Martin Honzák

PŘÁTELSKÉ NAKOPNUTÍ

Potřeboval jsem nakopnout
s rozběhem do prdele,
abych se vůbec mohl hnout
z iluzí, v nichž je skvěle,

i ze svých naivních pohádek,
že vše je, jak jen být má,
že vztahy možné jsou bez hádek,
a mě že nepozře tma.

Jsem asi snílek a poeta,
že takhle stále a po léta
urputně, trvale sebe klamu…

A jenom pomocí sebeklamu
tvrdím si, že vše je v pořádku
s děsivou modřinou na zadku.

BÍLÝ KŮŇ

Mám bordel v hlavě!
Chybí tu štětky
a šampus neteče
u velkých her.

Malé jsou právě,
vyhrát lze zmetky
vtěsnané do křeče
z pohřebních děr.

Tak tlačím na pilu
bez špetky taktu
a kdeco přeháním…

Strhal jsem kobylu:
vezla mě, tak tu.
Asi ji brzy sním.

ORGIE

Deprese přichází už s dívkou v páru,
případně kámošek vezme i víc,
trochu se pobavit, upustit páru,
rozhodně ne jenom napolovic!

Odhalí ňadra svá a štíhlé boky,
až se mi tají dech, všechno to znám,
natáhnou punčochy s černými oky,
proč však mně přes hlavu, to nevím sám.

Doteky, polibky – a už jsou na koni,
s pocity, o nichž se těžko cos říká,
jsem, kdo je miluje i kdo je pohoní.
Pak z lahve šampaňské proudem jen stříká

do doby, než sklenky znějí už prázdně
a já z nich vypit. Jen slza je na dně…

ZÁCHRANNÉ LANO

Hodil´s mi záchranné lano
spletené z oceli,
v očích už měl jsem dost slano,
bolest prý zocelí…

Dopadlo, rozseklo tvář,
prsty mi zpřelámalo!
Uvnitř jak zhasla by zář
a cosi dodoutnalo.

Utopen v smutku a sám,
peklo to však ještě není…

Moc jsme si neřekli.

Jsem, kde to důvěrně znám:

Vždyť léta bez prozření
postávám v předpeklí.

EKZÉM

„Jakýmsi svrabem jsem olezlý!“
promluvil jsem o své vyrážce.

„Asi jsi na sebe, vole, zlý!
Zkus hlavu položit na pražce,
tělo pak mimo koleje:
Za chvilku hlava dole je
a trápit už tě to nebude!

Starosti jsou jenom pro chudé,
kteří nic jiného nemají,
tak pořád krafou a skuhrají!

Odkdy jsi takový zoufalec,
že děláš, jako by spadla klec
a někdo zničil ti záhon růží?

Tak zrovna nejsi holt ve svý kůži,
no bóže, a kdo to vlastně umí?

Každý jen na všechno blbě čumí,
nadává na stát, však volit nejde,
vyčkává u piva, co kde vzejde,
aby zas bylo o čem žvanit,
hádat se, kdo že tahá za nit…“

Zrak se mu rozostřil, ztichl mu hlas,
potom se odvážně nadechl zas:

„Že ale dostal ses ke slovu!“
podivil se svému proslovu.

Hned jsem se cítil líp! Pak že není
v něm ani špetička pochopení!

Stejně to svědí a rudne a krvácí…

Přítel však naději rozhodně neztrácí
a radí, jako by radil každý,
rozličné způsoby sebevraždy.

KARMA

(napsala má sedmiletá dcera Kristýnka)

„Já mám strašnou žízeň!“

O 500 let později…
sklenička byla
o kousek blíž

O 6500 let později…
A už lokal:
Glogloglo.

HRAČKA

Těžko být hračičkou na klíček,
když nitě na rukou škrtí
a kdosi píše ti další štěk,
jímž jsi jen o kus blíž smrti…

Kdo to však za šňůrky tahá as
a klíčem otáčí zběsile,
až zbude ze všeho málo krás?
Slova zlá náhle jsou v přesile.

Tak běháš jak křeček v kolečku
a vidíš v tom smysl bytí –
než ti to kolečka zpřehází…

Nadšený pro past jsi, pro léčku!
Cos v tobě snadno se chytí
a flintu do žita nehází.

