Martin Honzák

KLEPÁNÍ

Zaklepání
nesmělých prstů

v prázdném prostoru
o hranu
nekonečna

zařízne se
hluboko

spustí uragán
těkavých myšlenek

odrazí se
od slunce

jež umožňuje
život

a nespokojí se
s málem:

ozáří vesmír

abychom viděli
jak je veliký

a jak málo
víme

když máme jasno

ze zlomku
poznaného
tajemství

Zapadneme
do prázdna
dutých slov

která omíláním
ztratí lesk

omezená
ze své podstaty

Pochopí to
nemnozí

a ačkoli vstupenku
máme každý
v sobě

pálíme ji
všedností

a domnělými
jistotami

zatímco pravda
nadosah

zůstává
nedotčená

a jak se zdá
i nedotknutelná

v nevědomí

Zvedám prst
a klepám

plný naděje

zatím ale jen
popel

z cigarety
žití

ŽÍT BUDOUCNOST

Když hledíme
kamkoli

dopředu

ihned se ujme
slova

představivost

Vznikne rozpor
mezi tím

co je

a jaké cokoli
chceme mít

V tu chvíli
se zrodí

nespokojenost

která odmítá
současný stav

a touží po čemsi
co má nastat

Jejím společníkem

je strach

jenž našeptává:

„Co když
se to a ono

nepodaří,
zvrtne,
rozpadne!“

Tón
jeho hlasu

nás nenechává
klidnými

a my se tak stále
v různé míře
čehosi

bojíme

Jenže budoucí
čas

je iluzí

protože nic

z toho
o čem sníme

nebo čeho se
obáváme

ještě nenastalo

a tedy prostě
není

Přijmout
tuto pravdu

rozbili bychom
pohodlný
sebeklam

v němž odsouváme
zodpovědnost

za svoje
naplnění

na čas

v němž jednou
budeme mít

všechno
o čem se
domníváme

že je důležité

Zastavme se:

Co skutečně
potřebujeme

ke spokojenosti

ne za rok
ne za pět minut

ale právě
teď?



V myšlenkách

Dlouho jsem
chrlil

jednu bezútěšnou
myšlenku
za druhou

Jako by se
přitahovaly:

najednou jich byla
plná místnost

a já seděl
v koutě

a cítil se
jimi

do toho místa
zahnaný

Upřela jsi na mě
své nádherné
zelené oči:

„Moc přemýšlíš,“

shrnula jsi
něžně

co mi říkáš
různými slovy
po léta

během nichž
mě tvůj láskyplný
přístup

nepřestává
fascinovat

Přerušit ten
vnitřní monolog

zvlášť když si jím
ubližuju

se zdá
snadné

ale místo toho

si živím
svůj sebeklam

když si říkám

že to upřímně
zkouším

a jak se mi daří
být blízko

Přítomný
okamžik

lze totiž vnímat
buďto

úplně

nebo vůbec

VÝROČÍ

Čtyři roky
s tebou

a je to
jako prvních
čtrnáct dní

či šest
měsíců

v nichž jsem
pochopil

že jedině
ty

Jsem překvapený
jak čas
letí

v absolutní
zamilovanosti

v touze poznávat

co je to
za půvabnou
bytost

vedle mě

a v prožívání
celého našeho
světa

plného lásky
svobody
hudby

rozhovorů
a společných činností

v nichž vyrůstá
skrz jejich

nádhernou
přítomnost

úžas budící
stav

ve kterém chci
žít

napořád

MONOLOG

Chtěl jsem
alespoň na chvíli

umlčet
svou mysl:

Prohání se
po mrtvých pláních
minulosti

boty zablácené
o oděv
ušmudlaný

vším

o čem se něco
domnívá

a co tak vidí
jen ona

A odtud bleskově
přechází

do iluzí
o různě vzdálené
budoucnosti

kde očekává
jakousi změnu

Vytváří tím
řetězící se

sebeklam

ve kterém se cítí
dobře
naplněně
a zaměstnaně

neboť ráda
stále něco řeší

Svým neustálým

monologem

velice důvtipně
komentujícím
cokoli
ji napadne

a vytvářejícím
objevné závěry
po nichž se uznale
plácá po zádech

se mi snaží
namluvit

že tak určuje

mou totožnost

Drží se jí
ze všech sil

a díky tomu
existuje
v různých časech

jen ne v tom
přítomném

v němž se ovšem
odehrává

nynější
a jediná opravdová

realita

Bude to zřejmě
tuhý boj

pomyslel jsem si

a musel se
pousmát:

Tyto verše

jsou totiž dalším
důkazem

její vynalézavosti

při hledání
cest

jak se dostat
ke slovu

VYSVĚTLENÍ

Povídám
během hry s legem

své pětileté dceři:

„Já jsem se na tebe
tak těšil!“

Pokývla
a prohodila:

„To říkáš
furt…“

Vyvalil jsem na ni
oči:

„No protože
je to tak…

Nechceš, abych o tom
mluvil?“

Podívala se na mě

a když viděla
že mi záleží
na odpovědi

začala divoce
gestikulovat:

„Jako mně nevadí,
že mi to říkáš!

Ale jde o to,
jak mi to říkáš!“

Stěží jsem udržel
vážnou tvář

a tak jsem jen
zamrkal:

„A jak ti to mám
sdělovat?

