Jevgenij Michajlovič Čigrin

Přeložila Běla Janoštíková

Jevgenij Michajlovič Čigrin
(1961) je jedním z předních současných ruských básníků. Narozen na Ukrajině strávil dlouhá léta na Dálném východě. Od roku 2003 žije v Moskvě a podmoskevském Krasnogorsku.
Je členem Mezinárodního PEN klubu, Svazu ruských spisovatelů a Svazu spisovatelů Moskvy. Stal se laureátem řady prestižních ocenění a jeho básně byly přeloženy do mnoha jazyků včetně španělštiny, polštiny, francouzštiny, hindštiny a arabštiny. Pravidelně publikuje v ruských i zahraničních časopisech, jeho dílo je zařazováno do předních světových antologií.
Jevgenij Michajlovič Čigrin je básníkem bohatého, velmi originálního jazyka a výrazného, nezpochybnitelného talentu. Vydal sbírky Skvoz´ dymku let (2004), Pogonščik (2011) a Nespjaščaja buchta (2014). Kromě poezie publikuje rovněž recenze, rozhovory, črty a eseje.

LAZEBNÍKOVY LETÍCÍ HOUSLE...

O.M. (Osip Mandelštam)

Fialové světlo Fedosie - světlo soumraku...světlá se
v útulné kavárně blízko ajvazovského oceánu.
Rozdovádění racci přerývavě vykřikují nesmysly,
bílopěnné vlny připomínají střepy porcelánu.
V bezstarostné Chimérii je zvykem pít beze spěchu, tiše
ta rudá vína hřiven ze zlatně modravé révy.
Hrdlem stoupej po strofách básníků, duše,
zde přebývají oni se svými chvalozpěvy.


Ještě spíš ale - vtělují do slov své životní stesky.
Vyhřáté kameny sálají barvou vyschlé stepi,
o ztřeštěnosti života zpívají lazebníkovy housle... Vzpomenu-li
si ještě na co? Na ona těžká pokušení?
Tou uličkou se brával fantazér a hochštapler,
nejrozjařenější z pijáků, mořeplavec přeludy souší,
mlčenlivý Griněvskij, plnou parou do žhnoucích pekelných sfér:
Galerijní 10, tam, kde je schodiště pouze se čtyřmi schůdky...


Touhle uličkou šel, tyhle stejné keříky vídal,
fialové světlo, snad nejkrásnější, nejmírnější na světě...
Plnil sklenku a házel do sebe za literu díla,
nuzotu k bídě, vítr, v němž hudba zní,
a náhodný život i penízky hozené do přístavních vod,
za prázdnou kavárnu zbělelou květy akátů Kaffy,
za švestkové moře: medúzy, aktinium, jód,
za pirátské poklady plné zlata, perel a agrafy!

LAMPA

Světlo v tmách... přízračná nit
se vine do prolistovaného "bylo"
a olejová lampa ozáří
mušky i kouzelníkovu lampičku
připravena posloužit excentrickým múzám
i hlupákovi sdírajícímu kůži...
Světlo - fantastický měkkýš -
poodhalilo uschlou růži.
Pamatuješ se? V drobnůstkách, v deta...
Probírám zmizelé léto:
Vynáším rým "modeta"
s pohledem na přetrumfnuté "kde-to".
K tomu, co dávno rozmazáno
zůstalo v mozcích, ve kterých uvízli běhny a klaunové-
Co přikrýt tmou? Vybledlý film,
ve kterém promlouvají duchové..?
Co vyzdvihnout? Tesklivý smích sovy,
úhledný přízrak křečkující krysy?
V rozšlapaných botičkách mluvkovy strofy
polykající smysly?
Světlo do kruhu? Jak v opuštěných krajinách
legračních jako klec obydlená gibony,
tam, kde hipogryfové nahánějí strach
a táhne pod nos si brumlající bezdomovec.
Světlo do kruhu? Světlo v ptačí budce?
Tam, kde minulost zůstala jen pomačkaným šatstvem...
...křičící kohout zobákem probouzí dobré ráno
tepaje noční havěť prastarým zaklínadlem.

PODÍVEJ SE HNED RÁNO

Podívej se hned ráno, jak poletuje sníh,
jak děti v rukavicích berou svět do rukou.
Připomeň si partu kluků a jejich smích...
Opouštíš snovidění.
Nepozorně si všímáš čajníku a taky ještě
mladíka v ušance s očima plnýma sněhu.


Nenápadný svět. Mráz pěkně štípe.
Pohlédni ale na ty nebeské rýmy kolem sebe.
Stromy i domy v dáli,
řeku a její džungli z ledu
i oblaka, co už odplula
jakoby na palubách fantastických lodí...