Marta Ehlová

ADVOKÁT DOKTOR ALOIS R A Š Í N

Velký muž Října 1918, významná a snad nejvýraznější osobnost mezi ostatními představiteli Národního výboru, který vyhlásil 28. října 1918 československou samostatnost. Autor prvního základního zákona československého státu, který napsal v noci z 27. na 28. října 1918. Zákona, jehož podstata, jak sám ve svých Pamětech píše, spočívala v tom, že všechny zákony a nařízení platí dále, a že vládní formu samostatného státu ustanoví Národní shromáždění. ,,Základním tímto zákonem," píše sám autor, ,,mělo býti i zamezeno, aby nenastal bezprávní stav, aby se celá státní správa nezastavila a aby se 29. října pracovalo dále jako by revoluce vůbec nebylo. Toho bylo skvěle dosaženo, a vzbudilo obdiv u cizinců nad vyspělostí našeho národa."
JUDr. Alois Rašín, jako představitel československé svrchovanosti, je však doktorem Rašínem stojícím již na vrcholu své životní dráhy. Tomuto zenitu předcházel život bohatý na osudové zvraty.
Kdo tedy byl JUDr. Alois Rašín, svými přáteli nazýván srbsky Věkoslav - Věko, než stanul na samém vrcholu svého života?
Člověkem, kterého již sama příroda vybavila kvalitními osobními vlastnostmi, jimiž nebojácně prosazoval své politické nadání a skutečné vlastenectví. Mužem nesmírně schopným, čestným a energickým, odborně erudovaným, nepokořeným vězněním ani rozsudkem smrti.
Mužem, kterému byl podzimní měsíc říjen zřejmě celoživotně osudovým...
JUDr. Alois Rašín, narozen 18. října 1867 v Nechanicích, se od mládí zajímal o politiku a do politického života se zapojil jako aktivní mladočeský politik. V období před 1. světovou válkou byl jedním z nejvýznamnějších politiků mladočeské strany. Roku 1893 patřil jako mladý advokátní koncipient k hlavním představitelům radikálního pokrokového hnutí studentstva a mládeže. Za své aktivní veřejné vystoupení proti vládě a císaři byl zatčen a v soudním procesu, známém jako proces s Omladinou (78 obžalovaných), odsouzen na 2 roky těžkého žaláře.
,,5. října 1893 večer zavolala mne bytná, že na chodbě nějaký pán přeje si se mnou mluvit. Vyšel jsem. Ve stinném koutku stál někdo, ruce na obličeji, a když jsem se k němu přiblížil, zamumlal změněným hlasem: Zítra policejní prohlídka, budete zatčen. Sbohem."
,,15. února 1894. Dnes byl zahájen náš proces. Přelíčení bylo prohlášeno za tajné. Ohradili jsme se. Žaloba o mně povídá: JUDr. Alois Rašín, 25letý, svobodný, z Nechanic, advokátní koncipient, bytem na Vinohradech... označen náčelníkem strany omladinové, intelektuálním původcem veškeré činnosti ,,Omladiny" a zejména také všech projevů jí pořádaných. Tito inteligentní živlové se bezprostřednímu účastenství ve výstřednostech pouličních vyhýbali a dělnické živly podstrkovali, nicméně však nesou za ně zodpovědnost.“
Dr. Rašín sbíral také peníze pro zatčené členy ,,Omladiny"a sháněl vývody v její prospěch.
