na další stranu
Martin Honzák
MOCNÁ ČARODĚJKA
Od prvního dne
mi dáváš najevo
že stojíš o mě
ne o jakoukoli svou
představu
o partnerovi
Je to cesta štěstí
na níž se rozvíjí
to nejlepší v nás
a je na ní snadné
milovat
HOSTINA
Myšlenky
roztěkané
neklidně přebíhají
od jedné podružnosti
k jiné
Trochu mě cestou
potlučou o zdi
domněnek
a bez ustání žvaní
s bludičkami a hejkaly
i ostatními
spolubydlícími
A do toho
tyhle vzpomínky!
K ruce si
jakoby mimoděk
vyvolávají
divokou vlnu
emocí
jež občas zaplaví
nejeden
obvykle poklidný
přístav
tam uvnitř
Když si říkám
že už vystřílely
náboje
vymění zbraň:
Fantazie
vykresluje
budoucí
kýžené
v zářivých barvách
plných „až“
vedle nějž se zdá
tady a teď
jak chudý příbuzný
Zasáhne-li mě však
přítomný prožitek
jsem ohromen
jeho silou
a rozměry
jimiž upozadí
předešlé
Svět se promění
v bohatou hostinu
s nejlepšími přáteli
v náručí úchvatné
hudby
A s jídlem
roste chuť
ODŘENÁ BRADA
Má dcera intenzivně
objevuje svět
chce vědět víc
zkouší své možnosti
Někdy je přecení
tuhle si odřela bradu
o asfalt
a natrhla si ret
hystericky plakala
že nechce krev
v puse
Těší mě
že to zkouší zas
Opatrněji
avšak mnohem
šikovněji
Patří to k dětství
ono umí
překonávat překážky
prostě tím
že sílí
svými úspěchy
a vytrvá
než se to podaří
V dospělosti z něj
to důležité
často zapomínáme
MISTROVA SLOVA
Činnost
uvědomování si
o čem
a jak
přemýšlíš
je přítomnost
Myšlenka
(jakkoli těkající
z minula do budoucna)
s tebou pak
nemůže mávat:
držíš ji
pevně
můžeš ji dokonce
změnit
na něco hezkého
pak ji
vyslovíš
plný radosti
že jsi o kousek blíž
poznání
Užasle naslouchám
a těší mě
že vím
o čem mluví
LABYRINT LŽÍ
Pravda se málokdy
dotkne nás samých
možná i proto
že není komplikovaná
a neprolomí tedy
naši schopnost
skutečně věřit
pouze rafinovaným
lžím
Ty vyčerpávají
zdaleka nejvíc:
na jejich udržení
vytváříme
nové a nové
a orientovat se
v té podivné
stavbě
plné postranních
chodeb
a temných koutů
má značné nároky
na paměť
až se stane
že kvůli tomu
přestaneme vnímat
co se děje
kolem nás:
Zapomínáme
naslouchat lásce
Málokdo vyjde
ze svých stěn
Chce to být si
skutečně jistý
Pravda i láska
nevyžadují žádné
úsilí
a přitom naplňují
vším potřebným
Vykročíš-li ven
zjistíš jak
nádherný
je nový svět
nečekaných možností
ZA ŠTĚSTÍM
Nejkrutější peklo
si vytváříme sami
a z nějakého důvodu
děláme všechno pro to
abychom v něm zůstali
Víme o tom
a tak pojmenováváme
skutečnosti
abychom se zorientovali
a uvědomili si
kterými činnostmi
se v něm ze zvyku
udržujeme
Jsou to dlouhé jízdy
za sebepoznáním
kdy ani očividné
není tak docela
jednoduché:
překryto vrstvami
barvy zvyků
paradigmat
domněnek
i vlastní lenosti
dělat něco
o trochu lépe
Ostnaté záhyby
slepých uliček
plné podivných
pastí
Obvykle dojdeme
k pozoruhodným závěrům
a jsme plni jasu
Já žiju
v jeho paprscích
i mimo tyto
hovory:
Jsem o kousek
dál
a to stačí
abych ti o tom úchvatném
vyprávěl
Těší tě to
Máš delší cestu
ovšem i dar
obrovské chuti
po změně
k lepšímu
|
