Michal Brzák

SITUACE 1984 A JINÉ DROBNOSTI

SITUACE 1984

U Botanické zahrady se srazili tři cyklisté a válejí se na silnici.
Náklaďáky je objíždějí po kolejích a troubí.
Na Slupi vykolejila tramvaj a převrátila se na pravý bok.
Před sebou ji tlačí tramvaj směrem k náměstí bratří Synků.
Mostem Klementa Gottwalda propadla vlaková souprava, která měla končit ve stanici Kačerov.
Dole v Nuslích vypukl zmatek.

ANARCHISTA

Anarchista
Bombu chystá
V průjezdu domu
Dozajista

Pěknou bombičku
Kulatou s doutnákem
Domovnice je oba zneškodní smetákem

Chudák anarchista
Ráno socialista
Po ranách koštětem
K večeru realista

NA VENKU

Na celinu vjíždí pár koní a táhne za sebou traktor s pluhem.
Traktorista zdraví Včaskina, který posedává na mezi a plive tabák.
Večer táhne traktor udřené koně domů.
Včaskin jim vesele zamává a jde si po svých.

Ze vzpomínek Michaila Ladislavoviče Včaskina (dávno-nedávno)

HARLEKÝN

Černobílá postava
U průjezdu postává
Co v sobě schovává?

Černé myšlenky a bílou duši

Takový rozpor říkám si
Snad by bylo lépe, kdyby měl
Čisté myšlenky v temné duši

Raději jsem ho zastřelil kuší

KOUZLO SKLADBY BALLROOM BLITZ

Posluchač: „Po mém soudu je to takový milý, neškodný, rock’n‘rollový kýč, že?“
Interpret: „Myslíte jako že to je sračka?!“
Posluchač: „ No, takto bych to neformuloval. Ve své podstatě je to ale pregnantně a přesně řečeno, pane Conolly, že?“

VETERÁN

Přes spáleniště
Do stínu stromů
Pochodem
Vrací se domů

Jak stařec komisařem mořen
Jak losos pluje mořem
Vyšel si stařec
Však vrací se mlád
Hospodský veterán

ZKRATKY A POJMY

SEATO, NATO, CENTO, ANZUS
Papyrus, kokos, sisál, bambus

ČEDOK, TONAK, TONASO,
KOZAK (Klatovy)
Co zkratka znamená?
Kdo to ví?

Pojmy jsou jasnější
Dojmy spíš šťastnější

Brutto, netto
Etc., atd., dtto
Kašli natto….

PĚT DOLARŮ

„Dnes jsem si čištěním bot vydělal dalších čtyřicet centů, dědo!“
pravil malý Henry kmetovi za stolem. „Už mám za tento měsíc rovných pět dolarů.“
„To je pěkné, hochu. Jak s nimi naložíš?“
„Rád bych si je dal k tobě do trezoru, dědečku, aby byly chvilku u tvých milionů.“
„Dobře, chlapče. Polož je na stůl a otoč se. Dám je do sejfu.“
Henry se otočí a slyší – vrr, cvak, cvakicvak, vrrum…
Ráno konstatuje šerif vyloupení trezoru firmy Alastair Ford.
Ten den začala hvězda malého Henryho strmě stoupat.

LÁMAISMUS

Láme láma
Láme lámu
Dalajlámu v chrámu lámů

Láme láme
Údy lomí
Dalajláma už se zlomí

Teď je láma Dalajlámou
Než zas jemu tělo zlámou

DIOGENES

Jsem teď jak on
zalezlý v sudu
je mi tu fajn
a ještě tu budu

ZÁVIDÍM

Závidím opilým
Závidím střízlivým
Závidím těm
Jaký zrovna nejsem

CESTY

Po ulicích chodí překvapivě mnoho opilých
Začal jsem si toho všímat v době kdy jsem opilý vyrážel do ulic

UCHO

Van Houten
Van Halen
Van Gogh


Kakao
bigbít
a šok


Horké
nahlas
a krásné

Všechno
je mi
jasné (§)


Z žízně po životě
Byl‘s na suchu
A pomstil ses
Na uchu

Jasně!

Někdy bych si nejradši
Uřízl hlavu

(§) (mám v tom jasno jak dávní studenti v městečku Rugby, když vymýšleli footballová pravidla)

OPILÉ PÁTEČNÍ DOPOLEDNE

(Podle skutečné události)

Kolik je v láhvi?
Kolik je hodin?
Co chcete?

