literární časopis založený v roce 1964

Karel Vodička

Mamince

Když teskné tóny v srdci hrají
a nejvíce se cítím sám,
mé myšlenky se ubírají
k té nejctnostnější ze všech dam.

Jak jasný maják v bouři vede
mou loď pod nebem z olova
skrz rozbouřené vlny šedé
zpět do bezpečí domova.

Ač toulám se vždy dnem i nocí,
jak tažní ptáci sem a tam,
jsem přitahován její mocí
tak silně, zato bez zábran.

Již dnes se těším na tu chvíli,
až křídla má mi ochabnou
a po poslední vzdušné míli
do prachu cesty upadnou.

Pak navrátím se v náruč její
a na truc slávě padlých hvězd
mé modle, plné beznadějí,
pět ódy budu na počest .

(4. 11. 2006 Praha)