na další stranu
Václav Bárta
Básničky pro Kateřinu
BÁSNIČKA V ROKOKOVÉ NÁLADĚ
Až nás noc a touha zmámí
potkáme se na zámku
Trylky slavičího zpěvu
povedou nás na randevú
cestou růží pod hvězdami
k zahradnímu altánku
Noc se zhlédla ve tvé kráse
Je vlahá a líbezná
Před tvou bílou krinolínou
bledne luna Kateřino
Ctná a křehká podobáš se
rokokovým princeznám
V zahradách už pějí kosi
Noc je ránu na dotek
Má panenko z porcelánu
přestaň tančit na piánu
Máš už krůpěj ranní rosy
pod kraječkou kalhotek
BÁSNIČKA SE STŘEDOVĚKÝM TÉMATEM MOJÍ POPRAVY
Kněz mě už křížem přežehnává
Kat davem lidu kráčí
Má paní! Kateřino moje!
Tvá svatební noc bez závoje
skončila pro mě na pranýři
Teď nezbývá mi než se smířit
že nezvratně a podle práva
budu o hlavu kratší
Když ulehli jsme pod peřinou
stáli před Bohem nazí
Tehdy jsem lásko ztratil hlavu
Dřív než mě vedli na popravu
Po horké noc milování
zůstává mi jen jedno přání
Poslední přání Kateřino
než kat mi hlavu srazí
Až se má hlava skutálí
Pukne jak zralá dýně
Nenech ji ležet u svých nohou
Zvedni tu hlavu přeubohou
Jazyk můj hrůzou ztopořený
Ve výhni vášně zakalený
Naposledy ať vypálí
žhavý cejch ve tvém klíně
BÁSNIČKA V KUBISTICKÉ NÁLADĚ
Kráčím domů z vernisáže
v poblouznění svatém
Vidím obraz Je tak živý!
že jsem z tebe jurodivý
Strašně chci tě
moje dítě
z kubistických pláten
Sám Picasso moje Katko
vylepšil tvou bradu bradkou
Z obrazu se na mě šklebí
usazeni na tvé lebi
konipáska s ropuchem
Šílím z tebe Kačko kočko
V rozkroku máš paví očko
Kundičku máš za uchem
BÁSEŇ NA POSTMODERNÍ TÉMA
I s pány od umění zamávaly prudce
projevy sexuální revoluce
Malujou samé dívčí klíny
Říkaj těm pičkám postmoderna
A jsou to vesměs kokotiny
Jedna je nejdřív do červena
potom je zase zelená
Jedna je pěkně vykulená
Další v terči a střelená
Ta slavná – jistě dohola
je múzou Andy Varhola
Rajcuje nejen výtvarníky
Je sexsymbolem Ameriky
Já nejsem z bratrů Kennedyů
(I když si celkem slušně žiju)
Jsem hodně dalek jejich příjmů
Zato mám svoji Kateřinu
A na té jejich Marilyn
zas toho tak moc nevidím
Ať si ji sbalí kdo ji balí
Ať si i ten kdo není dokonalý
(a místo vaginy je třeba obdarován šourkem)
užívá s chutí v sexu laskominy...
Pokud se postmoderní časy
i u nás se zpožděním hlásí
A dotknou se i mojí Kateřiny
pak nezbývá mi závěr jiný
než shrnou téma do posledních vět:
Jestli to někdo opravdu rád horké
Tak já v Kačence strašně! Na to vemte jed!!
BÁSNIČKA NA TÉMA SELSKÉHO BAROKA
Pluje Kačka na obláčku
nad zahrádkou u chaloupky
Pozoruju s láskou Kačku
Pod sukní jí černé chloupky
vykukují z bombarďáčků
Vzlítla k nebi jako ptáče
Z touhy narostly jí křídla
Já mám dlaně kvůli Káče
jak hrníček na povidla -
Jí kundička slastí pláče
Já to vím že mužská vášeň
S ženskou touhou nesrovná se
Moje ruce díky Kačce
lepí se jak po žvýkačce
Kačce pláče kundička
a
z nebe padá vlážička!
