na další stranu
Alenka Vávrová
L Á S K O !
I.
Za noci bezesné
Lásko
Zas myslím na tebe
a léto se Tak krátí
Chybíš mi Do listů
z javorů chtěl bych
tě oblékati
Jazýčkem touhy
slízat smět Celé
tvoje tělo
až na duši někde Dole
Pod rámem
nádherně lesklým
jako to Nejhlubší
Koncertní
violoncello
Nad ránem
chci tě nahou
do své vlastní náruče
oblékat
Hořím tmou
Této dloužící se noci
Plameny Divoké Nenasytné
kéž nás oba
vejpůl rozetnou
V té hudbě budeme se
divoce i něžně Zpátky
S c e l o v a t
V jedno tělo
V jednu duši
Lásko !
Chybíš mi . . .
L Á S K O !
II.
Tam i zpět
V podzimní noci
Babího léta
Znachověla Bělounká
mortadela
mého těla
To způsobily
ty tvé polibky
že jsem se tolik rděla
A bylo mi znovu
šestnáct a šestnáct
šestnáct let
A vůbec nic ještě
jsem nevěděla
a když se mé
srdce dalo v let
já nohama brzdit
jsem chtěla
a netušila svoji vlohu
opřít své paty
o oblohu
Nebeskou klenbu
jimi podpírat
aby se na tebe nezřítila
tam a zpět a zpět a
Tam! Ano! Tam !
A zpět...
Lásko
L Á S K O !
III.
Voda na tvůj čaj
Tvůj tajnosnubný
pohled
Tvé sopky
Tvůj dech
Tvé tajné tetování
léta na zádech
Tvá láva
tvé všechno o něž
Nelze na rovině noci
zakopávat
I dech se musí
zastavit
Tvá past kde i Pták
se mění ve zloděje a chce
se mu a chce se mu. . .
svým sladkým zpěvem Sám
sebe mást...Ó... Ano ...!
Krást Krásné Zářijové...
A hladové. . .
Medová past postele
dokořán svou hubu
otevřela
a třikráte již vřela
a třikráte již vřela
voda na tvůj čaj
L Á S K O !
IV.
...a byla to vodka
na tvůj mlýn
Kobylu rána
svalili jsme do peřin
a ranní esemeska
proměnila se v Pegase
V toho mezka co ze slov
poskládal svůj stín
a mně se tolik chtělo
s tebou tancovat
Jsi kouzlo co mysl mou točí
jsi sladkého vozu kočí
co noc co noc Kosí
perleťovou kosou
bosou Lunu a Dávno
si už vočíh‘ i pampe
pampelunu
Jsi ten co Utahuje
kolem krku
předposlední strunu
kytary
a ve sluneční rukavici
nosí
stále překvapenou ruku
/...až si to po tobě přečtu
Strnu !
a z trnu Šípkového Stočím
Prastarý džbán
Svítání
Růžového
Vína
Ne!
Nebudu jiná
Lásko má ... /
L Á S K O !
V.
Černá labuť
se nám pomalinku
otevřela
Náš vůz jel krokem
neboť jsme se báli
srážky s divočákem
L Á S K O !
VI.
Pak vkládáš své mrtvé
do šuplíků
a tajně se chodíš dívat
Rostou-li ještě Posmrtné
ledové květy
Otíráš Důkladně
své velké Paliativní ruce
o kotě noci
které slastně vrní
A potom Mě Mě Mě
Zachraňuješ
z horské stěny
Srny zdola na mě upírají
velké hnědé Tajuplné
Oči
L á s k o !
L Á S K O !
VII.
Život je velikej zázrak
Jdu zítra polykat
kameru
a doktor se mi bude
procházet
po žaludku
a já se budu na to dívat
Můj ty smutku
Tak nemožné Stane se Skutkem
Vskutku
Ve skrytu duše budu Doufat
že mi brýle neupadnou
a že také já uvidím Kus
toho svého slavného filmu
ze žaludku
Lásko!
A když tam nebudeš...
I když tam nebudeš
Stůj při mně!
Lásko!
ROADKILL
/ Báseň pro Helene /
R O A D K I L L
Věřím ti
každé písmeno
a je mi vcelku jedno
kdo vyškrábal ten pergamen
Miluju ty co pod peřinou svítívají
baterkami na písmena znovuobjevená
/Nechť zhynou Všichni
co objevili naše pravdy
před námi a díky těm
co dosáhli
na hvězdy
a nechali je tam.../
Hustý! Hu! Hu! Hustý Mluvím-li chvíli
ústy svého druhorozeného
Mluvím-li chvíli tvými ústy
Holčičko moje
Rooad Kill Heleno
Viel Viel a všeho Viel Ich habe
Ich habe Viel Gänsehaut
Do plné vany krve narodili jsme se
Vše se vším souvisí Isoly naše První mnutí
i poslední Vši zapomenutí
Našimi kamiony na dálnici poražená
laň
Zaplať daň Dítě moje
Road kill
Roud kills
Zaplať !!! Daň !
A je to naše společná cesta
a kdo za to může. . .
Černá rozvíjející se Růže GloGloBalizace?
Bagatelizace lásky?
Vlásky dohola ostříhané?
Člověk bez paměti Kolo
Kolektivní neviny kolo
Kolo Kolo Mlýnský...?
Road Kill a Road Kill
Přes propasti času
tak Rozumím tobě
Holčičko moje Road Kill
Hele! No!
Heleyes...
Věřím tobě
Lámána v Kole
Poezie světa
HeleYes
Heleno
To beru
Krásnooká Ty
Helenečko
Tak to tedy beru
tady a teď
Ich bin Deine
Mutti
No! No! No!
Yes !
OD TAJNÉHO CTITELE
„Je konec léta
Do Egypta už se nelétá
Mimogalaktické výlety však
se na mou duši Neruší!
Chtěl bych v dorůstající Luně
části rukopisu poslední knihy
čísti v očích tvých...“
Mnou otřásá sardonický smích
(To spíš sama lama přijede k nám
na saních)
Žádné milostné pletky hrátky pasti
nemohu si dovolit Šetřím síly
Má báseń se tulí do podzimního pláště
Rým slovenský očekává
Prídú ľadové dážde
Nebojím se hoboje
V 6. symfonii od Beethovena Mám srdce
hlavu ruce i nohy Oboje
Tajný mi posílá další esemesku:
„Nevíte Kudy kam...? Pak je tu naše
Cestovka Avion Violetka Do Nikam...“
To znám To znám „Všechny bolístky
ti pofoukám...“
To potřebuju! Nutně! Pofoukat
slinivku tlusté i tenké střevo hrtan i hltan
všechny zuby děravé A zatím tady
žehlím modré a bílé puntíky Právě
žehlička padá na koberec
objíždím s ní
obrys svého
ještě živého
těla a
šetřím své síly pro smrt
Můj tajný ctiteli
Neb tak blizoučko
Lásky je
|
