Václav Bárta

VÝLET NA PLANETU EROS

Zvláštní osud náhod nám dopřál vydat se (nejen v básničkách, snech a představách) na výlet za naší hvězdou EROS do galaxie TOUHA. Už ani nevím, jak se vlastně stalo, že si nás ta šťastná náhoda vybrala jako průzkumníky, jako dvoučlennou delegaci, která by po návratu zpátky na zem, měla podat hlášení o milostných aktivitách téhle zvláštní a jedinečné hvězdy. Oproti podobným expedicím, které Země obesílá většinou vědeckými týmy, tento konkurz (vypsaný cateringovou agenturou řízenou přímo z EROSu) vybral z milionů touhou po milování poblázněných, zrovna nás dva. Za sebe to chápu, ale v tvém případě..? (třeba jsi do dotazníku napsala víc zajímavých pohnutek a podrobností o svých touhách, vášních a představách, než sděluješ mně).
Ale dost úvodu do příběhu o našem putování za naší milovanou a vytouženou hvězdou.
Kabinka meziplanetárního tělesa, v níž k naší hvězdě letíme, je vybavena a uzpůsobena jak takoví meziplanetární sputničkové bývají. Prostor tak sotva pro dva kosmonauty, zařízení celkem skromné, postel (spíš lůžko) s velkou dávkou tolerance, pro jednoho. Kdyby se teď na nás někdo díval, na první pohled by mu dalo dost práce, aby poznal, kdo z nás dvou je kdo. Při pozemském pohledu na nás dva to může vypadat jako hloupost, protože kdo nás viděl na zemi, sotva by si nás spletl. Já jsem o dost větší, ale taky o dost širší. Za to, že dochází v kosmické kabině k možnému popletení, může kosmické oblečení. Skafandry, do kterých jsme oba navlečení, mají stejný rozměr (oba jsou vyplněny vzduchovým polštářem (já té výplně tolik nespotřebuju, na tebe je spotřeba mnohem větší). Ty v tom svém kosmickém oblečku trošku plaveš, mě na několika místech dře a škrtí.
Každý z nás (každý jeden z trochu jiných důvodů) jsme se těšili na chvíli, až se naše meziplanetární loď odlepí od země, a my si uděláme trošku pohodlí.
Jak zemské atmosféra řídla, bez kosmického oblečení bychom neobstáli, ale jak jsme letěli výš a výš, naskočily přístroje, které upravily kyslíkové parametry v kabince natolik, že jsme se mohli navzájem ze skafandrů osvobodit a udělat si pohodlí. V další fázi letu jsme už pokračovali v lehkém oblečení, které jsme měli pod skafandrem. Když teď řeknu, že jsme oba zůstali jen ve spodním prádle, bude to sice pravda, ale (jako to s pravdou bývá), bude to pravda relativní - pravda o dvou tvářích. Rub té pravdy patří mně. Měl jsem na sobě lehké bavlněné tričko, trenky a ponožky (v botách se do skafandru neleze, a ani bych se tam se svými šestačtyřicítkami nevešel). No, pohled určitě nic moc. Líc toho meziplanetárního striptýzu jsi představovala ty. Tvoje prádýlko (vybrané se zvláštní pečlivostí a rafinovaností pro planetu EROS) mělo opravdu hvězdné parametry. V prostém výčtu jsi neměla na sobě o moc víc než já. Jen lehkou košilku, pod ní podprsenku, podvazkový pás s punčoškami a kalhotky. Výčet by na první pohled nemusel ještě navodit tu vzrušivou atmosféru, která kabinku našeho sputniku naplnila. I když bylo v kabince kyslíku opravdu dost, nemohl jsem se z té nádhery nadechnout. Nevěděl jsem co dřív (zatím jen očima) pochválit a polaskat. Prstíky na nohou s jemně nalakovanými nehty v černých pavučinkových punčoškách - lemy punčošek uchycené do sametem potažených klipsniček podvazkového pasu - samotný karmínový pas, z půlky kryjící mramor stehýnek a obepínající bříško pod gumičkou kalhotek stejné barvy s kraječkovým okvětím, nebo batistové polštářky nádherně naducané podprsenky s nakukujícími tvářičkami do úžlabinky koziček..?
