na další stranu
Alenka Vávrová
BÁSEŇ KTERÁ STÁLE ZAČÍNÁ
není není není
žádná mez
ve světle Věčným
hned vedle Františkánů
dává brouká zpívá
Paštika svůj
jazz
ze svaté Kláry v černém
vycházející varhaníci
minulí budoucí i současníci
podávají mu ruce
pod zrůžovělým
chebským nebem
jeden z nich Petr Eben
obejme dívku
s dlouhýma hubenýma nohama
vášnivě prudce Až
v kostech zapraštělo
jako ze starodávných varhan
dívka ta pocítila
na své kůži
bolavá
bříška prstů Johanna
Sebastiana Bacha
u zdi staré sýpky stojí udiven
Ebenův brácha
čte
kočce podvečera z oka
kolik je právě hodin
v modrém podvečeru
Dívku v červených šatech
s kaštanovými vlasy
Hudba pevně objímá
a je to báseň
která nikdy nekončí
jen začíná
KUS BÁSNĚ Z OBRAZU
Do svých obrazů
komponoval básník
Horymír Zelenka z Dubí
své insitní verše
I ty moje jednoho dne
byly vyznamenané:
"Mé přesýpací hodiny
plny jsou trnů
růží šípkových"
Taková Radost
Být
Spolu
v jediném obrazu
V obrazu Až
za hrob…
N A P O S L E D Y
Ještě naposledy Obejmi mě
Bílé zuby rána Už
zablýskly se v zimní tmě
V černé noci
Černé milování
Z černé luny léta ulítlé…
NA VÍKO
Na víko
finální básně
padá
padá
ze živých
hrstí
hlína
naposled
Tak tomu náhoda chtěla, že zdravím dnes ještě jednou, studeně, prvomájově 2013, zdravím Tebe, drahocenný Lu, a všechny pijáky Vína tvého, divokého! A snívá se mi o teple…
alís
|
