na další stranu
Martin Honzák
ROZTANČENÝ
Svět je celý roztančený!
Jen já v křeči sevřen jsem
a v temnotě jak zazděný…
Pod nohama vratkou zem:
Naznak padám do neznáma,
ač se ani nepohnu,
to jak zve mě duše sama
do životaplných dnů.
Rytmus občas zkouším chytnout,
slyším však jen děsný hluk,
ve kterém jsem zajatý!
Strach snad jako strunu přetnout?
Sním si, jaký vydá zvuk,
jako ona napjatý.
URAGÁN
Točím se v prázdných slovech
Jako v uragánu:
Cokoli uchvátí
Vznáší se
A je unášeno
Silnou energií
Zvedne ze země
Co jen chce
A na chvíli
Nic není jako dřív
A ani potom
Někdy je s něčím
Třeba hnout
Ačkoli to vypadá
Jako idylka
Jenže krávy tloustnou
Dům žere červotoč
A auto rezaví
A to ani nemluvím
O té nekróze
Uvnitř
ZA OPONOU
Poznání se dnes nekoná,
neb v sobě samém opona
je zatažená, bez dechu.
Těch mých pár smutných povzdechů
ji nerozvlní životem!
Zas špatné v sobě dělím stem,
ač procento má a víc ne,
a pro to dobré výsměch mám.
Jen stěží jakž takž přežívám,
že za oponu nenahlédnu.
Vždyť hlasy zní tam radostné!
Proč usilovně mířím ke dnu
na plachetnici bez plachet,
bych moc rád věděl. Nejlíp hned.
DŽEMOVÁNÍ
„Srát na všechno
a dělat si to,
co tě baví!“
Taková moudra
od Mistra
už jsem léta neslyšel…
Dlouho jsme se neviděli
a tak jsem myslel
že už ho nepotřebuju
a zatím jsem zatuhl
na druhém schodu
mažu se tam balzámem
na kolena
a záda
a říkám si
jak je to náročné
Zasmál se
mému nechápání
a mluvil o vyšších úrovních
vnímání:
Prý až dosáhnu jistoty
že můžu hrát
i ten nejšílenější úlet
a přitom budu
v bezpečném prostředí
a až se stanu vůdcem
a budu si hrát
co budu chtít
zatímco druzí
vlastně také
pak jde o opravdové
džemování
Vzápětí do oblak
vyfoukl otravně velké
množství jiných
velkolepých vizí
a nevšedních náhledů
na obvyklosti
a teprve pak
upustil hrách
na prašnou zem
a se smíchem
o mou stěnu
típl jointa
O MÉM OTCI
Nová lednička
měla být tichá
ale hučí a klokotá
a občas z ní vyjdou
záhadné zvuky
„Je to brůča,“
zasmál se
když ji zapínal
ani se nezlobil
že jsem ji vypnul
kvůli nerušenému hraní
večer na didgeridoo
přišlo mi to divné
někdy mám holt zkreslené
představy
o následcích
situací
které vytvářím
či v nich působím
obzvlášť v interakci
s ním
Jedna mě ale znepokojuje
pokaždé
dnes vznikla slovy:
„Nic mě nebaví,
mít bouchačku,
tak se zastřelím.“
Pronese sdělení
nechce radu
a už vůbec ne
změnu
schovaný
za hradbami argumentů
proč to nejde
a tak dnešek utopí
a zítřek nepřichází
Dennodenně
stejný režim
od rána do večera
samé šílené
sebedestruktivní zvyky
odmítání života
přežívání v alkoholu
tabáku a lécích
Televize od rána
bliká a křičí
své negace
a nabídky zboží
když už získala pozornost
a rádio Blaník
vymílá dokola
stejnými songy
mozek do plev
Zbláznil bych se
už po týdnu
a on roky
nejinak
Tělo volá
hlasem nemocí
a vypovídá službu
on ale nezastaví
a trpí
a jeho bolest
mě prostě bolí
taky
ANDĚL
Píše vzkazy
tu a tam se trefí
do mého rozpoložení
jako pověstné
synchronicity
V době změn
je zajímavé si jich všímat:
Položím si otázku
a dostanu odpověď
aniž bych ji vyřkl
Cynismus
mi v tu chvíli velí
vysmát se
krutým způsobem
svým snům
když tu náhle
dostanu vzkaz
že on zlozvyky
nahrazuje dobrozvyky!
Zkusím to tedy otočit
a sebe přijmout
sbírám odvahu
se víc projevit
a propojit vesmírnou energii
s tou svou
Je to závratné cestování
mezi hvězdami
a přál bych si to
vyjádřit vzletněji
ještě si to ale
nedovolím naplno
a tu a tam
to svou formou
připomíná spíše
vnitrostátní let
MISTR UKLIDŇUJE
„Hele, takhle jako:
Někam to bejt natočený muselo.
Ono de taky vo to,
že není nutný ze všeho
dělat osobní závěry
o nějakejch znameních,
víš?
A když je to natočený
jinak, než ti vyhovuje,
pootoč to,
nebo sebe,
nebo tak holt zůstaň,
ale neskuhrej,
když sis to vlastně vybral.“
Svoboda volby
vlastní cesty
vyděsí kdekoho
pokývu hlavou
a zhluboka dýchám
protože svět
je sice nesmírně
proměnlivé místo
avšak točí se
ve svém
velmi poklidném rytmu
|
