na další stranu
Kateřina Anima Dušková
ZVONKOHRA
Stojíme v zrcadlovém sále
a nevzpomínáme si na své tváře
Pamatuješ jak nám prvně oblékli
pozemské šaty a zlatou korunu
Pod sluncem na ranním nebi
jako na louce rozkvetlý květ
Jednou vrátíme se zpět
Když ke mně přijdeš
ucítíš jak mé srdce bije
a v těle koluje mi horká krev
Když ke mně přijdeš
ucítíš jak mé srdce bije
Požehnaní Prokleti láskou
a pradávná síla v nás žije
Jsi jako zvonkohra
co rozehrává nervovou soustavu
Jsi jako stroboskop
co oslepuje mou tančící postavu
Jsi jako přísun jarního deště
zamilovaná do tvého obrazu
Padej na mě ještě
Naše duše patří kosmu
a ta tvá nad nimi září
Potkala jsem na tisíce tváří
a ta tvá je mořem inspirace
Když mě znova a znova rozbíjíš
trhám popsané papíry
házím po zdech barvy
Když mě znova a znova nabíjíš
usínám se štětcem na podlaze
na rozmalovaném plátně
Stojíme v zrcadlovém sále
a nevzpomínáme si na své tváře
Pamatuješ jak nám prvně oblékli
pozemské šaty a zlatou korunu
Pod sluncem na ranním nebi
jako na louce rozkvetlý květ
Jednou vrátíme se zpět
ČERVENÁ A BÍLÁ
Viděla jsem červené i bílé
odstíny inspirace
Viděla jsem vás tvořit
hudbu poezii i obrazy
pokaždé
když jsem rozhodila vlasy
Viděla jsem červené i bílé
odstíny zamilovanosti
Viděla jsem vás padat
do nových dimenzí
pokaždé
když múza políbila vaše oči
Viděla jsem červené i bílé
odstíny lásky
Viděla jsem vás otevírat
nejkrásnější kouty srdce
pokaždé
když jsem zatančila noci
KOMETA
Zrodila jsem se v Mléčné dráze
a dostala do vínku uměleckou duši
co rozbourává stanovené hráze
a rozlévá po prostoru tuši
Říkali
že jsem múzou století
Říkali
že jsem kometa
co tě zasáhne a odletí
Otevírám rukou dveře do nové éry
galaktická krása v těle muže a ženy
Oči mám utkané z vesmírných nití
Posetá plátky z hvězdného kvítí
Jsem hříčkou genů a účinných látek
Dalším dílem nadpozemských hrátek
Toužíme po moci slávě a bohatství
a zapomínáme na krásu naší duše
Svedu tě do jednadvacátého století
a střelím do tebe světelný šíp z kuše
Jak kreativní dáma
co kráčí po červeném koberci
Jak kreativní dáma
co tvé kroky navždy prokreslí
Podej mi ruku
a já proměním tvou mysl
Podej mi ruku
a já ti dám lásku
co jediná na světě má smysl
TRAFOSTANICE
Má umělecká duše
nezná hranice
Rozbourám tvou mysl
Kdo ví co má smysl
Jsem vysoké napětí
a ty má trafostanice
Pohlédla jsem do tvých očí
Propadla se do nejhlubšího příkopu
do místa bez začátku a konce
Rozbušilo se mi tiché srdce
a tryskat začalo krev do těla
Na lodičkách po rozpáleném téru
a na své tělo z pramene si liju vodu
Pohádka začíná a rozezní se zvonce
Jen jeden pohled
a poznáš nové vnímání
Jen jeden polibek
a poznáš hudbu sfér
Podej mi ruku
a už nikdy nebudeš chtít
opustit ten sen
Běžím po písečné poušti
a ty poléváš mě barvami
a já ukazuju Slunci umělecké květy
Jsi jako naděje co mě nikdy neopouští
Jsme král a královna co brázdí herní světy
Na nahé tělo nalepíš papírky se vzkazy
Ozdobíš mé vlasy prýmkami a stuhami
Škrtneš sirkou abych se rozzářila na věky