V láhvi je pití zatím dost
Že nikdo nevolá to nemám zlost

Zatím spěte
Až to dopiji
(A prospím se)
Tak zavolejte

HOSPŮDKA V PODSKALÍ

U suché dásně
Večer je krásně
Na stropě sítě
Dospělé dítě
Přinese na tácu pivo
Je tu tak mile a živo
Děvčata slečny matky i báby
U stolu s tebou popijí rády
Voní tu cannabis i tabák Drum
V té milé hospodě nebudeš sám

KOUZLO PRAŽSKÝCH ČAJOVEN

Desítky pražských čajoven
Můžeš se posadit
Dovnitř i ven
Někde se sedí na koberci
Zde jsou šťastní studenti herci
V salónku vodní dýmka
Kouřící vonná tyčinka
Bambusové rohože z Vietnamu
Velesilné čaje z Assámu
Keramická konvička
Ze studia Evička
Čaj který pijí v Tibetu
Jasmín a kadidlo voní tu
Sedíš na bedně od čaje
(Nohy si nelze dát pod sebe)
Kulatý stolek se kývá
(Čajová bedna je křivá)
Tiše zní hudba meditační
Tak už radovat se začni!

SUCHÝ VODNÍK

(SITUACE 1946 - VÝCHODNÍ ČECHY)

Voda hrází uniká
Starý vodník naříká
Rybník Kropáč zaniká

Vetchá hráz rybníka puká
V náhoně půda je suchá
Voda se vylila na louku
Potok se stočil k palouku

Nebe je k vodníku hluché
Fráček i boty má suché
Pršet už nikdy nebude
Proč jsi tak krutý osude?
Žalostný obraz zkázy nadchází
Suchý vodník pláče na hrázi

BEZ NÁZVU (raději)

Jsem jak papírový pytlík
Do kterého
Nevzpomínám si už kdo
Možná jedno z mých dětí
Dvakrát fouklo
A naplnilo ho vzduchem-duchem
A chvíli potom
Nevzpomínám si už kdo
Snad moje manželka
Do něj plácla dlaněmi
Rána – a já byl fuč
Lhostejno komu
Myslím že všem(u)

VZTAHY

(SITUACE 1998-2003)

Často jsem zatoužil mít kámošku. Kamarádku, se kterou bych si povídal o běžných obyčejných věcech, trochu se před ní předváděl, nechal předvádět ji a poslouchal její příběhy všedního dne. Vždy jsme po čase skončili v posteli a později vztah víceméně odezněl.
Tak jsem to zkusil opačně (nejdřív postel, potom kamarádění).
Od té doby nemám ani milenku, ani kamarádku. Asi to už se ženskýma neumím.

V SEBEOBRANĚ

Již druhý den pršelo. Ke srubu na břehu se blížila voda. Pstruzi a ostatní ryby se držely u dna řeky. Ne tak salamandr. Pomalu kráčel ke dveřím srubu. Zaklepal a slušně se zeptal, může-li nás sníst. Protože jsem mu nerozuměl, zabil jsem ho harpunou na mřenky. Myslím si, že to bylo v sebeobraně.
(Situace 1839, Rio Pecos)

ŠPIČKA TRAVNÍ

Na palouku z travičky
Rostou pěkné houbičky
Stavějí se na špičky

Jsou to špičky travní
A co je to hlavní
Rostou pěkně do kruhu
Dávej pozor na nohu

KOLIBŘÍK

Nevelký ptáček křidélky míhá
Tisíce květů navštívit stíhá
Saje a létá létá a saje
Překrásná přírodo odhal své taje
Proč jen ten kolibřík létá a saje

Chtěl bych pozorovat kolibříky
V pralesích střední Ameriky!

