na další stranu
Karel Vodička
DIFERENCE
Jako rychlým řezem pilky,
mlsné mušky octomilky
vznášely se nad vínem.
Skotačily, jen si hrály,
kysele se lidstvu smály,
že se tráví sarinem
a že člověk s každým ránem
vstává v bludu, že je pánem,
vůdčí rasou přírody!
Není! - Jakož nikdy nebyl,
ač by se rád za to pobil
před publikem hospody.
Další kalich, Ego vzrůstá,
člověk zná pak velmi zhusta
celou světa podstatu!
A hle! - přec jej cosi cizí
uvádí do krušných vizí,
že už není návratu...
"Pozdě jest!": dí muška malá,
jako by snad předvídala
trpký konec dočista.
Vždyť se s lidstvem dál žít nedá –
kam pohlédneš: samá běda.
Nechť proběhne očista!
(11. 10. 2013 Praha)
|