a nechala po sobě stékat kreativní deště
Po nocích psala básně a kreslila obrazy
Rozevřela poklad schovaný mezi duhami
Proměnila se ti znovu a znovu zašeptala
Ještě
Má umělecká duše
nezná hranice
Rozbourám tvou mysl
Kdo ví co má smysl
Jsem vysoké napětí
a ty má trafostanice
KABRIOLET
Padala noc a já ujížděla v kabrioletu
Pánskou siluetu zahlídla jsem v cuku letu
Vystřelil jsi z pušky a já chytila tu ránu
a nemysli si že jsem zapomněla na tu hanu
Pokaždé když si hraješ něčí srdce zhyne
Ani já neměla to tělo, které kulka mine
Sedla jsem si na střelnici na pouti
Na korouhvi začali otáčet se kohouti
Do vlasů zapíchli mi pestrých barev růže
Zmaluju dnes rtěnkou toho pikového muže
Na hvězdné obloze chceš se se mnou prát
Hrajem v šach a já jsem ta co ti dá mat
Sleduješ mou kůži jak pokrývá se krví
Zlověstným leskneš se zlatem Nebyl jsi prvý
Tělo mi pokrývají básně mého života
V mžiku nade mnou objeví se porota
Bělostné vezme mi brýle a černé nasadí jen
A to co vtiskls mi do duše nebyl jenom sen
Pálím slova nad tvou lahví alkoholu
Jsem hnané zvíře co dalo sbohem bolu
Ženeš se za mnou jak lovec za svou kořistí
Ženeš se za mnou ať tě poetická duše očistí
Jsi nespoutaný krotitel ženských těl
Řinčení řetězů Šlehy bičů jsi mi pěl
Na tělo kreslíš mi příběh provazem
Rázem oslepím tě tyrkysových očí odrazem
Padala noc a já ujížděla v kabrioletu
Pánskou siluetu zahlídla jsem v cuku letu
Vystřelila z pušky a já chytila tu ránu
a nemysli si že jsem zapomněla na tu hanu
Pokaždé když si hraješ něčí srdce zhyne
Ani já neměla to tělo které kulka mine
TREZOR
Tvořím příběh na tkalcovském stavu
Na palubě lodi jež dováží čaj a kávu
Padám do iluzí nočních můr a přání
Lunatická realita Reálná jsou zdání
Tělo zahalené do ovčího rouna
každá minuta je nekonečně dlouhá
Hypnotické hodiny přetáčejí den
sirka na kahan a zahoří jak sen
Stane se hudbou Když budeš slovem
Stane se dílem Když budeš klonem
Stane se hvězdou Když budeš nocí
Stane se čímkoliv Když jí dáš pocit
Laboratoř na chemickou lásku
Pokeroví hráči uzavřeli sázku
Instinkt štíra Boty z hadí kůže
Hádanka sfinx Sirény zpěv Osten růže
Chce thriller jak z filmu Jamese Bonda
baladickou romanci co nebude dlouhá
Chce temné snímky z dílny Stevena Kleina
otevřít skříň Pandořinu co má zůstat tajná
Chce mi číst haiku japonských básníků
usínat na plátnech malířských klasiků
Nemá brzdu Noha na pedálu plyn
Mechanik co pocit odlévá jak cín
Jak motýl co křídly obejme tvou mysl
Nekonečný román Nepoznaný smysl
Srdce odhozené na gobelín
zlatým rouchem ozdobený klín
Obrazárna žen kde se měří křivky
tisíce dimenzí postmoderní dívky
Padesát odstínů jedné noci
Padesát odstínů jednoho rána
Písně zpívala ti Šahrazáda
Miluje drama příběhy z médií
bulváru světlomet který nabíjí
Miluje nadpisy bořící hranice
vysoké napětí bez trafostanice
Tvořím příběh na tkalcovském stavu
Na palubě lodi jež dováží čaj a kávu
Padám do iluzí nočních můr a přání
Lunatická realita Reálná jsou zdání
|
