Alena Vávrová

Autor ilustrací Jan Gabler

ZIMA

Slunce už zvedlo bradu
a pohrdavým zrakem shlédlo dolů
Vyhodilo svá chladná ústa nahoru
Do podkovy
čímž mi připomnělo grimasu
Václava Klause

Dolů začaly padat saze
Slunce mělo ruce
s dlouhými prsty
svázané za zády
Nemohlo vůbec nic dělat

Bolest křičela
zkoucnými ústy
Padaly od nich
úplně černé špinavé
kousky ledu

ÁRIE V DIVADLE KÁMEN

Barry Webb zpívá
u sochy svatého
v Mých a Františkových

Nepomuk slzí
Slatinka pláče
kol pat jeho jede

odvahu letět
jako jeho píseň nikdy nenajde

A přec se písní
ticho prolomilo
hlasitý tlukot srdce

kamenného
V našich živých
rozeznělo

Nepřestane se chvět
Píseň v pražských
zdech v Kameni

21. SRPEN 1968 ÚZKO

úzko svíralo ústa
do štěrbiny rudé tmy
a my
se držely za ruce
Věřit jsme Nechtěly…

„Okupace…?!

Němci…!?

Jsou tady…?“

“Ne…Rusové…!“

V KRMELCI NOCI

Z propastných hlubin vytahují bonbóny
jiskřivé imaginace
Kladou je přímo do
otevřených úst
hubených dívek

Ony časem ztloustnou
Stanou se slavnými
uznávanými básnířkami
a ještě k tomu začnou malovat
Vymalují celé shluky básní

Pojďme

V krmelci noci budeme se krmit
Hraje tu kapela Alter Idem

Amicus est Tamquam Alter Idem
Člověk není živ pouze jídlem…

DNES V PARKU

Dnes v parku nad ránem

sešel se bezruký pianista
s modrým piánem
Nohama tváří hrál
Bokem i břichem

Hlavou i čelem
Hrál celým tělem
protože Musel
Rukama svý duše
do tý mojí hmát…

CO BY TOMU ŘEKLY KOČKY…

No co…
Natáhly by se přes
růžovej koberec
do té nejužší louče
slunečního paprsku
a užívaly by si
užívaly by si
dokud jsou
dokud ještě jsou
na světě

NERVY V KÝBLU

už mám zase nervy v kýblu
a hulím čtyřicet denně
zatraceně

virtuální spermie
to mě zabije
virtuální spermie
to mě zadusí

pojď já sáhnu si
kroutím hlavou
slyším z Náměště nad Oslavou:

svou duši svlíkni
virtuální holko
budu tě mazlit
uděláme horko

Svou duši svlíkni
občas mi twikni
Twikej mi

virtuální spermie
to mě zabi
to mě zabi
je

BLAŽENOST

Úspěch přichází zvenku
Blaženost je uvnitř

Jsem Blažená
ve své Červenočerné
jeskyni

Tykám si
s Césarem Manriquem
a zpěvem vábím
bílé jeleny

DNESKA NE!

Máte to marný
Dneska Ne!
Nečekejte
Ani
Jednu
Báseň
Nic nenapíšu
Máte to
Marný
Marný
Marný

Dnes Pes
jsem na vás
a zaběhnu se
pod malej
křivej
Jinan

a tam se koukat budu
do oblohy plný
deště
nebo Ne – půjdu …
Jinam
když už jsem vám
to tajný místo
vykecala

TAK NEVÍM…

Až kruhy uzavřou se
zase nebudem
jak nebyli jsme
před tím
A bylo štěstím
zazářit chvíli
jak mžitky nad tůní
právě teď a tady
Uzavírají se kruhy

Vrůst tak do země
a stát se plavuní
pro novou báseň
Být malým jádrem
z vánoční hvězdy
pro jabloňové příští
sady

MODLITBIČKA / PŘÍMLUVNÁ

Bože dej by nebyla
Krvavá orchidej
Poslední co bude
Rukou trhu
U t r ž e n o
Němým
Větrem
Vlát

