na další stranu
Petr Prokůpek
Upadl jsem s Joycem do trávy
ležel jsem a koukal
na žlutý bobule na keři
vedle nás
„koukni na ty svině!“
křičel James „štrádujou
si to po mý knize!“
přes knihu lezlo pár brouků
„je obalená“ upozornil jsem ho
„jo snad to neposerou,
mohlo by se to prožrat
na mou knihu“ odpověděl
tihle chlápci o něčem psali
pomyslel jsem si
neměli počítačový hry
měli rádi kuře s rýží
a těstoviny jako já?
„zkurvená rosa! zkurvená rosa!“ opakoval
„co to do tebe vjelo?“
„stojí mi na padesáté šesté
a sto třicáté osmé!“
„na to nikdy nikdo nepřišel?“
„bodeť četls to?
u kolikátý stránky bys řekl
že jsem žral bramboru?
u kolikátý začala jedna
z dalších válek?“
počítal jsem války
počaté za jeho života
„u kolikátý jsem si jen tak
pro nic za nic přetahoval předkožku?“
„to nevím?“
prohlížel jsem si
Duchampův obrázek na přebalu
jako zjevení
„přestaň civět na ty bubny
a pomoz mi vstát
ať odsud vypadnem!“
pomohl jsem mu vstát
a odešli jsme
Houska s máslem
víš kolik sneseš
blít na starodávné
obrazy není řešení
nemůžeš tomu říkat
expedice a myslet si
že psi kteří tě potkali
cestou do vesnice z tebe
cítili ďábla vlastně
jsi byl dobrý než jsi
poznal tu kadeřnici
z Telče ona tě nepodvádí
s tim pidižvíkem
z vesmírné lodi
ale s tebou když se
vracíš v tomhle stavu
domů a ráno si marně
vzpomínáš čí je ta
malá holčička u tvé
postele ten malý
chlapeček schovaný
pod skříní a ta stará
žena s cigaretou u okna
dojdi se na balkon
vydýchat zavři oči
a skoč máš-li kam
Zámecký hotel
na dvorku
Třešťskýho zámku
běhá párek koz
na recepci holka
co umí pět jazyků
a neusměje se za nic
na světě
závodní delegace
pozůstalých po Robertu
Boschovi trhá čerstvou
trávu pro milá zvířátka
čekáme s recepční
jestli to někoho trkne
k jedný hodině většina
Němců odpadá a česká
část zájezdu obléká
rytířskou zbroj z předsálí
teď jsou z nich hrdinové
myslíme si
objevuji u recepční
šestý jazyk
|