Let pokračoval klidně, a my jsme byli v kabince uprostřed kosmu sami dva. Byla jsi v tom prádýlku tak nádherná, a tak ti to slušelo, že mi nemohlo přijít na mysl nic jiného, než to, že bys byla bez toho nádherného prádýlka určitě ještě nádhernější, a slušelo by ti to určitě ještě mnohem, mnohem víc. Z té představy, jak tě pomalu svlíkám, mi bylo slastně, tak slastně, že se mi zdálo, že se pomalu začínám vznášet k nebesům. A vlastně se mi to jenom nezdálo. Opravdu, skutečně jsme se v naší kosmické loďce vznášeli vzhůru k naší vytoužené hvězdě. Bylo to nádherné. Zlehounka jsem tě přizvedl (ani jsem netušil, že mám takovou sílu), přitiskl jsem tvou vláčnou kůži na mou (tady si přívlastek odpustím) a začali jsme se líbat. Naše jazyky se potkávaly a ohledávaly, olizovaly se navzájem, a zasouvaly a vysouvaly, vím, že nám bylo krásně (mně určitě, můj lakmusový papírek pod trenkami se začal zhmotňovat, nadouvat a topořit, vysílal signály vzrušení a lepil se ti ke kalhotkám). Tisknul jsem tě k sobě tak něžně a s takovou silou, že jsem tě dokázal nadzvednout a držet dobrých pár centimetrů nad zemí (přesněji nad podlahou kabinky našeho kosmického tělesa) a olíbat ti každý kousíček těla od pupíčku až po kozičky pod podprsenkou. To byla chvíle, kdy už jsi nedokázala vzdorovat. Věděli jsme oba, co teď musí následovat. Sáhla sis rukama za záda a zapínání podprsenky osvobodila od knoflíčků. Měl jsem představu, že ještě (aspoň chvilku) necháme kozičky přikryté pod rozepnutou kozenkovou klíckou, ale stala se zvláštní věc! Podprsenka (sama od sebe) ti sklouzla z ramen (a sama od sebe!) se začala vznášet. Plachtila ti kolem hlavy a pak se přisála na strop kabinky. Chvíli jsme na ten jev koukali jako na zjevení, ale za chvíli nám to došlo. Naše loď proplula nadobro atmosférou, kde působí zemská přitažlivost, a v tom stavu se osvobozuje nejen podprsenka od koziček, ale i kozičky od podprsenky. Krásně na ten stav beztíže reagovaly i ty tvoje. Viděl jsem je už před časem (ještě zatížené zemskou přitažlivostí), držely se náramně, ale teď vyváděly nevídané věci. Nepoklesly, netrčely, vznesly se vzhůru jako dva horkovzdušné balónky. Přiznávám bez mučení, že se mi to moc líbilo. Snažil jsem se chytat a laskat jejich cumlíčky, ale jak jsem chytil jeden, hned mi druhý utekl jinam i se svými nositelkami. Ty dvě dospělé dámy pod cumlíky poskakovaly a natřásaly se a provokovaly mě hned tam a hned tady, ach božínku, to byla nádherná honička! Teprve tady, ve stavu beztíže, jsem našel původ přezdívky z tolika úhlů přetřásaného dámského poprsí. No jasně, kozičky, kozy, neposedná rozpustilá stvořeníčka, která si lítají, kde je mlsná popadne, louka - nelouka, podprsenka - nepodprsenka, chvíli se schovávají, zvědavě nakukují, a hned zas lítají po božím světě, tak dlouho než najdou to pravé místo, až najdou pasáčka, který je krásně popase.
