na další stranu
Karel Vodička
(Domitius Nero)
Panenka
Za časů nejsladších vídávám panenku,
jen křehkých třináct let zdobí jí tělo.
Když jednou kráčela ve slunci po venku,
mé srdce najednou stokrát ji chtělo.
Chorobný básníku plný zlých něžností,
hříšná je láska tvá planoucí pro ni.
Čarovný pohled má, není to ke zlosti?
A pleť tak bělostná překrásně voní!
Hloupoučké děvčátko krásnější bohyně,
snadno si dušičku zaprodá peklu.
Hladově hltá lži v milostné vidině,
navždy se vzdalujíc božskému světlu.
Za nocí horečných drásám ji v objetí,
cudnost když pozbývá v omamném víně.
Bez temných výčitek, navěky prokleti
radost svou hledáme v probodlém klíně.
|