MIDI PRASE

Opět se probudil žíznivý. Na pobolívající hlavě drbal nesvědící místa. Ten známý pocit, že včera provedl něco nepatřičného. Ač zpravidla nemíval úplná okna, poněkolikáté letos nabyl dojem, že večer provedl něco, co se nemělo stát.
Poprvé tomu nepřikládal žádnou váhu. Trochu přebral a při procházce na přespříští tramvajovou zastávku se stavil na něco malého k jídlu. Musel, hlad byl veliký. Dojel v pohodě, vyspal se a ráno měl žízeň.
Zhruba za měsíc navlas stejná příhoda. Tentokrát vylepšená tím, že při noční pohospodové procházce se musel dokrmit dvakrát. Ráno při drbání mu došlo, že to bylo dokonce ve stejném podniku. (S menší ostudou. Porci požadoval zdvojnásobit. Aby se prý nerozčílil, dostal, oč žádal.) Vzpomínal, kudy večer chodil, co jedl a proč dvakrát. Čtvrt roku se podobný případ nevyskytl.
Přišel další veselý večer. Tentokrát byl jeho příchod z noční toulky za zábavou označen za nedůstojný. To by snesl, ale opět ten pocit, že provedl něco, co by střízlivý neudělal. Svědění hlavy se nekoná, drbání ano. Na čem si to pochutnával před jízdou noční tramvají?!
Za měsíc viděl v televizi, jak vlasaté děti rozbíjejí výlohy. Bylo na nich napsáno McDonald´s a KFC. Při pohledu na policajty, kteří mlátili ty děti obuchy přes obličej, mu došlo, že rozbily jeho předpůlnoční bufety.
V tu chvíli si řekl: „Jsem prase!!“

VŠEDNÍ DEN PERRY MASONA

Perry Mason vstává, holí se, dává si kávu, snídá, jede taxíkem do kanceláře. Tam již čeká Della Streetová, připraví kávu, zeptá se, zda má dojít pro koláčky (Perry Mason: „Ne!“).

Zeptá se Delly Streetové na korespondenci, jestli je něco (cokoliv), co by mohlo vypadat jako případ. Není. Perry Mason nadává. Ptá se, kdo byl objednán. Nikdo. Pročítá případy potencionálních klientů, devět z deseti vyřadí. Jeden dá Delle Streetové, aby kontaktovala možného klienta. Della telefonuje, není z toho nic. Perry Mason nadává.

V poledne jdou s Dellou Streetovou na oběd. Mlčí, jedí, dají si kávu. Della odmítne whisky. Perry Mason si taky nedá.

Vracejí se do kanceláře. Norma má tip. Della to telefonicky prověřuje. Nic z toho není. Perry Mason nadává. Volá na tajné číslo Paula Drake a zve ho k sobě na kafe. Drake se posadí do lenošky (nohy přes opěradlo, opřen zády o druhé opěradlo). Všichni pijí kafe. Perry Mason se ptá, co zrovna Drake dělá. Ten také nemá do čeho píchnout. Společně nadávají.

Odpolední pošta nepřinese nic zajímavého. Normu posílají domů. Přemýšlejí, co bude zítra. Odcházejí z kanceláře. Perry Mason navrhne, že by mohli jít s Dellou na večeři a pak si zatancovat. Della odmítá. Domů odjíždějí, Della metrem, Perry Mason taxíkem. Cestou si Perry Mason koupí sendviče a cigarety.

Večer doma: Perry Mason pije whisky bez ledu, kouří, zkouší číst román. Nejde to. Nakopne židli a jde spát.

Toto byl všední den Perry Masona. Takto, nebo velmi podobně vypadá asi 200 z 250 pracovních dnů Perry Masona v roce.

V SEBEOBRANĚ II.

Opět byl sám doma. Sám doma se sebou a nevěděl si rady, co se sebou. Trochu popíjel. Aby se pobavil a rozptýlil, procházel si poznámky a výpisky. Zastavil se nad nedávnými výroky svých kolegů a nadřízených, které slyšel na poradě. „To není špatné, toto! To je ale blbec, že může vyslovit – nepodařilo se to naplnit úplně naplno. Nebo – otevřeli jsme to jako věc neuzavřenou. Ach jo!“
Zkouší sám něco psát. Nejprve ho napadlo sousloví: pohlavní nepřítel. Hmm. Vzpomněl si na Ladislava Klímu a jeho: „Obešel já polí pět.“ Zkouší vlastní variace: „Obešel já s holí svět.“ Nebo: „Odešel já s holí v pět. Já, opilý kramář Matyáš Lébermajer!! Jsem absolutní vůl (e)!!!“
Potom z něj ovšem vypadl bonmot: Život je zoufalý a marný zápas s blbostí druhých. Vlastní blbost nechť je bez poskvrny. Chvíli na svůj vlastní citát civěl. Dopil láhev a okamžitě se zastřelil.
Myslím si, že spáchal sebevraždu v sebeobraně.

SITUACE 1994 (NÁRODNÍ 20)

Horký letní den. Před prodejnou čaje se v prachu povalují vajgly. Tramvaj zvoní na parkující řidičku.