Kozičky se vznášely, moje pusa je naháněla, jak se dalo, ty jsi zlehounka vzdychala (hlavně, když se mi povedlo pomuchlat chycenou bradavku chvíli v puse), cítil jsem, jak tvá ruka začíná pomalu ohledávat nohavičky mých trenek. V tu chvíli jsem už přemýšlel o tom, jak si tě položím na postel (v naší situaci na to trošku spartanské lůžko) a začnu tě postupně svlíkat. Rozepnu knoflíčky na podvazcích (tyhle knoflíčky zvládnu sám) pomalu ti shrnu punčošky (ale dneska tomu zas tak moc nedám, jsem už tak nažhavenej, že z kolegy málem syčí pára) a nadzvednu ti prdelku, abych z ní mohl stáhnout kalhotky... Chtěl jsem tě jemně položit na postýlku (pro jednu nádhernou nahatou holku zrovna dělanou)... ale! Nešlo to! Ne, že bys nechtěla (aspoň se to nezdálo), ale jak jsem se od tebe odlepil, a chtěl tě vzít do náruče, zapůsobil ten zpropadený stav beztíže a ty ses mi začala vznášet! Chvíli jsi poletovala kolem mě, ještě jsem na tebe dosáhnul a snažil jsem se podržet si tě za prdelku. Ale vyklouzla jsi mi. Ani za kozičky to nešlo, to by tě navíc bolelo. Ještě že jsi měla na sobě ten podvazkový pás, za ten jsem tě udržel a mohl jsem si tě přitáhnout blíž k sobě. Jestli si teď představujete, že jsem svou spolukosmonautku začal svlíkat tak, že nejdřív jsem začal rozepínat ty knoflíčky a sundávat punčošky, tak to si to představujete sice krásně, ale nereálně. Kdybych to udělal, neměl bych ji pak za co držet, a ona by mi odplachtila kdovíkam. Podvazky i s punčoškami jsme museli nechat na svém místě. Ale, zaplaťpámbů, kalhotky šly sundat, i když podvazky a punčošky šly dolů (je ta dámská spodní garderóba moc hezky vymyšlená).
Tak jsem si tě mohl za podvazky pěkně přidržet, přitisknutou tak, že jsme se mohli vznášet krásně tělo na tělo. A ještě jedna věc nám pomohla (ale to jen díky tobě, že jsi tak šikovná). Našla jsi v mých trenkách společníka, chytila sis ho krásně rukou, a držela jsi ho tak pevně, že jsem ti nemohl odletět. A můžu ti říct, že naše vzájemná přitažlivost překonávala (bez působení té zemský) tu stratosférickou nepřitažlivost mocně a nádherně, tvoje ruka ho nejen našla, ale pomohla mu vždycky najít i zpáteční cestu, pokud v tom meziplanetárním prostoru chvíli bloudil, vždycky ho našla a vrátila ho zpátky tam, kam patří. Dělala jsi to s gustem a grácií milenky hodné toho slova, a vždycky, když se vrátil zpátky do lůna sladkého bezpečí, se z tvého zpěvavého hrdélka ozvalo sametové altové Áááách! A mě to tak vzrušovalo, že jsem přibrukoval svým hlubokým, nakřáplým basem Óóóch! Ten náš milostný dvojkoncert v meziplanetárním prostoru se za chvíli blížil k finále, a na mě to přišlo divoce a neodvolatelně!!
Zapomněl jsem na ten stav beztíže, a než jsem se k tobě stačil zpátky přitisknout, kapičky z mého kapátka vykáply mimo cíle určení a vznášely se kolem nás jako bílí, mrňaví andělíčci lásky.
Snažila ses je zachytit rukou a pusou, ale nešlo to. Byly jako pápěří, tály ti mezi prsy a rozplývaly se pod tvým dechem.
A v tom se to stalo!