DOTEK ONOHO SVĚTA

Zda nejsem už mrtvý,
hlídám si jen vlažně.
Zajisté vždy Smrt ví,
kdy myslí to vážně…

Radostně a s chutí
i zlehka navátý,
procítím to pnutí
konopné kravaty!

Zas ostří gilotin
hladí po zátylku
ze všech domnělých vin,
v kterých jsem co chvilku,

kdy není úniku
ze smyček a z pastí:
Už berou za kliku
potíže i strasti,

s nimi tu padá stín
na úsměv nucený.
Ten kamsi do hlubin
propadá, bezcenný…

Navzdory radostem
sevřen jak ve vestě.
Vždy všude jen hostem
a stále na cestě:

V dáli se klikatí
kol bludných kamenů;
smysl se vytratí,
i když si vzpomenu,

kudy že chtěl jsem jít…

Čekám na proměnu!

Kafkův brouk plní byt
od stěny po stěnu

lesklými krovkami.
Škrábání nožiček
na nervy drnká mi
a zní jak budíček!

Mně však moc nechce se
vstávat hned na povel
a vplout do deprese,
v níž snadno ztrácím směr…

V co se však mění sen,
když den mě pohltí?

Trousí tu, roztřesen,
veršíky o smrti…

Ostatní tvorba Martina Honzáka publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Medúza, Časový pres a další
DV 97/2018: Krok do neznáma a další
DV 96/2018: Roztančený, Uragán a další
DV 95/2018: Pravda z nitra a další
DV 94/2018: Samožer, V první řadě já a další
DV 93/2018: Po bouři, Trosečník a další
DV 92/2017: Zloděj, Protiklady a další
DV 91/2017: Poušť, Mapa a další
DV 90/2017: Hráz, Vrah a další
DV 88/2017: Střední věk, Včely a další
DV 86/2016: Vzkaz, Zloděj klidu a další
DV 85/2016: Průjmy, Zabiják a další
DV 84/2016: Na molu, Telefonát a další
DV 83/2016: Jarní míza a další
DV 82/2016: Šála Šílená a další
DV 81/2016: Rozhoupat se a další
DV 80/2015: Rytířský sál a další
DV 79/2015: Debata, Sebevrah a další
DV 78/2015: Telefonát, O myších a další
DV 77/2015: Hrabě Ego a další
DV 76/2015: Realita, Odpuštění a další
DV 75/2015: Klepání, Žít v budoucnosti a další
DV 74/2014: Dramata, Rozseknutí a další
DV 73/2014: O rebelce, Démoni a další
DV 72/2014: Láska, Spisovatelka a další
DV 71/2014: Oslava, Zajatec a další
DV 70/2014: Napětí, Podivné poselstvi a další
DV 69/2014: Diagnóza, Vzácný přítel a další
DV 68/2013: O strachu, Ego a další
DV 67/2013: Výjimečný, Černé myšlenky a další
DV 66/2013: Mocná čarodějka a další
DV 65/2013: Neklidné vody, Krásný život a další
DV 64/2013: Rybolov, Šťastlivec a další
DV 63/2013: Plískanice, Rentgen a další
DV 62/2012: Bratři, Procházky a další
DV 61/2012: Mé múze, Přízraky a další
DV 60/2012: Houbař, Kámoška a další
DV 59/2012: Quijote, Síť a další
DV 58/2012: Odpočívadlo, S přáteli a další
DV 57/2012: Jiné barvy, Čokl a další
DV 56/2011: První jízdy, Křižovatky a další
DV 54/2011: Nahý, Verše v míse a další
DV 51/2011: Dravá řeka života, Přítel
DV 50/2010: Dospívání a další
DV 49/2010: Strach, Balada o pánu z Vídně, Ztráta
DV 45/2010: Po třicítce, Můj čas a další
DV 36/2008: Dědeček, Potkal jsem anděla
DV 102/2019: Piš si, Sopečné lidstvo a další
DV 101/2019: Vlak do nikam a další
DV 100/2019: Rytmy nitra a další