KAM PODĚLY SE

KAM SE PODĚLY
moje krásný nohy
Dlouhý
co psávaly Ty
nejkrásnější verše
do oblohy

kam zmizelo
tetování lýtek
krásným Italem
kde je ta nejkrásnější
sexy kerka
kam se poděly
já vím
neděle už byla
a teď je pondělí
jednou půjdu hledat

to svý tathoo
tam kam bílý svatý
andělé
odnesli mámu mou
i tátu

JAKO TA MASOŽRAVÁ

I když už dávno
nejsou malí
ze svých nosů
javorové nosánky
nesundaly

A ještě dnes
chtěly by je
Některým
nasazovat

Oni však začnou
střelhbitě
šnuptychl z kapsy
vytahovat
a hned troubí jako
na lesy…

Zatímco věčné děti
se objímají s nebesy
Věční starci
jen počítají a počítají

Jejich srdeční sval
jako ta rostlina
masožravá

smršťuje se
a saje vůni
plných tobolek

PRO RADOST

Dnes ještě pro radost
básníci a zamilovaní
přecházejí Most
sv. Kainara

Odtud Tam a Odsud Sem
Nejkrásnější píseň Je
ta prastará

SVĚTLO COHENOVÝCH PÍSNÍ

Světlo nostalgie / Cohenových písní
na můj stůl právě / rozlilo se
a já ho míchám / s červeným vínem
mazlím se / s mužným hlasem
Zmámena / fascinována:
nejdéle zůstává nám
a nemění se hlas
někdy se mi stává
mluvím telefonem
se svojí první láskou
a mám tak silný pocit
že to bylo včera / plaché / ještě zelené
pohledy / dotyky / malíčkové / pusy
jsem znovu a znovu očarována / hlasem
ačkoliv dobře vím / co jich přibylo / vrásek a kil
a nad mým stolem visí čtvery / hodiny /
a na mým krku několik/ nerozepnutelných
Venušiných náhrdelníků
tak titěrné mají zapínání !

SAMOTA

… a je tak Sám
že Sám na sebe
někdy zavolá

Dokonce jde
před svůj práh
a na sebe Sám
zazvoní
aby šel ven …

CHRO CHRO CHRO

Velikej
Zelenej
Chrchlanec
Rána / Rána
Rovnou mezi voči
Nečekaná

Jo Jo
Když se mezi plívy mícháš
prasata
tě sežerou

Chrou chrou chrou
Uprostřed koryta ležíš
Chru chru chru Chrupají
kostislov
křupají
ty ale stále ještě Zarputile
nevíš…

Ostatní tvorba Alenky Vávrové publikovaná v Divokém víně:
DV 75/2015: Vyštěkla do tmy
DV 72/2014: Opona nahoru! a další
DV 71/2014: Guerilla aneb o mrtvých a další
DV 69/2014: P.F. 2014
DV 68/2013: L Á S K O ! a další
DV 67/2013: Naděje a další
DV 65/2013: Báseň která stále začíná a další
DV 63/2013: Zvonkohra pro divoký a další
DV 62/2012: Červený hadr vášně a další
DV 59/2012: Lakonika, Nečtěte tu báseň!!!
DV 58/2012: Z pivního baru tučňák už turci ořezávají kebab
DV 56/2011: Jiný kafe!, Nejkrásnější báseň a další
DV 55/2011: To bude tím větrem a další
DV 54/2011: Kočičí zlato, Tak kočky odplácejí, Alla rotonda
DV 53/2011: Tak to zase roztáčíme
DV 52/2011: Dvanáctá, Z mého snu ošklivého a další
DV 51/2011: Volání vánočního kocoura
DV 49/2010: Hledám
DV 48/2010: ***
DV 46/2010: Jsem tady jenom na skok a další
DV 42/2009: Kdy jako to bouchna a další
DV 34/2008: P.F.2OO8, Vzduch, Až