Náš vesmírný koráb se otřásl nárazem a my jsme se od stropu zřítili k podlaze. Naštěstí ty jsi dopadla zrovna na tu "nepomilovanou" postýlku a já rovnýma nohama kousek od tebe. Chvíli jsme nevěděli, která bije, ale brzy jsme poznali, na čem jsme. Dveře od naší kabinky se samy otevřely, do otevřeného průzoru pronikla nádherná vůně a hned s ní nebeská muzika. Přistáli jsme na naší vytoužené planetě EROS!
A byla ta naše vytoužená hvězda hned na první pohled krásná a přívětivá. Hvězdný ráj to napohled. Bylo léto, na stromech zrály (a některé už dozrály) pomeranče, stáli jsme na břehu tyrkysového jezera s termální vodou, kolem poletovaly vážky a milovaly se za letu, medonosná včelka ti usedla na prdelku (byla jsi přece skoro nahatá, měla jsi jen ten podvazkový pas a punčošky), ale nepoštípala tě, jen tě hezky pošimrala a pak se zvedla, sedla ti na ušní lalůček a něco ti pošeptala. Ty ses usmála, pokývala jsi hlavou a tleskla! Do půvabné krajiny hvězdy EROS, do našeho hvězdného ráje se snesla z nebe, z galaxie TOUHA, krásně nastlaná postel s nebesy. Naši vzdušní andělíčci, rozptýlení po kabince naší lodi, vyletěli ven jako ptáčci z hnízda, vzali se za ruce, zlehka nám ještě načechrali peřinu a šibalským úsměvem se vzdálili za obzor. Byly jsme v té nádherné krajině sami. Docela sami, jen my dva se svou touhou, pozemští nebeští poutníci na planetě EROS.

Ostatní tvorba Václava Bárty publikovaná v Divokém víně:
DV 88/2017: Jitrocel, Mateřídouška a další
DV 87/2017: Tři texty z programu Zelený strom
DV 86/2016: Listy z herbáře
DV 85/2016: Zvířata v ZOO
DV 82/2016: SPORTY, SPORTOVÁNÍ A SPORTOVCI
DV 81/2016: Nepokořená, Ó můj Bože a další
DV 79/2015: Obličej, Spánky a další
DV 78/2015: Básničky na tělo
DV 77/2015: Žemličky se sekaninou a další
DV 76/2015: BÁSNIČKY NA HOVNO anebo NAHOVNO?
DV 75/2015: Zmrzlina z malin a další
DV 74/2014: Pečený ouhoř a další
DV 73/2014: S Divokým vínem na věčné časy a další
DV 72/2014: Recepty Magdalény Dobromily Rettigové
DV 71/2014: Recepty Magdaleny Dobromily Rettigové okořeněné gastronomickomilostnými sonety Vaška Bárty
DV 70/2014: Jablkové koblížky, Černá zvěřina a další
DV 69/2014: Svíčková pečeně s omáčkou a další
DV 68/2013: Růžena, Žaneta a další
DV 67/2013: ***
DV 66/2013: Teda kačenko, ty mě přivádíš na myšleky! Představa je to sice trošku nereálná, ale úžasná a vzrušuje mě náramně. Doufám že oceníš, že je nabitá něžnou poezií. a další
DV 65/2013: Tak z toho nočního čekání povstala nová básnička a další
DV 64/2013: ***
DV 62/2012: Ó jak těžké múzy lidstvo zkusit musí! a další
DV 60/2012: Otec Václav Bárta píše texty svému synovi Noidovi a ten je ilustruje
DV 55/2011: To je ale blbá básnička,... a další
DV 54/2011: Budu ti říkat Kateřino, Paměti vrby
DV 52/2011: Reminiscence na popravu a další
DV 51/2011: Moták o motání a další
DV 50/2010: Básnička v rokokové náladě a další
DV 48/2010: Kozí válka
DV 47/2010: Jak jsem byl tenkrát u moře v Bulharsku a další
DV 25/2006: Jak se chodí za holkama
DV 2/2003: Poem