Na špinavé podlaze obchodu číhá přilepená desetikoruna na svou permanentní šanci. Přibližně každý desátý zákazník oplatí obsluze úšklebek nad vzájemnou hloupostí.

Vchází majitel. Vrací se z banky, kde jednal o úvěru. Prodavač odloží učebnici angličtiny a táhle se zvedne ze židle. Úspornými větami odpovídá na dotaz o dnešních obchodech. „Nemáme maté a lapačo, pane šéf. Také došel rooibos. Chtějí hlavně zelené čaje a dáržilink. Je úterý.“ „Úterý?“ „Úterý bývá nejslabší.“

Druhý prodavač v nedaleké samoobsluze nakupuje k svačině romadůr a piva.

Ve skladě nad prodejnou jiný mladík slepuje jehlan ze zeleného křišťálu. Je na něm napsáno Zlatá Salima 94. Nemyslí však na střepy, ale na svůj nedávný úspěch v televizi Premiéra. Pěkně jsem hovořil. Není divu, vždyť prodávám čaj už čtvrtý měsíc.

Vedoucí prodejny přemýšlí v kanceláři nad nápojovým lístkem pro hotel Olympik. To není dobrý hotel. Čaje jim musíme dovézt vždy, když zavolají. Proč si jich nekoupí víc najednou? Kdybych to dohadoval já…. Ale to ne! Ty seď a piš. Také ta módní přehlídka v Rock Café. Majitel se diví, že jako generální sponzor musí zaplatit sedmdesát tisíc. Prý je to moc! Co ten ví o módních přehlídkách?! Taky musím napsat a rozeslat pozvánky. Ach jo! Pozvu i kamarádku Martinu.

Naproti sedí výrobní ředitel. Pozoruje nové balení čaje. Nelíbí se mu. Malé balení je moc malé a vypadá trochu jako „startky“. Velké balení je zase moc velké, spíš jako škatule obřích špejlí. Co to zase vymysleli?!

Vedoucí výroby ráno volal, že je špatná etiketa a lepidlo nelepí. Stroj se stále nepodařilo seřídit, pane šéf.

Právník Berger dnes nepřijede. Ochranná známka stále není zaregistrovaná. Ještě mi musíte dát naskenované logo na filmu ve čtyřech kopiích.

Majitel vchází do kanceláře. „Uvařili byste mi čaj, mí hodní zaměstnanci?“ Za čtvrt hodinky je čaj hotov. Je světlý. Na povrchu plavou skvrny od nekvalitní a příliš tvrdé vody. Zvenku je konev zapatlaná od čaje a nějakého svinstva. Boss se zahledí na zátiší s konví a přeplněným popelníkem. Na stole chybí cukr a mléko.

Vteřinu na to spustil majitel řev.

Dole v Rock Café spadla barová židle i s obchodním ředitelem. Finanční ředitel, sedící naproti, se polil Jimem Beamem. Obloha se zatáhla, setmělo se. Udeřil hrom s bleskem v závěsu a naopak. Blesk míří na kancelář, přímo do pootevřeného okna. Udeřil. Tu místo blesku zjevila se ruka a psala po zdi písmem ohnivým: MENE TEKEL UFARSIN. (§)

Na Národní vypukl zmatek.



(§) Proroctví Daniela Proroka 5, 25-28.
Psáno na stěně Balsazarova paláce
Různé verze výkladu nápisu MENE TEKEL UFARSIN:
SEČETL JSEM, ZVÁŽIL A ROZDĚLUJI
ČTEN, ZVÁŽEN, ROZDĚLEN
POČET, VÁHA, ZLOMEK
ON SEČETL, ZVÁŽIL A ONI ODHALUJÍ

SITUACE 1944, CAMBRIDGE, GREAT BOOGHAM

(miniatura o podobenství dějin a zkáze měst)

Prolog: Situace 8056 př. n. l., Město v poušti

Rytý sloup č. 33, Fragment 751

„Zdi se noří z temnoty
Město místo samoty
Zde se Zefiro zastavím
Velký dům ti postavím“


Prchají pouští. Ona ze Sodokanu, on z Gomoburgu. Kdo je čí zajatec? Ničí. Jsou v zajetí lásky, která je nade vším. Spor Sodo-Gomo je nezajímá. Netýká se jich. Zajímají je jiné věci. On zajímá ji a naopak. Zatím mají kliku. Na místa i na lidi. Na místa tím, že obcházejí zbytky měst. Na lidi proto, že lidi byli ve městech.
Týdny prchají před bombardéry se zkázou. Ta letadla nemají obyčejné bomby. Kromě blesků a hromů sesílají na nepřátele přívaly vody. V poušti je dnes vody dost. Floyd Zerah a Pink Zefira se blíží k hradbám Města.
Horký letní den, Město halí temný mrak. Toto je město, které hledali. Zde mají systém odvodu vody přímo do moře dokonalý. Poslední, který přívalům nekonečných vod odolal. Město je však plné. Elita je zde již měsíce. Ti, co byli chytřejší než ostatní, tu jsou týdny. Další uprchlíci se v podstatě neočekávají.


