Miroslav Vejlupek

ATLANTIS NEDAL ZAPOMENOUT VLADIMÍRA VOKOLKA

"Kdyby šlo jenom o nejbližší věci. / K nenalezení jsme tu sami přeci. / Mrzne, přihořívá hvězda Zem. // Od dětství do stáří si s námi hraje / na jara, na podzimy, na ztracené ráje, / a kdypak ji, ztracenou ve vesmíru, naleznem?" Vl. Vokolek: Mrzne, přihořívá (úryvek)
(1)
Nakladatelství Atlantis se postaralo (a bylo to s finančním přispěním Ministerstva kultury ČR) deset let po Vokolkově smrti o reprezentativní vydání velké části jeho básnického díla, a knihy nazvalo Ke komu mluvím dnes a Mezi ohněm a vodou.
Svazek první vyprovodil do světa knižní kultury konce století Jaroslav Med doslovem Mapování exodu. O Vokolkovi v něm napsal: "Básnický osud uvrhl Vladimíra Vokolka do krajně nepříznivého času. Dal mu sice do vínku neumdlévající touhu po pravdě i jasnozřivou předtuchu o pádu mnoha dosavadních jistot, zároveň jej však připravil o možnost tuto pravdu bránit a tyto jistoty básnickým slovem obhajovat. Byl poslem apokalyptické zvěsti, jemuž bylo předurčeno, aby mluvil k hluchým..."
Naopak ve svazku druhém nazval Med pardubického rodáka básníkem-strážcem, "jehož slovům nemusíme naslouchat, jeho verše nás mohou míjet, on ale stále mluví a bude mluvit k těm, kteří nepřestanou očekávat příchod jitra, i když nás bude obklopovat stále temnější noc."
Neděláme si čáku na mnohomluvné soupeření s ostřílenými teoretiky, za nás vše řekne Vladimír Vokolek osobně a s tradiční silou ducha. Samozřejmě po básnicku.

(2)
"Čárá si po papíru svou uvolněnost / od psaní vázaného na nějaký význam / na nějaké sdělení myšlenku okamžitý nápad / uvolněná ruka uvolňuje čáru / která nic neznamená nesděluje nemyslí / jen pro ten pohyb začárat prázdnou chvíli / je to týž pohyb kterým někdy nohy jdou / bez otázky kam na cestě odnikud nikam / je to týž pohyb kterým i hodiny jdou / a vůbec je nezajímá kolik ukazují / a čím jsme naplnili nebo nenaplnili / tuto pozdní hodinu mezi jedenáctou a dvanáctou // Klikatá čára / vyklouzla z navyklého vleku / do něhož byla chycena / od školního věku / a nyní kličkuje na útěku / jako když se páře nit / z osnovy hustě tkaných řádků / je tu jen rytmus psaní ale bez písmen / spontánní nespoutaný pohyb / hravě probíhá záludnými smyčkami / do kterých jej chtějí lapit písmena / aby se dozvěděla co to znamená // Hrot pera ke psaní / měl by splnit svůj útočný sklon / na této stránce stejně jako na bitevním poli / měl by zaznamenat další vítězné tažení / v sevřeném útvaru úderných strof / a ne je rozprášit rozvlněnou čarou / dřív než se mohly seskupit / Ale uvolněná ruka pomíjí / k čemu ji nabádá literární řád / a jako by se rozpomínala na své dětství / když ještě neuměla psát / každým tahem tápavě teď rozvíjí / počáteční sklon k obrázkovému písmu / co se tu vine může být Řeka nebo mořský Had / anebo prostě čárající čas jenž přeškrtává / tuto pozdní hodinu mezi jedenáctou a dvanáctou" (Uvolněná ruka).

(3)
I to byl Vladimír Vokolek, vzpomeňme esejista, meditativní básník i prozaik.
Předpoklady umělecky se projevit měl Vokolek už v genech. Narodil se (1. 1. 1913) do rodinného prostředí majitele tiskárny v Pardubicích, firmy, která se těšila obdivu uměnímilovné veřejnosti. Vždyť vydala tvorbu takových básnických osobností, jakými byli Jakub Deml, Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek a další.
Vladimírův bratr Vojmír byl výtvarníkem, Vlastimil převzal po otci tiskárnu. Syn Václav (1947 v Děčíně) šel v otcových stopách - též prozaik, též básník.
Nepřehlédnutelný Vladimír Vokolek zemřel 23. 7. 1988.

Ostatní tvorba Miroslava Vejlupka publikovaná v Divokém víně:
DV 95/2018: Milan Děžinský od tajností oproštěný a další
DV 94/2018: Noc s básníkem
DV 93/2018: Nové příběhy literatury (2)
DV 76/2015: Například doktor Ptáček...
DV 72/2014: S "piráty" na Mars
DV 70/2014: Nová tvář literatury faktu. Václava Jandečková
DV 65/2013: Typy a osudy umělců po způsobu Karla M. Čapka-Choda
DV 64/2013: O literární závěti solitéra Čapka-Choda
DV 63/2013: Básník Jan Vrba
DV 49/2010: Stiborova šestnáctka
DV 42/2009: Několik poznámek k "horkému" jaru 2009 a další
DV 33/2008: Knihou definována, e-knihou předjímána
DV 32/2007: Stroje, humanismus a evoluce society
DV 31/2007: Sísyfos
DV 30/2007: Musíme držet při sobě
DV 29/2007: Noc s básníkem
DV 28/2007: Nyny aneb Muž, který se naučil mluvit slušně se zvířaty
DV 25/2006: Dědictví
DV 22/2006: Alma, Bílá etuda a další
DV 21/2006: Smlouva