dělají berany duc!
***
Celá Vídeň bude jeho,
mistra umu jezdeckého
po vysoké škole.
Už můžete šeptat nahlas,
že ho čeká velký aplaus
po nádherném sóle.
Olé! Oléé! Olééé!
***
Počkej na mě, kamarádko,
mám pro tebe pusu sladkou.
Běhali jsme celý víkend,
tak už nikam neutíkej.
Dát ti pusu na pusu -
to by nešlo v poklusu.
***
Sem tam může dojít k chybě.
Je bez marných hovorů,
že dokud je koník hříbě,
nemá nad vším kontrolu.
Drobných problémů má fůru.
Těžko zůstat nad věcí.
Když oháňka drží vzhůru,
má zas ouško sklápěcí.
***
Nešťastné hříbátko, koukáš smutně.
Tvůj smutek trápí nás přeukrutně.
Nešťastný koníčku, co je ti?
Nech si zdát o dětském objetí.
Hříbátko se smutným pohledem,
přitul se, něco s tím provedem.
|