Třeba takhle?“

a zkusil jsem to
smutně

Zavrtěla hlavou
a udělala obličej

jako bych vůbec nic
nepochopil

Přešel jsem
do veselého

a pak do mírně
trhlého

výrazu

ale odpověď byla
pořád stejná

Nakonec jsem ji
chytl do náručí

zatočil se s ní

a nadšeně
a šťastně

jsem to křičel

Spokojeně se
smála

a já pochopil
jak je důležité

sladit vyjádření

s obsahem

neboť jinak
ani pravda

nemusí působit
uvěřitelně

ZA JÍZDY

Vlak drkotá
mými zuby

jako studená sprcha
či strach

Rozhýbe
mé tělo

poněkud urputným
technem
promrzlých kolejí

a průvodčí

co se drží
jen tak tak
na nohou

pronese

s úsměvem
trochu rozmazaným

obvyklý pozdrav

Zda je onen

den

ve skutečnosti
dobrý
či špatný

nedokážu určit:

natřásá se
v tomhle vagónu

převrací se
zleva doprava

někdy jej zachytí
chápavá náruč

jindy se otluče
o madla

a často má
co dělat

aby při prudkém
manévru

nevypadl z okénka

ZPOVĚĎ

Nedávno zjistila
podivné
rodinné hrůzy

u jejích přátel

a ten zážitek
ji šokoval

Hledala odpovědi
i možné příčiny

ačkoli když už
se cosi odhalí

vždycky spatříme
jen důsledky

Kolem nich pak
rozvíjíme řadu

ze své podstaty
chybných

domněnek

abychom se pokusili
pochopit

a nějak se s tím vším
vyrovnat

„Mám asi veliké
štěstí,

všechno kolem mě
funguje skvěle,

jak s manželem,
tak s dětmi,“

pronesla pak skoro
provinile

„Ale víš,
jak to je,

dobro
bude po zásluze
potrestáno!“

zasmála se pak
rozpačitě

Díval jsem se na ni
s porozuměním:

pocit ohrožení
či bezmoci

z pádu
neotřesitelných jistot

člověka rozhodí

„Myslíš,
že za ty hezké
věci

musí následovat
trest?“

snažil jsem se jí
být nápomocný

„Ten snad úplně
ne,

jen čekám,
kdy vypadne
nějaký kostlivec
ze skříně…

V životě to přeci
bývá vždycky
vyvážené

a doplňuje se to

tím ošklivým…“

podívala se na mě

a sama cítila
jak si do své
reality

přivolává nějaké
nesnáze

jen proto

že tam žádné
nejsou

Projevil jsem
svůj údiv:

„Umíte spolu
komunikovat,

máte se rádi

a vaše energie
se doplňují,

proč by se to mělo
pokazit?“

Vynořila se
z temných
myšlenek

a zaplašila je
rukou:

„Jsem jenom
rozrušená

z toho,
co se dozvídám
za tragédie

mnoha mých
známých

a jejich známých…“

Pokrčil jsem
rameny:

„Negace

k sobě přitahuje
další a další,

až ovládne
prostor,

kam už se nevejde
nic jiného.

A svoje vítězství
umí využít:

přetvoří ke svému
obrazu

celý myšlenkový
svět.

A jaký
jej chceš mít
ty?“

Ostatní tvorba Martina Honzáka publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Medúza, Časový pres a další
DV 97/2018: Krok do neznáma a další
DV 96/2018: Roztančený, Uragán a další
DV 95/2018: Pravda z nitra a další
DV 94/2018: Samožer, V první řadě já a další
DV 93/2018: Po bouři, Trosečník a další
DV 92/2017: Zloděj, Protiklady a další
DV 91/2017: Poušť, Mapa a další
DV 90/2017: Hráz, Vrah a další
DV 88/2017: Střední věk, Včely a další
DV 87/2017: Přátelské nakopnutí a další
DV 86/2016: Vzkaz, Zloděj klidu a další
DV 85/2016: Průjmy, Zabiják a další
DV 84/2016: Na molu, Telefonát a další
DV 83/2016: Jarní míza a další
DV 82/2016: Šála Šílená a další
DV 81/2016: Rozhoupat se a další
DV 80/2015: Rytířský sál a další
DV 79/2015: Debata, Sebevrah a další
DV 78/2015: Telefonát, O myších a další
DV 77/2015: Hrabě Ego a další
DV 76/2015: Realita, Odpuštění a další
DV 74/2014: Dramata, Rozseknutí a další
DV 73/2014: O rebelce, Démoni a další
DV 72/2014: Láska, Spisovatelka a další
DV 71/2014: Oslava, Zajatec a další
DV 70/2014: Napětí, Podivné poselstvi a další
DV 69/2014: Diagnóza, Vzácný přítel a další
DV 68/2013: O strachu, Ego a další
DV 67/2013: Výjimečný, Černé myšlenky a další
DV 66/2013: Mocná čarodějka a další
DV 65/2013: Neklidné vody, Krásný život a další
DV 64/2013: Rybolov, Šťastlivec a další
DV 63/2013: Plískanice, Rentgen a další
DV 62/2012: Bratři, Procházky a další
DV 61/2012: Mé múze, Přízraky a další
DV 60/2012: Houbař, Kámoška a další
DV 59/2012: Quijote, Síť a další
DV 58/2012: Odpočívadlo, S přáteli a další
DV 57/2012: Jiné barvy, Čokl a další
DV 56/2011: První jízdy, Křižovatky a další
DV 54/2011: Nahý, Verše v míse a další
DV 51/2011: Dravá řeka života, Přítel
DV 50/2010: Dospívání a další
DV 49/2010: Strach, Balada o pánu z Vídně, Ztráta
DV 45/2010: Po třicítce, Můj čas a další
DV 36/2008: Dědeček, Potkal jsem anděla
DV 102/2019: Piš si, Sopečné lidstvo a další
DV 101/2019: Vlak do nikam a další
DV 100/2019: Rytmy nitra a další