,,22. ledna: Osmý den přelíčení. Mluvil jsem proti žalobě souvislou řečí: Žaloba tvrdí, že jsem členem tajného spolku. Já však žádný tajný spolek neznám, obzvláště ne tajný spolek ,,Omladina", nikdy jsem v tajném spolku nebyl a nikdy jsem o něm neslyšel. Také existence tajného spolku v žalobě není dokázána. Já vlastně ani nevím, jakou hodnost v tajném spolku mám. Mrva říká, že v tom tajném spolku byly ,,prsty", ,,palce", ,,diktátor". Ale mne nejmenuje ani ,,prstem" ani ,,palcem", já nejsem ani diktátor, já nejsem nic. Proto mě pan státní zástupce přidělil zvláštní hodnost a nazval mne ,,návodcem" této tajné společnosti, a aby to bylo lehčí, bylo řečeno, že jsem intelektuálním původcem těchto demonstrací. Ale to by mohl říci každý. Tady musí býti dokázáno, kde jsem k nějaké demonstraci sváděl, kde jsem pro ni agitoval. Zde musí být faktum, ne domněnka. To si snad mohl někdo myslit, ale positivní věci neříkal ani Mrva, ani nikdo jiný... Z toho je viděti, že žaloba ani neví, jakou tato tajná společnost měla organisaci, a přece tuto tajnou společnost žaluje."
,,20. února: Před soudní budovou spousta lidí a policie. V soudní síni policajti s nasazenými bodáky. Jakmile předseda řekl, že Holzbach uznán vinným, všichni jsme odešli. Dostal jsem dva roky těžkého žaláře pro zločin tajného spolčování. Žalář zostřen čtvrtletně postem. Přitěžující okolnosti: intelektuelní návodství a několikeronásobná kvalifikace zločinu. Polehčující okolnost: zachovalost a dlouhá vazba."
Tolik vlastní slova JUDr. Rašína. Pro úplnost je nutné ještě doplnit, že trest nastoupil ve věznici na Borech u Plzně. V listopadu 1895 dostali všichni odsouzení milost. Doktor Rašín ji odepřel přijmout a trestnici opustil teprve poté, kdy mu hrozilo násilné vyvedení.
Podílel se na vypracování národohospodářského programu mladočeské strany a v rámci aktivní mladočeské politiky působil i jako skvělý žurnalista. V Národních listech řídil spolu s Jaroslavem Preissem národohospodářskou rubriku.
JUDr. Alois Rašín byl ovšem i úspěšným pražským advokátem. V Praze si založil vlastní advokátní kancelář a advokátní praxi zahájil počátkem tohoto století. I tuto profesi zvládal s vynikajícím přehledem a odborností, která byla ostatně pro tohoto talentovaného muže ocelové vůle charakteristická.
6. 10. 1891 byl promován doktorem práv, později ještě dvakrát, neboť vždy, když byl odsouzen, ztratil i svou akademickou hodnost.
Doktora Rašína, jako vskutku nekompromisního a neúnavného účastníka protihabsburského domácího odboje, velmi uznával T. G. Masaryk. Jeho práci oceňoval jako ,,výbornou" a ,,neúmornou".
Odsouzení dr. Rašína a dr. Kramáře za protihabsburský odboj hodnotí T. G. Masaryk i jako výrazný podíl na našem osvobození.
,,Dále přispěli k osvobození všichni ti nevojenští občané, kteří vojenským terorem rakouským byli doma trestáni na hrdle, kteří byli na trest odsuzováni (Dr. Rašín a dr. Kramář) a žalářováni, zbaveni majetku a všelijak trápeni (T. G. M. Světová revoluce, str. 448).
3. června 1916 byl vynesen rozsudek:
,,Ve jménu J. Veličenstva císaře!
C. k. zeměbranecký divisijní soud jakožto rozhodující soud ve Vídni uznal za právo po provedeném hlavním líčení od 6. prosince 1915 do 3. června 1916, obžalovaných
1. dr. Karla Kramáře,
2. dr. Aloise Rašína,
3. Vincence Červinky,
4. Josefa Zamazala,
o obžalobě pro zločin velezrady jako původce a návodčího a strůjce dle §§ 58 c, 59 b tr. z. a proti válečné moci státu dle § 327 voj. tr. z. ad 2. pro zločin velezrady jako vzdáleného účastníka na odsouzení a potrestání ve směru podané písemné žaloby:
2. dr. Alois Rašín, narozený 18. října 1867 v Nechanicích, tamtéž příslušný, římsko-katol., ženatý, říšský poslanec, a advokát v Praze, t. č. ve vyšetřovací vazbě u zdejšího soudu... a odsuzují se... ad 2. dle §§ 328 lit. b 96 a 100 voj. tr. z. k trestu
smrti provazem. Dle § 45 c voj. tr. z. se nalézá ztráta akademické hodnosti doktora práv u Dra. Karla Kramáře a Dra. Aloise Rašína. Dle 308 předposlední odstavec voj. tr. s. ř. stanoví se pořadí provedení trestu takto:
1. Vincenc Červinka,
2. Josef Zamazal,
3. Dr. Alois Rašín,
4. Dr. Karel Kramář."
K dokreslení celého soudního procesu patří jistě i poznámka dr. Rašína ze dne 11. června 1916:
,, Měl jsem mnoho práce, ježto jsem četl rozsudek a chtěl jsem pomoci dru. Körnerovi (obhájci), který má býti v 8 dnech hotov s provedením zmateční stížnosti na rozsudek o 634 stranách drobného tisku ve formátu půlarchovém, který v té době nelze ani přečíst.
Jsem zdráv a nejlepších nadějí, že se vrátí lepší časy a že se nedožiju zklamání ani u přátel ani u nepřátel."
Trest smrti, změněný po smrti císaře Františka Josefa I. novým císařem Karelm II. v lednu 1917 na žalář, Dr. Rašína nezlomil. Plně se věnoval přípravě ústavy i hospodářského a zejména finančního uspořádání budoucího českého státu, v jehož existenci věřil.
V den převratu 28. října 1918 byl dr. Alois Rašín členem předsednictva Národního výboru. Podává zprávu o převratu v ,,Ročence" Národního shromáždění československého.
V první Kramářově vládě byl jmenován ministrem financí a jeho rozhodnutí vzít na sebe tento, snad nejodpovědnější úkol, bylo rozhodnutím šťastným a prospěšným pro československou republiku. Všechny své schopnosti a energii zaměřil na překonání poválečného chaosu ve sféře financí a peněžnictví. Jeho úsilí dosáhlo již v březnu 1919 úspěch. Podařilo se mu osamostatnit československou měnu a tím dal základy k realizaci vlastní měnové politiky. Ruku v ruce se stabilizací měny se zaměřil i na nastolení pořádku ve veřejných financích. V tomto nelehkém boji vystupoval nekompromisně a čestně, se smyslem pro šetrnost a pracovitost.
V druhé, Švehlově vládě, kam byl dne 8. října 1922 znovu povolán do funkce ministra financí, navázal na své dřívější zásady a cíle. Silou své osobní autority se postavil proti zneužívání výhod a neutuchajícím požadavkům na ,,uznání zásluh" a na ,,odměny za zásluhy". Prosazoval úspornou rozpočtovou politiku státu. Získal si tím řadu nepřátel, ale nedal se. Krátce před atentátem v prosinci 1922 v jednom ze svých posledních projevů veřejně adresoval svá slova všem, kteří od státu žádali stále víc a víc: ,,Bojovali jsme za tebe, zaplať! Zaplať hotově, zaplať výhodami, privilegii ve svobodné, rovnoprávné demokratické republice!"
Neodpustil si však ani svůj oblíbený výrok, že za práce pro národ se neplatí. 5. ledna 1923, když vycházel z domu v Žitné ulici v Praze, kde bydlel, byl zezadu smrtelně postřelen devatenáctiletým mladíkem, hlásícím se k anarchokomunismu.
I se smrtelným zraněním bojoval dr. Alois Rašín tvrdě o svůj život. Tentokrát však neměl šanci, příroda, v podobě smrti, jeho život ukončila dne 18. února 1923.

Ostatní tvorba Marty Ehlové publikovaná v Divokém víně:
DV 88/2017: Dorota Míčanová a 28. pluk
DV 87/2017: Nekorunovaný český král Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna
DV 86/2016: V I V A T dědička Země české
DV 85/2016: Jan z Jesenice
DV 84/2016: Osudový glejt
DV 83/2016: Studium generale
DV 72/2014: Můj přítel Karel Svolinský