Petr Prokůpek

Kurva že vím co je přesčas ...

KŮŽE

motal jsem se
tam nahoře v Anchorage
všude byly nápisy Chester Creek
zdálo se že Chesterovi patří svět
ale já byl rozhodnutej utýct
běžel jsem po šestnáctý avenue
na patnáctou až na shellku
kde jsem si koupil bagetu
bonbóny a Královnu Annu
a sednul si s tím vším k dálnici
pozoroval auta
a sem tam i letadlo stoupající
z nedalekého Merrill Field
občas se mi chtělo skočit
pod náklaďák mířící na sever
a občas jít někoho stopnout
tam dolu k fjordu

ale

čekalo se ode mě něco
docela jinýho čekalo se ode mě
že neudělám nic
seděl jsem ve sněhu a bylo mi
horko viděl jsem něco jako
polární záři i když si dodnes
nejsem jistý co to vlastně bylo
viděl jsem nějakou vysokou
kousek od křižovatky
a netrpělivě vyhlížel jestli
neskočí do cesty pickupu
plného prodavačů z fordu
a když už se ode mě
nečekalo vůbec nic
rozeběhl jsem se
přeskočil svodidla a skočil
pod dvacetitunovou cisternu

příští rok se na Aljašku vrátím
a dokončím to

DĚLNICE

přišla k nám dělat holka
bývalá fotomodelka která
si myslela že to někam dotáhne
a dotáhla to na měření vaček a pístů
jenže pořád dělá pictorialy
a nosí nám je ukázat na důkaz
svojí neutuchající jedinečnosti
fotky v sexy košilkách
kloboucích a děrovaných punčoškách
prvotřídní šlapka před fotoaparátem
paparazziho z místního plátku
kterej to dělá za deset korun kus
plus kouřeníčko
no a tahle holka námi pohrdá
máme na ní různý narážky
"můžu si to pučit chvilku na hajzl?"
"potřeboval bych jednu fotku na dnešní večer?"
vlastně nás už ani nezdraví
jen si měří ty svoje vačky
a písty číslo třicet šest osmičky
a jedenáctky pro Johna Deera
s tunou makeupu na svých jebákách
s lehkým úsměvem nad těmi našimi
a příští fotoalbum se jí už do skříňky
zaručeně nevejde

STAREJ SHANK

Ten Bud Shank
válel na saxík
takovej bělovousej stařík
s brýlemi a hlavou
trenéra nároďáku
mezi spoustou světel
bylo to k zbláznění,
láhev u dna
století před námi
na podlaze
jako horkej vosk
melounový svíčky
Chtěl bych takhle
žít
jazz a sny
a spousta světel
nepřestávej Bude
dojeď tuhle skladbu
jako bych už nikdy neměl
zemřít
nebo právě proto
že už nežiju

KAZOCHOVI

tenhle kluk
se snažil odtrhnout
od své nábožensky založené famílie
změnil si jméno
odstěhoval se
snažil se chovat normálně
ale oni ho našli
a donutili věřit

všech šest jich bydlí
u nás v paneláku
vycházejí jenom v noci
a v neděli
modlí se
za svého syna
aby mu bylo odpuštěno

včera ve výtahu
mi docela potichu řekl
že skočí
ať si ho posbíraj
dole na chodníku

věřím mu

zatím to nedokázal

Ostatní tvorba Petra Prokůpka publikovaná v Divokém víně:
DV 117/2022: Líbilo se mi žít a další
DV 40/2009: ***
DV 30/2007: Knoflíky, Drobné oděrky a další
DV 19/2005: Sestři on mě kopl, Medvídek Janney a další
DV 17/2005: Našli mě ráno, Potápěč a další
DV 15/2005: Upadl jsem s Joycem do trávy, Houska s máslem a další