Rytý sloup č. 33, Fragment 763

„Uroboros, vlídný hádek
Hledá za zdí malý chládek
Vedra bylo dnes už dost
Chtělo by to deštík
Okousaný ocásek potřebuje lázeň“


Sodo i Gomo už nejsou. Atlantis dva týdny neodpovídá. Letadla, která měla tankovat v Atlas City, jsou nezvěstná. Ale zvěstná, vědí všichni. Jsou na dně Jozuánu. Masky porazily Převleky a naopak. Tak se jim to konečně povedlo! Mají od sebe pokoj! Na jak dlouho? Za zdmi Města jsou Masky v mírné převaze nad Převleky. Nad nimi převládají ostatní, kterých se to netýká. Nebo se alespoň tak tváří. „Veterán od Armageddonu? S tím na nás nechoď! Nafasuj jídlo (ryby s chlebem) a jdi stavět zdi nebo čistit odtokové kanály!“
Další Fénixové nepřiletí, nemají kde natankovat. Vše je spláchnuté. Ti, co přežili před zdmi Města, mají jen klacky a kameny. Ty se dnes válejí doslova po celé Zemi. „Takže pospíchej stavět zdi!“ Zdi teď budou důležitější než odtoky kanálů. „Stavěj pevné zdi proti klackům a šutrům. Dům si postavíš potom. Ještě přijmeme tak sto lidí a zavřeme krám.“ Zerah a Zefira to, hádejte, stihli? Jo, o pověstný Olgojchorchojův chlup!
Zerah jde do bunkru na návrší za starostou Ivahem. Nad hlavou mu proletí Fénix s burácením. To jsou naši, oddychne si. Nebo to byli tvoji, vaši?


Rytý sloup č. 33, Fragment 771

Zerah přijde za starostou
ten promluví řečí prostou:
„……..we came in?
So ya, Thought ya
Might like to go to the show.
To feel the warm thrill of confusion
That space cadet glow.
Tell me is something eluding you, sunshine?
Is this not what you expeced to See?“
………..
volně:
„Je tohle to, co jsi čekal?
Toužíš poznat, co je za těmito
Studenými zdmi?
Proderete se tedy vlastní cestou skrz Masky a Převleky?“)

Konec prologu




Deset tisíc let poté se v hrabství Cambridge narodí paní Wattersové synek Roger. Jako vtělení Zeraha, manžela Zefiry a vnuka Zoroorda. Nad kolébkou se objeví stín dávného města. „Ach mami, musí to představení pokračovat? Co je za zdí?“ „Za zdí jsou stíny Jericha, chlapče…“
Všechno už tady jednou bylo.
WALLS OF JERICHO!

Cambridge, 1944, horký letní den.

KROMPACHY 2003

Pozoroval raný kapitalismus. Jak tak seděl za stolem a pil pivo a pozoroval ten kapitalismus, ujel mu vlak. „Hmm, tak co já teď budu dělat? Asi půjdu na Pracák. No to je v háji! Ach jo, starý zlatý časy. Jóó, to když můj pradědek……“

PO ČEM OPRAVDU TOUŽÍ ŽENY

Touto otázkou se zabýval a zabývá široký okruh odborné i laické veřejnosti a bylo již vysloveno mnoho teorií i závažných a hodnotných závěrů. Ano, dokonce snad na tuto otázku kdosi odpověď našel. Osobně si myslím, že pátrat po odpovědi je zbytečné. Ženy z velké části dosáhnou velmi rychle a s důsledností všeho, po čem touží. Když to mají, záhy zjistí, že to vlastně není to, po čem opravdu toužily. Proto velmi rychle a s důsledností najdou to skutečně pravé, po čem opravdu toužily. A hledají stále. Pročež se domnívám, že pokud nezemřou zrovna v období mezidobí hledání, nakonec skutečně najdou to, po čem opravdu toužily. A jak známo, ženy se v průměru dožívají vyššího věku než muži a děti.

