na další stranu
Martin Honzák
O STRACHU
„A ty se
nebojíš?“
zeptal jsem se
udiveně Mistra
Usmál se:
„To je
věkem.“
„Myslíš
že je to tím?“
nechytl jsem se
u první zatáčky
Usoudil
že musí přímo:
„Spíš zkušenostmi
nikdy se mi
nic hrozného
nestalo
ani nikomu
v mém okolí
navzdory tomu
o čem se mluví
v médiích
a pak i jinde.“
Díval jsem se
na něj
s nepochopením
a tak pokračoval:
„Ne že by ve mně
vůbec nic
nebudilo obavy
ale ať děláš
cokoli
stejně nevíš
co přijde
A když tu neznámou
řešíš
už teď
vždycky budeš
plný strachu
Přitom
ta situace
vůbec nemusí
nastat
ale ty už v ní
kvůli těm emocím
dobrovolně žiješ
a tak se nedokážeš
soustředit
na přítomný
okamžik
v němž je tolik
krásy
a je možné
si jej s rozkoší
užívat.“
Rozhlédl jsem se
po svém prostoru
Uznávám
že ty
příšernosti
maluje mysl
v panické
iracionální
hrůze
z možnosti změny
současného stavu
a jestli se mám
rád
je třeba
zastavit
tyhle špatné
zvyky
a nahradit
přínosnějšími
abych jej
vnímal
ve všech
jeho nádherných
barvách
chutích
vůních a zvucích
Těší mě
že léty
plnými lásky
jsem blízko
EGO
Tak pojď,
Ego!
Nasaď si
odznak moci
a sevři zbraň
svaly z ocele!
Bojuj
za všechna ta
práva
jež ti nelze
upřít
a která vymezují
tvůj prostor
Dokazuj si
srovnáváním
s ostatními
oč jsi na tom
lépe
či hůř
a chovej se
nedůtklivě
vždy když se
cítíš
ohroženo!
Máš nadání
dojít
k jakýmsi pravdám
z nichž
neuhneš
a navíc věříš
že jedině tohle
je ten plný
způsob života
V neustálém
obhajování
sebe sama
ztrácíš
svou optikou
druhé lidi
až nečekaně
rychle
Za vzorné chování
v tomhle vězení
zvyšuješ si
trest
na doživotí
a vnímáš jej
jako výhru
Jsem trochu
unavený
tvými bitvami
a hrůzami
které dokážeš
obsáhnout
Je namístě
odříznout kotvu
a napojit se
na to
co tě přesahuje:
uchvacující lásku
prožitky štěstí
upřímný zájem
o druhého
a všechny ty silné
emoce
za správných
okolností
zesilující
na čem opravdu
záleží
DOVOL SI TO
Vyprávěl jsem
spletitý příběh
s desítkami důvodů
i výmluv
proč mi nejde
být tam
kde bych rád
kde mě lákají
dodržené sliby
sobě samému
rozvoj dovedností
osobnostní růst
práce na tom
co mě baví
a díky tomu
neustále rezonující
příjemné pocity
„Příliš přemýšlíš
jaké by to bylo
a co tomu překáží,“
dívala ses na mě
upřeně
„a nespočet variant,
co všechno může
nastat,
tě znehybní,
protože je všechny
ani nejde
zvládnout.“
Pohled pravdě
do očí
mě netěšil
a neměl ani
řešení
„Děje se to
jen v tvé hlavě,“
překvapila jsi mě
úhlem pohledu
jejž tak miluji
„tady je však
zapotřebí činů,
které se zpočátku
zdají obtížné
jako každý nový
návyk.“
Cítil jsem
jak krompáč
proťal
zakopaného psa
Usmála ses
a naklonila
ke mně:
„Činy přinesou
jen nesnáze,
které lze vyřešit,
protože se stanou
skutečnými.
Předchází jim ovšem
jedna důležitá
záležitost
ohledně úspěchu
radosti
a všeho,
o čem jsi mluvil:
Dovol si to.
Připusť si,
že se to povede,
a za touto představou
se vydej.“
Tvá slova
odhalila
důvody sabotáže
vlastních snah
a postavila mě
před náročné
rozhodnutí
Ale je
vážně
tak těžké
nebo jen nové?
BOUŘLIVÉ VODY
Den mívá bohatou
fantazii
na tvorbu divokých
vírů
spodních proudů
svéhlavých vln
a prudkých jezů
že bývám zmáčený
a omlácený
ještě před polednem
Přemýšlím
že by se hodila
bytelná loďka
Kapitánské zkoušky
mám v kapse
už jen to vrazit
do rukou
a na těch vlnách
se vézt
Nedovolit jim
strhnout
duši ani tělo
natož lebkou
přiťukávat
o ostré hrany
nebezpečného
dna
HLAS ANDĚLŮ
promlouvá nečekanými
ústy
Popisuje
s překvapivou přesností
obtížně vyslovitelné
skutečnosti
a směle se na ně
vyptává
Jeden mě zastihl
po uši v obvyklém
bahně
zbytečných úkolů
a spustil sérii
otázek
nenápadným:
„Co děláš pro to
abys udržel
svou spokojenost?“
Zamyslel jsem se
Asi ne proto
aby mě usvědčil
z lenosti
Možná abych si
uvědomil rozpor
mezi svými skutky
jimiž se nořím
do labyrintu póz
a tím
co opravdu chci
kde ovšem bez činů
zůstanu v prostoru
představ
jež časem
vyblednou
Potkávám jich víc
než před lety
Stojí za to
být pozornější
Nasloucháním
jejich slovům
přestaneš bránit
sám sobě
v tom
po čem
toužíš
Jak říká kámoš:
Přítomnost má smysl
jen když jsi v ní
až po koule
PAMĚŤ
Neustále nám
připodobňuje
nové
k už známému
aby nám usnadnila
orientaci
až vlastně
málokdy
vnímáme
jinakost
každé situace
kterékoli z rovin
vztahů
nálad
myšlenek
a pocitů
jež námi
i druhými
denně
proudí
Paměť se často
mýlí
protože žije
v bludu
neměnných
okolností
lidí
a úmyslů
Pobýváme-li tedy
v její minulosti
špatné
návyky z ní
si přitáhneme
do dneška
a tomu živému
nedáme šanci
V POLIBCÍCH
Během let
s tebou
jsem plný
lásky
a touhy
poznávat
tvou fascinující
osobnost
sdílet s tebou
kteroukoli myšlenku
svůj náhled
na svět
který tě vždycky
pobaví
občas i svou
temnotou
Umíš ji
prozářit
svým nadhledem
Miluji způsob
jakým jsi
sama sebou
chytrá
laskavá
a půvabná
Máš můj obdiv
jímž se
opájím
po celou tu
úžasnou
jízdu
přítomností
a vším
co z ní
vzniká
ROZHOVOR
Procházela kolem mě
žena s dcerou
asi pětiletou
Ta se neustále
na něco vyptávala
a maminka
trpělivě vysvětlovala
Až se jeden
dotaz
setkal s mlčením
„Víš,
na některé otázky
nemáme odpovědi,“
řekla jí
po chvíli
„a tak si vymýšlíme
nové a nové,
abychom se dozvěděli
alespoň něco.“
Holčička s úsměvem
ztichla
a já jen dlouho
udiveně stál
a cítil se příjemně
klidný
|