BÁSEŇ V RENESANČNÍ NÁLADĚ
Nádherná doba časů renesance
Chutná jak mladá slípka na víně
My dva tu nemůžem stát nečinně
Přišel čas na lásku a na romance
Ta doba přistihla nás in flagranti
A radost pro nás dva je povinná
Bez nás se nikde neobejde hostina
Jsme totiž dva potulní muzikanti
Berem se spolu časem Kateřino
po stopách středověkých truvérů
Měj ke mně lásko sladká důvěru
bez ohledu jak časy v čase plynou
Čas renesance plyne beze spěchu
Teprv až domů z hospod zamíří
ochmelkové a k frejům frejíři
zahrajem sobě lásko pro potěchu
Až u faráře služka sfoukne svíčku
A kouzlo noci rozprostře se nad krajem
Ty budeš ladit pusou nátisk šalmaje
A já ti začnu brnkat na loutničku
TAK TADY MÁŠ JEDNU BÁSNIČKU PRO PŘÍŠTÍ LÉTO KAČENKO
Léto chutná sladce člověku
Milencům se otevírá
kniha lesů vod a strání
Pojď medová Kateřino
Touhy léta ve mně dřímou
Skřivan zpívá Kýho výra!
tohle bude milování!!
Položím tě nahou na deku
U potoka kvetou kosatce
Nespi Káčo Měj se k činu
Dřív než zaútočí ovád
než se na med slítnou včelky
poštípou tě do prdelky
pavouk utká pavučinu
Můžeme se pomilovat
Jednou hladce - jednou obratce
TO JSEM NAPSAL PRO TEBE KATEŘINKO
Je noc A ty mi nejdeš z hlavy
Na křídlech lásky ve snech lítám!
Před týdnem ještě prostý tatík
A zas je ze mě aviatik !
Lítací sny mě léta baví
Zlomená křídla nepočítám
Znovu si v letu vedu skvěle
Jsem kaskadér a mistr vrutů
Sám ohromen svým smělým činem
Kroužím už lásko nad Jičínem
Chystám se přistát na tvém těle
bez kormidla a azimutu
Na můj větroň je spolehnutí
v pohodě plachtím nebem tiše
Skřivánci písně lásky pějí
Už se ti vznáším nad ranvejí
podvozek mám už vysunutý
Ve snu přistávám na tvém břiše...
Než vstoupí touha do mých slabin
(která snad ještě ve mně dřímá)
noc je pryč Díky turbulenci
Tvé vůli a mé impotenci
žení se čerti nad Vrchlabím
A tvé letiště nepřijímá
BÁSNIČKA PRO KATKU A TAKY JAKO DÁREK SOBĚ K NAROZENINÁM
Jsi jak píseň na šalmaji
Opojná jak mladé víno
Všechny zvony v Českém Ráji
vyzvánějí: Ka-te-ři-no-!
Tam kde trčí k nebi skála
Za Jičínskou křižovatkou
kukačka se rozkukala
Katko! Katko! Katko! Katko!
Mámíš mě jak svlačec v lukách
spolu s douškou mateřinou
Čekají mě boží muka
Moje svatá Kateřino
Vzlít jsem k horám s vysílačkou
hledat poklad tvého těla
Hora poklad chrání Kačko
S tím jeden nic nenadělá
Nad Vrchlabím houká sýček
V zahradách tu vlajou plínky
Tady Káťo leží klíček
od tvé pandořiny skříňky...
Končím výlet Kateřino
Nech mě tu stát ještě chvilku
Usrkávám trpké víno
za Lomnicí u hotýlku
BÁSNIČKA ROMANTICKÁ
Skláním se k nahé krasavici
v podhoří Sněžky sladce spící
Ani sám Puškin s Lermontovem
nezachytí tu krásu slovem ...
Tu krásu připsat létu míním
Že svléká dívky z košilek
Zřím na svět který z čistojasna
oděl se z krásna do překrásna
Hle! Pod pahorkem Venušiným
sedí té krásce motýlek
Z nátrylků vánku slyším píseň
blankokřídlého motýlka
Čeká na něžné pohlazení
Dotykem prstů tvářnost mění
v mé horké dlaní probouzí se
a rozevírá křidýlka
Jak by chtěl vzletět k Rudohoří
obejmout bludný kámen
Poslouchat hrůzokrásná slova
Sát a nechat se opilovat
Růžová křídla rudě hoří
a pálí jako plamen
Nezvládnu abych se jen díval
jak uhoří v tom požáru
Motýlek rozohnil se prudce...
Ó Kateřino sepni ruce!
než zaplaví nás mocný příval
horkosladkého nektaru
|