MIMO

(TY)

Jsi jak losos v proudu řeky
Jak lotos na jezírku Tam Dao
Lotos do kterého dává k večeru japonská dívka čaj
Aby ráno voněl
Jako tvoje vlasy – řasy
Jsi jak Red Hot když hrají Otherside
Jestli tě vytáhnu z vody
Budeš mokrá a hladká
Jak losos – lotos

AMOR (E)

Přeji si
Aby dnes v noci
Dopadaly mé polibky
Na tvá bílá záda
Tak jak padá liják
Na studený mramor
Abych hrnul sníh
Do tvých údolí
A dechem hřál
Vrcholky tvých Vesuvů a Eten
Pak zatlačí krev na stěny tepen
Vesuv vybuchne a sníh taje
Mramor je náhle horký
A já momentálně šťastný
A ty, Mramore - Amore?

BULHAŘI A TURCI

Bulhaři
Až se zadaří
Turkům zavaří

KONĚPRUSKÉ JESKYNĚ

Na koni kluše pruský knecht
Spadne do hlavy bací se hned
Koník jde napít se ke skále
Prus nezvedá se stále
Sedlák co našel spadlého Prusa
Hbitě na koni k domovu klusá
Co na tom že kůň je kradený
Ten Prus na zemi spadený
Kladl odpor jen zmatený
(Neb do hlavy byl bacený)
Děvče z jeskyně to pozorujíc
Dál nečeká již na více
A do vesnice běžíc
V hlavě maně příběh střádá
Jak v jeskyni zmizel Prus i kůň
Praštěný Prus se zmátořil a po několika dnech opět nalezl svou jednotku. Děvče dosáhlo svého cíle. Sedlák jí totiž musel slíbit, že už ji nikdy nebude štípat do zadku, jinak prý prozradí, jak že to bylo s tím koněm. Po čase se místní jeskyni začalo říkat Koněpruská.

RESTAURACE SVĚT

Tady na place
Velké restaurace
Kde jedly celé generace
Vedle emancipace
Krčí se za stolem
Slabá imaginace
Dnes v restauraci Svět
Podává se pár holých vět
A veršů
Do kterých lze střílet
Jako do terčů
Kde výstřel je cesta a zásah je cíl

KOŠ

Psaní, žraní, lhaní
Pití, bytí, vytí
Píšeme, žijeme
Jíme, spíme
Milujeme se
Množíme se
Zpíváme, chcípáme
Mluvíme, mlčíme
Skáčeme si do řeči
Kdo nepíše zapomene psát
Odpadkový koš – psavce kamarád

DNES SE MI CHCE

jen tak se
líbat se
kývat se
svlíkat se
dívat se

zpívat si
fandit si
fandit ti
smát se ti
dusit se
nadechnout společně se
to všechno se mi dneska chce

ve dvou jen s tebou i sám
dneska se báječně mám

líbat a kývat
svlíkat a dívat
zívat a zpívat – pívat-ívat-vat-at- t-t-t-.......

SV. JAN

Křtitel – Evangelista
Básník – Metalista
Poselství (spadlého listí)
Výhonků (trhaných hroznů)
Podstatných hlasů
Prázdných klasů (vymlácených)

Co je důležité?
Netuším
Jen se dívám
A kývám
Sním si
A splývám
Smím dál Jene?

KNIHA

Radost otevřít knihu a číst si
Radost otevřít přesně v polovině
Uhladit stránky a dívat se číst
Obrátit knihu vzhůru nohama
Listovat v tvém klíně
A opět Tě obrátit hřbetem vzhůru
Kniha knih je tvůj klín
A hřbet a přebal a střed je Svět a Svět je Div
Stále překvapen
Listuji Knihou
A nemůžu se nabažit

CELKOVÁ SITUACE

Chybí ti v mém světě žena?
Možná byla odnesena
V tašce na mimina

Nesla se tak lehce
Zlehčovat se nechce
Situace

ČISTÁ

Ryzí pravá
Uvěřitelná, znalá
Chtivá i žádostivá
A přesto čistá

Beatrice lilie
Kámen – lotos – losos
Jsi ty

SOLARIS

Umíš mě proměnit v kámen
Můžu tě milovat nahou i přes šaty
Žádná vrstva mi nebrání
Sluneční kámen září v mém srdci
Petra Solaris

ŠTĚSTÍ

Doteky – Olej
Piš – Nebo volej
Světlo – Kámen
Štěstí - Amen